Jana Krausová: S dominantními muži jsem vycházela vždy přirozeně

17. září 2018 | 06:00

Během seriálu Velké sedlo jí v krámě nechtěli prodat ani housku. Akademická malířka Jana Krausová (64), která se k hraní dostala náhodou na základce, na to vzpomíná dodnes. Právě ze seriálu Velké sedlo si herečku pamatuji. Tehdy se mi jako žena moc líbila. To, že hrála tak trochu leklou rybu, se mi líbilo už méně. V reálu jsem ji ale nikdy neviděla, proto jsem se na naše setkání moc těšila. Když vešla do kavárny, kde jsme měly sraz, spadla mi brada. Krásná, kultivovaná a od pohledu jemná a citlivá žena. A přesvědčila mě o tom i během našeho povídání.

Po vašem boku byli vždy hodně dominantní muži, jako jsou právě Karel Roden nebo před ním Jan Kraus. Jak těžké bylo se vedle nich prosadit?
V práci to pro mě nebyl nikdy problém, nevnímala jsem, že bych se musela nějak prosazovat. V osobním životě jsem si samozřejmě svou pozici obhájila.
Šlo to dost přirozeně.

Působíte spíš introvertně. Je tomu skutečně tak?
Nedá se říct, že jsem introvert nebo extrovert. Jak kdy. Mám ráda společnost, ale zároveň jsem někdy ráda i sama. Je to dané i tím, čemu se zrovna věnuji, zda divadlu, nebo výtvarnu.

Vyrůstala jste nejdřív jen s maminkou a později i s nevlastním otcem Vladimírem a dvěma sourozenci. S tatínkem jste se ale stýkala. Jak jste tohle všechno jako malá vnímala?
Oba byli velice důležití pro můj duševní vývoj. Každý mi dával něco jiného. Jeden pocit bezpečí a rodiny a s druhým jsme trávili hodně času na chalupě.

Maminka prý vycházela s tátovou novou partnerkou dobře, je to tak?
Ano, maminka byla hodně velkorysá. I to mi pak v životě a ve vztazích dost pomohlo.

Jak se vám vůbec dařilo skloubit práci a roli mámy dvou synů, když byli malí?
Paradoxně jsem měla na malování více času, než ho mám teď. Tenkrát jsem se jím živila. Kluci to hodně vnímali a mají k výtvarnému umění blízko dodnes. Chodili na mé vernisáže, já sama to měla v dětství podobně.

Máte vnuka, jak si užíváte roli babičky?
Kluky už mám velké, takže je úžasné pozorovat toho malého človíčka, jak se vyvíjí, roste a vnímá. To je můj ideální pohodový den – být právě s vnukem a večer poslouchat muziku, číst si nebo se potkat s přáteli. Co víc si přát?

Celý rozhovor s Janou Krausovou si můžete přečíst v novém čísle Blesku pro ženy:

Autor: Jindra Pelikánová
1080p 720p 360p
DesktopMobile