2°C
V osmnácti byla s kamarádkou na chalupě, kam se pokoušelo vloupat pět chlapů. Zatímco kamarádka ztuhla hrůzou a nemohla se pohnout, Radůza tehdy vzala nenabitou vzduchovku, stoupla si do okna, zamířila a řvala na ně, že jestli neodejdou, tak ji použije. Naštěstí je zahnala. Tahle historka vystihuje sympatickou písničkářku naprosto dokonale. I když zažila drsné věci, které by spoustu lidí položily, ona je ustála.
Před dvěma lety jste to měla těžké. Co se tehdy stalo?
Začal se mi šmodrchat manželský život, do toho jsem otěhotněla, pak můj muž nešťastnou náhodou v lese kopl do sršního hnízda a sršni mě pobodali. V důsledku toho jsem přišla o dítě. To se stalo někdy v říjnu, listopadu, na Štědrý den mi odvezli maminku do nemocnice, čtvrtého ledna zemřela, pátého ledna jsem se rozvedla a šestého února mi zemřel tatínek. Zajímavé, že spolu dlouhá léta nežili, ale zemřeli měsíc po sobě.
Musela jste se úplně sesypat…
Jak sesypat? Kdo by se postaral o děti? Ony potřebovaly podporu. Věděly, že jsem těhotná, musely se vyrovnávat se smrtí babičky a dědečka…Musely přežít věci, které by nezvládal dospělý. Tak jaképak že bych se měla hroutit. Udělala jsem tehdy skvělou věc, omluvila děti ve škole a odjeli jsme na čtrnáct dní do Thajska. Najednou jsme řešili kufry, jestli prší, a byli jsme v novém prostředí, takže jsme se mohli trochu nadechnout a posílit, abychom všechno po návratu zvládli a ustáli.
Vám navíc v té době odešel hlas, že?
Jak jsem měla nervy, tak se objevily zdravotní potíže a kromě jiného se mi udělaly uzlíky na hlasivkách a já nemohla zpívat. Ale to už je teď v pořádku.
Neumím si představit, co s člověkem udělá, když mu krátce po sobě zemřou oba rodiče.
Okamžitě je všechno jiný. Najednou jste vy v první linii. Jste na všechno sama a není nikdo, kdo by vás podržel. Musíte to zvládnout sama a musíte se postarat hlavně o svoje děti.
Jak jste se, abyste to zvládla, starala o sebe?
To není zas tak těžký. Je důležité to oplakat, politovat se, říct si, že je toho na vás hodně. Já naštěstí neměla vztek ani zášť a neptala jsem se, proč zrovna mně se takové věci dějí. Řešila jsem jen smutek, což se dá. Říkala jsem si, že takové věci se prostě dějou. Ještě se nestalo, když se někdo narodí, aby jednou nezemřel. Každý dojde na konec cesty. Spíš jsem soucítila se svými dětmi. Já byla dospělá a uměla si některé věci vysvětlit, ale ony?
Co se s nimi dělo?
Se synem jsem musela vyhledat pomoc a dcerka to nějak ustála. Hodně jsme o všem mluvili a říkala jsem jim pravdu. V podstatě mi zachránily život, jinak bych se v tom asi pěkně dlouho plácala.
Jste s tím tedy dneska srovnaná?
Momentálně se cítím naprosto spokojená. Děti jsou zdravé, zlepšily se samy ve škole, jezdíme po závodech, měli jsme krásné léto, byla jsem týden sama v Norsku trampovat. Mám se skvěle.
Vy jste byla sama trampovat v Norsku?
Vzala jsem batoh, spacák a celtu, odletěla jsem 400 kilometrů za polární kruh, kde jsem týden chodila po horách. Pak jsem se vrátila domů, vyzvedla děti z tábora a zase jsme byli spolu.
To musí neskutečně vyčistit hlavu.
No právě. Na kilometry daleko tam nebylo živé duše. Letos nebyla zima ani tam.
Vy se samotou evidentně problém nemáte, ale nechybí vám přece jen někdy partner, který by vás podepřel?
Zatím ne. Není to tak, že bych odmítala jakýkoli vztah, ale rozhodně se nechci vdávat. Nemyslím si o chlapech nic špatného, a když přijde čas, tak se možná zamiluju. Každopádně nikoho nehledám a nechávám to být.
