Nepadal na vás někdy splín, že se čtyřmi dětmi nic nestíháte?
Nejlepší je nad tím moc nepřemýšlet, nesrovnávat se a dělat to, co je v tu chvíli nejpodstatnější, a hlavně ničemu neotročit. Já si děti užívala a užívám. Nehrála jsem si ani na dokonalou hospodyni, ani matku hrdinku. Koukala jsem si najít čas pro sebe a svou práci. Všechno jde, když to pojmete jednoduše, svižně a s chutí.
Takže jste si nevyčítala, že se jim věnujete málo, nebo naopak moc?
Výčitky nesnáším, ani nedělám. Co je málo a co je moc?
Je vám v chodu domácnosti nápomocný i váš muž?
Jak nápomocný? Jsou to děti nás obou, tak je vychováváme oba! Děti jsou kusem nás a našeho světa, jak by nám mohly překážet a jak bychom je mohli přehlížet? Každý z nás doma dělá, co může a umí a na co má zrovna čas.
Jaká jste vůbec máma? Přísná, nebo naslouchající?
Nejsem zběsilá ekobiomatka pomatená chytrými příručkami a radami z internetu. Nikdy jsem nečetla nic o výchově. Stejně nakonec jedete podle vzoru zažitého z dětství, a do toho přimícháte svoje představy, jak by to mělo ideálně vypadat. Navíc každé dítě je jiné a reaguje jinak. Spoléhám na selský rozum a neblbnu. Přísnost i volnost je dobrá kombinace. Hlavní je mít je rád, ale nedělat z nich malé božstvo. Rodiče nejsou lokajové, kteří mají dětem posluhovat a zapomínat na sebe. Jakmile v tom najdete rovnováhu, pak máte nakročeno do šťastné rodiny.
Překročila jste padesátku. Je pro ženu mezníkem?
Nevšimla jsem si ničeho. Narozeniny neslavím od osmnácti, protože to považuji za zbytečné sebemrskačství. Cítím se výtečně, děti dorůstají a je to s nimi zase jiné a jinak zábavné, než když byly prckové. Pořád mám v sobě neposednost a touhu zkoušet nové věci a poznávat nové lidi. Jsem sama se sebou v pohodě. Mám se ráda a nestydím se za to. A to mám do dokonalosti sakra daleko!
Můžou být ženy krásné navzdory věku?
S tím přece věk nemusí souviset. Je to stav duše. Buď záříte, nebo uhasínáte. Buď se nudíte a jste nudná, nebo se bavíte a jste zábavná. Můžete si vybrat. Mě život baví. Jen si častěji říkám: Kéž by to tak bylo napořád. V mládí nad tím nepřemýšlíte a berete všechno jako samozřejmost.
Jak se dnes s ohledem k minulosti díváte na nevěru?
Nevěru nikdy nevymýtíte, můžete si o tom myslet a napovídat, co chcete, stejně je tu a vždycky tu bude. Neděje se samozřejmě všude, ale je velmi bláhové její existenci popírat. Ale myslím, že když už si nějaký borec nebo borkyně někam odskočí, měli by být natolik ohleduplní, aby tím nikdy neobtěžovali svého stálého partnera. Oni se svěří, nádherně se jim uleví a chudák trouba, aby se pak soužil? Proč? Pokud jsou nevěrníci slepičí prdelky, nebo na to nemají koule, tak ať raději sedí doma a do nevěry se nepouštějí. Já se nevěrou vůbec nezabývám. Je to ztráta času a důstojnosti. Mně je s přítelem dobře a nehrabu se v jeho soukromí. Nejsem jeho majitelka a on není můj majitel.
Celý rozhovor se Sárou Saudkovou si můžete přečíst v novém vydání tištěného Blesku pro ženy!