Jitka Zelenková: Nelituji, že nemám děti | Pro ženy | Blesk.cz

Jitka Zelenková: Nelituji, že nemám děti

15. října 2018 | 06:00

Přestože žije sama, není osamělá. Dokonce se prý teď cítí nejlíp v životě. Zpěvačka Jitka Zelenková (68) je i dva roky před sedmdesátými narozeninami zkrátka živel.

Jaký je rozdíl mezi Jitkou v sedmnácti a teď, po padesáti letech?
Ve stylu hudby žádný. V mládí jsem měla menší zodpovědnost a žádnou trému. Šla jsem do věcí bezhlavě. Dneska se víc připravuju a nad tím, co dělám, přemýšlím.

Vy jste prý měla dokonce na střední škole trojku z chování, je to pravda?
Ano, a byla jsem jediná z celé školy. Ale vysvětlím vám to. My měli v květnu chodit na praxi do skláren, ale já se s partou kluků místo toho chodila opalovat, takže jsem měla padesát neomluvených hodin. V té době už jsem zpívala na odpoledních čajích a táta mě za trest zamykal doma. Naštěstí jsem vždycky nějak utekla. Byla jsem číslo, velká rebelka. Zrovna nedávno mi spolužačka na srazu po padesáti letech od maturity připomněla, jak jsem chodila na hodinu fyziky pomalovaná kytičkami.

Co na to tatínek?
Jednou si pro mě přišel v noci do klubu a bylo zle. Kluci mě přivázali na židli a na lanech mě spouštěli z hradeb, abych utekla. Neměl to se mnou táta jednoduché.

Nemluvíte vůbec o mamince. Kde v té době byla?
Maminka tehdy nastoupila do filharmonického sboru a odjela do ciziny.
Já žila v kritické době od třinácti do šestnácti s tátou. A to vůbec nebylo v pořádku. Táta byl vážený dirigent, který měl doma takové éro. Byl na výchovu sám a já mu dneska nemám nic za zlé. Těžko mohl zvládat holku v pubertě…

U koho jste se tehdy mohla vybrečet?
U babičky a dědy. Ti mi dali největší lásku, kterou jsem kdy v životě dostala. Rodiče na mě neměli úplně čas. To víte, umělci. A přestože jsem svobodomyslná, jsem zastánce klasického modelu rodiny s dětmi, která drží pohromadě. V tom já nevyrůstala, a obdivuju to.

Nelitujete, že sama jste rodinu nevytvořila?
Ne. Já bych to snad ani nedokázala. Vlastně jsem se podvědomě bála, abych nekopírovala model svých rodičů. Takže obdivuju, když se vytvoření rodiny někomu povede, ale nelituju, že to není můj případ. Dokonce ani nemůžu říct, že bych obětovala rodinu kariéře.

Ale já se dočetla, že jste osobní život práci a nešťastné lásce obětovala…
To je úplný nesmysl! Tedy to první. V tom druhém případě jsem opravdu byla zblázněná a láska to byla nenaplněná, ale krásná. Všechno má plusy a minusy. Opravdu jsem tehdy zahořela, ale byl ženatý a já nechtěla nikomu rozbíjet rodinu. Jak říkám, je pro mě svatá. Upřímně, z mé strany to byla čistá nesobecká láska, a to málokdo prožije. Jsem šťastná, že já to štěstí měla. Doporučuji všem jít do zamilování bezhlavě. Vždyť je to nádhera!

A co Ladislav Štaidl, byl to další váš pan Božský?
Rozhodně ano, ale rozešli jsme se kvůli práci. Chtěl, abych něco udělala, a já si to nepřála. Tak jsme šli od sebe. Dokonce jsme spolu chvíli nemluvili, ale to už je dávno a dnes jsme skvělí přátelé.

Hledala jste partnery i mimo hudební branži?
Tři roky jsem pak měla dalšího hudebníka, ale později jsem opravdu chtěla někoho odjinud. A potkala jsem horala. Tedy horala… Byl to normální chlap, který bydlel v Harrachově.

Ale ani s ním to nedopadlo dobře. Proč?
Udělala jsem zásadní chybu. Chtěla jsem ho přemístit a on za mnou šel do Prahy. Ale to nebyla dobrá volba.

Je skvělé, že byl ochotný odejít kvůli vám z hor do města, to je přece super!
Jak se to vezme. On byl v Praze nešťastný, neměl tu kamarády, chyběla mu manuální práce, a to se odrazilo i na našem vztahu. Nakonec jsem se s ním rozešla. Ale dneska i s ním vycházím dobře a voláme si minimálně jednou za tři dny, a když jedu na hory, navštěvujeme se. Nemůžu mít špatné vztahy se svými bývalými partnery. To bych nesnesla.

Celý rozhovor s Jitkou Zelenkovou  najdete v novém čísle tištěného Blesku pro ženy:

Autor: MAJ