Ester Janečková: Odchod dětí bolí jako porod

10. září 2018 | 06:00

S manželem Zdeňkem mají za sebou pár velkých krizí, kdy to vypadalo, že už to dál nepůjde. Když překonali nejhorší, Ester v pátém měsíci těhotenství potratila. Sotva se trochu vzpamatovala, oběsil se kvůli odlišné sexuální orientaci její synovec. Nebylo mu ještě ani patnáct. Co v takových chvílích pomáhá nejvíc? Podle Ester fyzická dřina. Mohla z ní být zdravotní sestra, stala se z ní ale oblíbená televizní moderátorka. Za pár let si možná Ester Janečková otevře vlastní psychoterapeutickou praxi. Proč? „Lidé si povídají mnohem míň než kdy dřív, a to jim nedělá dobře.“

Máte nějaký univerzální recept na splín?

Rozhodně funguje fyzická aktivita. Sport vyplaví endorfiny a hned je líp. Zároveň je ale potřeba naučit se vypínat a bez výčitek odpočívat. A to nejen fyzicky, ale především psychicky. 

Pořád ještě „vypínáte“ na regatách? 

Ano, na lodi je nádherné, že ztratíte pojem o čase, a když pak vypnete motor, protože o tom regaty jsou, naladíte se na přírodu a nemyslíte už na nic jiného. Ten týden na moři mi pokaždé naprosto vyčistí hlavu.

Nebývá vám na moři špatně?

Naštěstí mořskou nemocí netrpím. Ale je to náročné. Jsem zimomřivá, v noci bývá třeba šest stupňů, prší, fouká, na lodi je všechno jiné…

Dovedete si vůbec představit válecí dovolenou?

Úplně bez problémů. Když jsme před lety na takovou jeli do Egypta, byl z toho můj muž nervózní, je totiž velký sportovec. Ale hrozně jsme si ji užili. Když o vás někdo pečuje, nemusíte řešit jídlo, ale být jen s rodinou, plavat, šnorchlovat, to umíme dobře. Umím si vychutnat i to, že nemusím vařit.

Doma vaříte pravidelně? 

Ano, večeře jsou pro mě důležité. Nejen kvůli jídlu, ale i kvůli společnému sdílení s rodinou. Je pravda, že někdy večeříme později, než je doporučováno, ale považuji to za důležité. A vždycky vařím teplá jídla.

Zdravá?

Vím, že je potřeba nad stravou přemýšlet, ale abych byla upřímná, mám teď období, kdy nakupuju a vařím na poslední chvíli. Ovšem dala jsem si předsevzetí, že si budu psát jídelníček, abych o jídle přemýšlela víc. 

Vaše výhoda je, že nemusíte řešit postavu…

Jenže ta není jen o kilech, ale i o tom, co svému tělu dáváte. Měla jsem životní fáze, kdy mi nebylo dobře, takže jsem chodila k šikovné výživové poradkyni Ladě Noskové a učila se, co mám jíst a jak často, aby mi bylo líp. A brzy i bylo. Systematičnost a důslednost jsou ale bohužel v mém případě trochu problém. Na druhou stranu si myslím, že v pořádku není ani to, když někdo neřeší nic jiného. Je potřeba v tom mít lehkost. 

Obdivuji, jak pohodově jste pustila do světa mladšího syna. Nebo to bylo jinak?

Mladší syn studoval maturitní ročník v Kanadě a byla to pro něj úžasná zkušenost. Pro mě už tolik ne. Musím se přiznat, že jsem závislá matka. Nechci být, snažím se dávat svobodu, ale hodně se mi stýská. Jsem šťastná, když jsme všichni pohromadě. To vylétnutí z hnízda je fakt těžké. Když syn loni v září odlétal, můj muž řekl, že je to, jako kdybych měla druhé porodní bolesti. 

Staršího Krištofa ještě máte doma?

Ano, úplně propadl učitelství. Studuje pedagogickou fakultu a už i pracuje s předškoláky v jedné alternativní škole. Hrozně ho to s dětmi baví a je v tom skvělý. Myslím, že je fajn, když jsou ve školství muži, je to další bonus navíc.

Do alternativní školy chodí i vaše Sára, je to tak?

Vidím, že alternativní škola je pro ni fajn. Děti tam nejedou na výkon, nesoutěží, neznámkuje se…

Myslíte, že bez známek je dětem líp?

Líbí se mi, že se v dětech nezabíjí motivace, kterou v sobě přirozeně mají. Když se na ně tlačí zvenku jako v klasických školách, pak ztratí vlastní zájem. Jsem ráda, že Sára zájem v sobě naopak buduje. Je pro mě hodně důležité, aby děti byly spokojené. A zdá se, že to tak je.

Celý rozhovor s Ester Janečkovou si můžete přečíst v novém čísle časopisu Blesk pro ženy:

Autor: Michaela Jendruchová
1080p 720p 360p
DesktopMobile