2°C
Když jsme spolu dělaly první rozhovor před dvěma lety, tak jsi zrovna měla výstavu v Tančícím domě v Praze, ale teď je všechno úplně jinak. Partner, dítě. Co se stalo?
Byla jsem v podstatě na konci jedenáctiletého vztahu s o dvacet osm let starším mužem, kdy jsme prožili těžké onemocnění, různá dramata a já byla už dost unavená. Bylo to o tom, rozhodnout se mezi životem možná bez dětí a pořádně se obout do umění, nebo zpomalit a ohlédnout se. Když člověk nic neočekává a žije přítomností, vše se vyřeší. Stalo se to, že mi na mou vernisáž přišla moje první láska, chodili jsme spolu v šestnácti a byl to můj nejhezčí a nejhodnější kluk. Naštěstí pro mě je pořád nejhezčí a nejhodnější. Tenkrát jsem to, že je hodný a slušný, neocenila – co s hodným chlapem? Byl tak strašně pozitivní, že mi to lezlo na nervy. Dala jsem mu kopačky a on o mě vůbec nebojoval, ale dodnes si to pamatuje a ukazuje mi to místo, kde jsme se rozešli.
Podívejte se na rozhovor s Alenou Kupčíkovou o mateřství:
Jak je možné, že přišel až po tolika letech?
Já pocházím od Šumperka a na jedné pracovní akci jsem se seznámila s člověkem, který mi Davida přivedl jako překvapení na tu mou vernisáž. Byl to jeho švagr. V té době byl totiž David ještě ženatý. Než začala akce, koukala jsem se z okna dolů v Tančícím domě a tam stál člověk, chlap, který se mi šíleně líbil. A to byl on, vůbec jsem ho nepoznala, ale srdce mi zaplesalo. Neviděla jsem ho dvacet tři let, a jak se postavil přede mě, tak jsem ho hned poznala, už to nebyl kluk, ale Bivoj.
To mezi vámi tedy hned zase přelétla jiskra?
David moc nepoužívá sociální sítě, ale našel si mě tam a ještě ten večer mi napsal a v podstatě od té doby jsme spolu. Říkala jsem mu, že to nejde, že má rodinu a dvě děti, ale on mi řekl, že mě nepřestal milovat celý život, že mě i hledal. Stahoval si články, rozhovory a fotky. Ptala jsem se, proč mě nekontaktoval. On si myslel, že jsem na něj zapomněla a už bych se s ním nebavila. Jeho manželství nebylo po osmnácti letech příliš funkční.
Podívejte se na rozhovor s Alenou o erotickém umění:
Takže se prostě ze dne na den rozhodl je kvůli vám opustit?
Myslím si, že už to tam nefungovalo delší dobu. Nikdy jsem s ženatými chlapy nechodila, ale osudu a lásce člověk neporučí. Samozřejmě vždy jsou v tom dva, ne jeden. David se ženil brzo ve svých jednadvaceti letech a jeho dětem je devatenáct a jedenáct. I kdybych do toho vztahu nevstoupila já, určitě by tam k nějaké změně došlo. Nejdřív jsme to nikomu měsíc neřekli, pak jeho ženě přišla anonymní esemeska a bylo to venku, ale David už jí to chtěl stejně říct. Dlouho o něho bojovala. Emoce, ego, smutek, chápu to všechno. David je opravdu takový ten chlap, který respektuje ženy, který dělá věci správně a neubližuje, takže tohle asi překvapilo hodně lidí z jeho okolí.
Dítě jste chtěli oba?
S některým chlapem prostě víte, že to dítě chcete, takže jsem si řekla, že pokud mám mít dítě, tak teď, nebo nikdy. A David s tím neměl problém. Bála jsem se, že v devětatřiceti to bude problém, ale vyšlo to hned napoprvé. Byli jsme spolu čtyři měsíce a já otěhotněla. Nejvtipnější je, že mám v horoskopu, že nejdřív objedu celý svět, abych si našla kluka z „vedlejší vesnice“. Tak jsem se tomu smála, a ono se to stalo.
A co jeho děti?
Je to trochu komplikované. David pořád říkal, že to musí pochopit, ale oni mne nechtějí. Ještě jsem je pořádně neviděla. Moc mě to mrzí. David to má teď v tomhle ohledu složité. Já pořád doufám, že se to nějak zlomí a všechno bude dobré a všichni si odpustí. Když jsem se nastavila na to, že chci rodinu, a v hlavě jsem si představila toho chlapa, tak jsem si říkala, že by mi nevadilo, kdyby měl děti. Zapomněla jsem ale na to, aby neměl ženu. David miluje své děti, odešel jen od jejich maminky, ale ony to nechtějí přijmout, a jejich maminka už vůbec ne. Řešit něco přes děti je nejstrašnější věc. Musíme žít přítomností, a ne minulostí. Pokud si kdy budete posílat přání do vesmíru, je důležité přát si správně. Taky musíte to, co si přejete, opravdu chtít, jinak to fungovat nebude. Náš vztah začal dramaticky, ale tím se nesmí člověk nechat odradit, teď už vím, že nás nic nerozdělí.
