Zajímalo by mě, proč jste se z 5Angels přejmenovaly na Pink Angels?
Nikki: Hlavní důvod bylo, že nás dřív bylo pět a teď jsme čtyři. Jako Five Angels za sebou máme hodně práce a spoustu let, ale tak nás mají všichni také zafixované, jako děti. A my jsme už vyrostly a chceme se od těch dětských let trochu odstřihnout, a proto ten nový název. Chtěly jsme být jen Angels, ale to už bylo zabrané.

Růžová je vaše oblíbená barva?
Angee: Je to velmi zajímavá a tajemná barva, ale máme spoustu jiných oblíbených barev, každá vlastně jinou, ale třeba růžová se hodí k naší nové reality show, kterou budeme natáčet. Připravujeme ji s anglickou produkcí. Teď se právě řeší, kdo ji bude vysílat. Už se těšíme.

Počkejte, to mě zajímá, o co tam jde?
Angee: Budeme jezdit po Evropě v růžové limuzíně a u toho nás budou natáčet. Zatím jsme natáčely jenom první díl, kde jsme ztratily Terku a Naty zaspala, zkrátka takový náš běžný den. Bude to hodně zajímavé.

Když spolu takhle všechno děláte už tolik let, nelezete si na nervy?
Nikki: My jsme spolu vyrostly, už to bude sedm a půl roku. Kdybychom se daly dohromady až teď, tak by to třeba mohlo být problém. Jsme v podstatě rodina a my se skoro nehádáme. Jsme prostě ségry.
Tereza: Když už něco řešíme, je to spíš výměna názorů, ale je to hned vyřešeno.

A ohledně kluků si do zelí nelezete?
Tereza: Máme každá úplně jiný vkus. Naty úplně!
Nikki: I když by se nám líbil stejný typ, tak když se líbí jedné, ta druhá jí do toho nebude lézt, to se nedělá. Víme, co by udělalo problém.
Tereza: Jednou se stalo, že jsme toho kluka vůbec neznaly a já jsem prohlašovala, že bude můj, ale nakonec začal chodit s Nikčou.

Vy jste teď tedy dvě zadané a dvě nezadané?
Natalie: Ne, já mám všechno teprve v začátcích, ještě nemůžu říct, že bych byla zadaná. Nic není napevno. Terka, ta už má rok a půl hodně pevně Páju.

To je docela dlouho na to, že ti je šestnáct, ne?
Nikki: Aby se to uvedlo na pravou míru, tak Terka je z nás všech nejrozumnější, nejzodpovědnější, vždycky ví, kde máme být, a umí nás tam dovést.

Zpíváte už od devíti let, nepřijde vám, že jste přišly o dětství?
Tereza: Vůbec ne, my jsme si to akorát všechno prožily společně. Tak jak máte kamarádky ve škole, my máme sebe.
Nikki: Když jsme měly koncert v kulturáku, tak jsme tam tři hodiny hrály na schovávanou.
Angee: My jsme děti pořád, i když už dospíváme.

Vy jste chodily i do školy spolu?
Nikki: Dříve ne, ale teď chodíme všechny na stejnou střední školu. Studujeme management a produkci. Hodně nás podporují a vycházejí nám vstříc. Bez pomoci školy by snad ani nešlo dělat to, co děláme. A hlavně nás tam učí spoustu věcí, které potřebujeme k naší kariéře.

Jak vnímáte přerod z dětské kapely do holčičí? Máte teď větší nálety kluků na šatnu?
Natalie: Na Nový rok jsme hrály v Bratislavě a hrozně jsme si užívaly, když za námi přišla parta kluků a chtěli nám popřát vše nej a všechny nás líbali na tváře.
Nikki: Samozřejmě jinak je ta změna velká. Co se týče našich fanoušků v Česku, tak víme, že nás poslouchá i hodně dětí, a nechceme být v klipech polonahé. Chceme, aby si lidi naši hudbu pamatovali podle písniček a podle nás, ale ne podle toho, že tohle "jsou ty holky, co se svlékaly v klipech". Máme už teď hodně široké publikum, od mladých po starší. Je to super. Producenti to s námi hodně řeší, a to je dobře.
Angee: Třeba song Fallin Again jsme dělaly s Tonym Maseratim v Los Angeles a fakt se hodně povedl. Tony je hlavním producentem Beyoncé a Lady Gaga a měly jsme fakt respekt, ale nakonec byl úžasný.

