Proč bydlíte na hausbótu?
Baví mě na tom ta jednoduchost.
Jak to snáší vaše žena?
Vyhovuje nám to oběma. Vážím si toho, že to máme stejně. Jsme v harmonii. Zjistili jsme, že nám vyhovuje malý prostor. Spoustě lidí to vadí, nám naopak. I kdysi v baráku bydlela celá rodina v zásadě v kuchyni a jídelně. Já si tu navíc připadám jako na prázdninách a zároveň jsem kousek od centra. Ale časem možná dětem nebudou vyhovovat malé pokojíčky a změníme to.
O manželce nikde moc nemluvíte, jak dlouho jste spolu?
Jednadvacet let.
Jak vypadá vztah po tolika letech?
Máte jiná témata než na začátku. Bavíte se o dětech, rekonstrukci domu, společných přátelích. Některé věci už neřešíte a drobnosti vypouštíte.
Říká se, že pak jde spíš o přátelství než o zamilování…
Každý to má jinak a někoho to možná traumatizuje, ale mě ani náhodou. Řeknu vám to takhle: já se i po těch letech domů těším.
Jako režisér řídíte rodinu vy, nebo to naopak necháváte na ženě?
Máme to trochu rozdělené, ale takovým tradičním způsobem. Žena se stará o domácnost a děti, já vydělávám. Není zaměstnaná, ale netroufl bych si říct, že nepracuje, protože by to nebyla pravda. Záležitosti kolem dětí řídí ona a zastane spoustu praktických věcí. Když točím, musí zvládnout všechno včetně topení v kamnech.
A vy ji někdy zastanete? Umíte třeba vařit?
Umím naskládat věci do remosky, ale svíčkovou bych nezvládl.