Jaké bylo být těhotná ve čtyřiceti?
Bylo mi hrozně špatně první tři měsíce, u toho jsem tvořila monumentální kinetickou sochu, která po celý rok visela v Dlouhé ulici v Praze. Pod ní, když jsem ji tvořila s týmem, jsem se fakt plazila, ale pak jsem byla hrozně aktivní. Mohla jsem jíst jen jídlo, které mělo falický tvar. Tím pádem si všichni mysleli, že budu mít kluka. Chtěla jsem rodit přirozenou cestou, trénovali jsme na to, ale nakonec jsem měla málo plodové vody a musela jsem rodit císařským řezem. Tenkrát jsem šla jen na kontrolu, ale pan doktor mě už nechtěl pustit zpátky do smaltovny, kde jsem měla rozdělanou práci na obrazech. David byl celou dobu se mnou, jen zrovna ten den musel odjet do Ostravy a stihl se vrátit jen tak tak. Byl se mnou i rok na mateřské a pekl Sáře každý měsíc dort v remosce.
Věděla jste, jestli to bude kluk, nebo holka?
Byla jsem přesvědčená, že to bude kluk, i když moje máma mi tvrdila opak. Točila nade mnou kyvadlem, my jsme taková rodina bílé magie. Když mi volali z Gennetu výsledky, jestli je dítě zdravé, tak se ptali, jestli chci vědět pohlaví. Když mi řekli, že čekám holčičku, tak jediné, co ze mě vypadlo, bylo: „Cože? Co s ní budu dělat!?“ Nejdřív mě to rozložilo a brečela jsem, ale rychle jsem se na to přeorientovala. Teď kdybych měla mít další dítě, tak chci holku. Všichni to berou jako jasnou věc, kamarádi mi říkali: "Jak ty, která se ve svém umění věnuješ ženské tematice, bys mohla mít kluka?!"
Ovlivnilo mateřství nějak vaše umění?
Když jsem Sarah čekala, tak jsem připravovala dvě velké výstavy. Měla jsem spoustu energie. I po porodu jsem měla různé výstavy a všude jsem ji s sebou brala. Jde to i s dítětem, jakmile ho jednou máte, tak už vůbec nepřemýšlíte, že by to mohlo být jinak. Dřív jsem si myslela, že dítě člověka omezuje. Je ale fakt, že jsem se uklidnila, už nemám pocit, že musím stihnout všechno. Nemusím dělat velké projekty, radost mi teď dělají i maličkosti. Pořád kojím, v dubnu Sarah budou dva roky, i když to je občas vyčerpávající, ale imunita dítěte je důležitá a aspoň ji jako starší máma můžu poskytnout tohle. Samozřejmě nejsem zcela klasická bio matka, ale kojení, látkové pleny a nošení dětí v ergonomickém nosítku plně podporuji.
Vy jste se jednou zmínila o tom, že vaše dílo Chlupatice má vliv na vztahy v páru. Jak to je?
Když si u mě nějaký pár nechá udělat obraz ze svých pubických chloupků, tak se – jako už mnohokrát – dozvím, že se jim potom zlepšil sexuální život. To mě hrozně těší. Evidentně to vysílá pozitivní erotické vlny.
Všimla jsem si, že jste loni dělala několik zajímavých litografií...
Nikdy nedělám umění rozmnožovací tak, že bych něčeho měla víc kusů, ale u litografií se to dá dělat i v omezené sérii. K této technice mne vyzvala galerie Vltavín. Udělala jsem nejdřív to, co se ode mě čeká, to jsou sexy ženy, které jedí melouny, a pak jsem chtěla udělat něco bez ovlivnění očekáváním. Je to občas těžké, se od toho odpoutat. Udělala jsem ženu s kočičí hlavou, která na rozevřené dlani drží nahého muže s myší hlavou. Ona na něj křičí, chce, aby ji poslouchal. Ona ho nechce sežrat. Myš a kočka k sobě patří. Myši se schovávají do děr, kočky si občas s myší hrají. Je v tom spousta různých asociací. Tohle jsou dva obrazy, podle kterých jde také dobře posoudit, jaký kdo je. Chlapi, kteří nejsou srovnaní s ženským elementem, sáhnou po ženách s melouny. Stejně tak je tomu u žen – ty silné, které se z chlapa neposadí na zadek, vybírají ten s kočkou a myší.
Co vás teď čeká v novém roce?
Tak samozřejmě skloubit roli matky a umělkyně. Nechávám mnoho věcí plynout, ale hlavní body už mám. Chystáme už devátý ročník Dne dyslexie, kde pomáháme dětem, ale i dospělým s problémem dyslexie, a také se ze mě stane podnikatelka zase na plný úvazek. Rozjíždíme rodinný podnik a můžu říci, že se to bude týkat zemědělství, budeme vytvářet vlastní produkt, který bude zároveň také trochu spojen s uměním. Také bych chtěla najít sílu a dodělat vše, co mám v hlavě, co se umění týká, a udělat velkou show, ale o co půjde, je zatím tajemstvím.
- 48
FOTOGRAFIÍ
