Tři roky o vás nebylo ani vidu, ani slechu. Kam jste zmizela?
Byla jsem tři roky na mateřské. Dala jsem si dobrovolně odstup od veřejné osoby. Myslím, že když jste alespoň malinko známá, je dost jednoduché udělat si na svém těhotenství fungující byznys. To jsem ale nechtěla, a tak jsem si na tři roky vypnula pracovní mobil. Měla jsem pocit, že rodina je tak upřímná a lidská věc, že si ji chci nechat jen a jen pro sebe. Chtěla jsem si od všeho odpočinout a být jen s mimčem, manželem a naší kočkou.

Jak vás role matky změnila?
Měla jsem okamžitě větší pokoru k životu vůbec a životní priority se mi obrátily vzhůru nohama. Naučila jsem se žít přítomností, jak to jen jde. S dítětem se nedá nic plánovat a mně je to tak nakonec i příjemný.

Kdo je Iva Frühlingová? Modelka, zpěvačka, herečka nebo spisovatelka?
Modeling jsem dělala jen od 14 do 16 let, pak mě přestal bavit. Tak jsem se dala do zpěvu a od té doby modelku nedělám. Lidi v Česku mě za ni ale stále považují a já si říkám proč ne, v mém věku, a modelka? Paráda! V Paříži jste prostě umělkyně a nikdo škatulkování neřeší.

Jak jste stihla jako zaměstnaná maminka napsat veršovaný psychologický román?
Jde o moji třetí knížku, která se jmenuje Terapie v noci, a přesně tak taky vznikla. V noci jsme si v těžších chvílích volaly s mou kamarádkou, která má taky malého chlapečka. Ta se ale dostala do těžkého životního období a já se jí snažila nějak ulevit. Jednou večer jsem jí proto napsala básničku pro lepší náladu. A ona byla nadšená. Moje verše prý přesně popisovaly její pocity a nabádala mě, ať jí napíšu ještě další. No a já po chvilce zjistila, že je těch básniček 67, a že mi tak nečekaně vznikla knížka.

Hlavní hrdinka v knize miluje svého manžela i dítě, a přesto má pocit, že jí něco schází. Máte někdy podobné stavy?
V knize samozřejmě jsou i moje osobní pocity, ale primárně jde o příběh mé kamarádky, které jsem knížku věnovala. Mně schází leda tak spánek, samota a klid, ale to asi každé mamince.

Jana a Tereza: Lesbická láska z dětského hřiště. Nečekaly jsme to, říkají

Nestýská se vám po životě ve Francii?
Upřímně se mi teď nikam nechce a Česko miluju. Nedávno mi volal kamarád z Paříže, prý kdy se tam ukážu. Tak jsem mu odpověděla, že mě děsí nepokoje a všechna ta hrůza, co se teď ve Francii a jinde děje, a ať přijede raději on sem. Sice mi odpověděl, že je ti policajti se samopaly chrání, ale to mě vážně nepřesvědčilo.

Pojďme se radši bavit o módě. Jak byste popsala svůj styl?
Můj styl bych popsala jako takovou něžnou temnotu. Nesleduju trendy, mám ráda to, v čem se cítím dobře. Miluju cokoliv černého, červeného a fialového. A jestli jsem do něčeho zapálená, jsou to originální kabelky. A poslední dobou mě baví i pásky.

Často se rozebírá, že jste až nezdravě hubená. Jak na takové poznámky reagujete?
Myslím, že rozebírat to, jak je někdo hubený, je stejné jako říct někomu do obličeje: „Jé, vy jste ale přibrala, to je mi vážně líto.“ Když silnější člověk v mateřství zhubne, je to OK, ale když shodí hubená žena, lidi na ni koukají skrz prsty.

Celý rozhovor najdete v časopisu Blesk pro ženy:

Dva Češi svlékli do naha obyvatele Berlína. Ti ukázali úplně všechno!

Dieta podle Mančingové: Za měsíc o dvě až tři velikosti méně!