Jak to v Anglii teď máte?
Nikki: Máme tam celou produkci, manažery a agenturu. V plánu je teď propagovat nový videoklip, natáčet reality show a v létě máme začít natáčet film v Los Angeles.  Začínáme v Anglii vlastně všechno od začátku, jsme tam nová kapela. Teď jsme třeba hrály na velkém festivalu v Liverpoolu.
Tereza: Jsou to festivaly pro třeba čtyřicet tisíc lidí. Na stejném festivalu s námi hrála Rita Ora nebo Olly Murs.

To jsou super věci. Nesetkáváte se mezi vrstevnicemi s nevraživostí?
Angee: Teď už je dobré období. Dříve jsme se třeba v Anglii někdy bály, když venku bylo třeba sedmdesát tisíc lidí, že nás snad vypískají, ale pak to bylo skvělé. Hlavně když jsme byly děti ve věku kolem třinácti, tam bylo hodně urážek, nadávek, závisti. V zahraničí jsme se s tímhle nesetkaly. Byly jsme s Little Mix ve vyprodané Wembley aréně a lidi byli úžasní.
Tereza: Občas jsme četly různé zprávy na internetu, kde se na nás domlouvali a chtěli nám škodit. Dnes už je to v pohodě. Taky lidi už prostě dokážou napsat, že se třeba spletli, a že jak nás poznali víc, zjistili, že jsme úplně normální a super holky. Toho si ceníme.

A co tedy kluci? Co je pro vás na nich nejdůležitější?
Tereza: Aby byl hodný.
Natalie: Aby byl muzikant.
Tereza: No jasný, pro Naty muzikant, ať je jakýkoli.
Natalie: Holky si ze mě vždycky dělají legraci, když jdeme po ulici a tam si nějaký bezdomovec vydělává hraním na hudební nástroj, že je to kluk pro mě.
Angee: Protože tobě se líbí, když mají kluci dlouhé, mastné vlasy.
Nikki: Pro mě je nejdůležitější, aby ten kluk něco dělal, měl cíl. Třeba hrál fotbal nebo měl koníčka, který ho baví.
Natalie: Ten kluk, se kterým randím právě teď, má jeden jediný cíl: být šťastný. Mně je to hrozně sympatické.

Nebojí se vás kluci oslovit?
Nikki: To by mohla být dobrá výmluva, že nemáme kluky, protože se nás bojí oslovit. Myslím si, že jinak se nestydí.

Měly byste na ně vůbec čas?
Tereza: Když člověk chce, tak si čas najde.

Vidíte nějaký rozdíl mezi anglickými a českými kluky?
Angee: My jsme zatím moc neměly šanci je poznat, jsme pořád někde na cestách, a když jsme chtěly jít jednou ven, tak protože jsme ještě nebyly plnoleté, tak nás nepustily do baru.
Tereza: Když jsme natáčely videoklip v Los Angeles, tak jsme se do baru dostaly a nejvíc jsme si povídaly s majitelem. Druhý den jsme šly dvě napřed, Naty chtěla víno, ale bála se zeptat, aby se nezjistilo, kolik nám je, a já to pak chtěla zachránit tím, že jsem řekla, že jí je devatenáct a u nás už se v tom věku může pít normálně. Tím jsem nám zajistila vyhazov všem, protože tam se smí do baru až od jednadvaceti.

Co nejšílenějšího kdy pro vás kluk udělal, aby vás ohromil?
Natalie: Asi ve čtvrté třídě jsem dostala plakát Hany Montany a nějakou keramickou věc, kterou vytvořil. Druhý den jsem se s ním po Facebooku rozešla.
Tereza: Origami z peněz – z dvoustovky.
Nikki: Opsal z internetu sto důvodů, proč mě miluje. V angličtině!