2°C
Po vašem boku byli vždy hodně dominantní muži, jako jsou právě Karel Roden nebo před ním Jan Kraus. Jak těžké bylo se vedle nich prosadit?
V práci to pro mě nebyl nikdy problém, nevnímala jsem, že bych se musela nějak prosazovat. V osobním životě jsem si samozřejmě svou pozici obhájila.
Šlo to dost přirozeně.
Působíte spíš introvertně. Je tomu skutečně tak?
Nedá se říct, že jsem introvert nebo extrovert. Jak kdy. Mám ráda společnost, ale zároveň jsem někdy ráda i sama. Je to dané i tím, čemu se zrovna věnuji, zda divadlu, nebo výtvarnu.
Vyrůstala jste nejdřív jen s maminkou a později i s nevlastním otcem Vladimírem a dvěma sourozenci. S tatínkem jste se ale stýkala. Jak jste tohle všechno jako malá vnímala?
Oba byli velice důležití pro můj duševní vývoj. Každý mi dával něco jiného. Jeden pocit bezpečí a rodiny a s druhým jsme trávili hodně času na chalupě.
Maminka prý vycházela s tátovou novou partnerkou dobře, je to tak?
Ano, maminka byla hodně velkorysá. I to mi pak v životě a ve vztazích dost pomohlo.
Jak se vám vůbec dařilo skloubit práci a roli mámy dvou synů, když byli malí?
Paradoxně jsem měla na malování více času, než ho mám teď. Tenkrát jsem se jím živila. Kluci to hodně vnímali a mají k výtvarnému umění blízko dodnes. Chodili na mé vernisáže, já sama to měla v dětství podobně.
Máte vnuka, jak si užíváte roli babičky?
Kluky už mám velké, takže je úžasné pozorovat toho malého človíčka, jak se vyvíjí, roste a vnímá. To je můj ideální pohodový den – být právě s vnukem a večer poslouchat muziku, číst si nebo se potkat s přáteli. Co víc si přát?
Celý rozhovor s Janou Krausovou si můžete přečíst v novém čísle Blesku pro ženy:
