Vypadáte křehce a étericky, ale zřejmě opak je pravdou. Vyrážíte často lidem dech, když poznají, že první dojem klame?
Stává se mi to docela často. Občas mi přijde, že křehkost a krásu lidé vnímají stereotypně: oku lahodící, ale nepříliš chytrá. V momentě, kdy začnu víc mluvit, tak se ukáže, že jsem možná trochu víc než jen hezká víla. Například když jedu v šatičkách s lokýnkami ve vlasech se zvukaři a na nich je vidět, že na mě koukají skrz prsty. Když ale zjistí, že vím, kam který kabel patří, tak v tu chvilku najednou otočí.
Je o vás známo, že jste žena mnoha talentů. Je něco, co vám vyloženě nejde?
Matematika a chemie, to mi moc nejde, ale možná jen kvůli tomu, že jsem měla jiné zájmy a moc jsem se tomu nevěnovala. Mám hrozný problém nebýt moc kritická ke svému okolí. Je to zapříčiněno tím, že jsem strašně kritická sama k sobě a měla jsem dojem, že lidi ocení upřímnost. Ono to tak ale asi nefunguje. Ještě spousta věcí mi nejde a to člověk zjistí většinou v okamžiku, kdy je s tím konfrontován.
Za chvilku bude Valentýn, slavíte ho?
Já mám rozhodně raději první máj, je to velmi starý svátek a přijde mi to logické: slavit tehdy svátek lásky, která má vzkvétat v rozkvetlém jaru. V únoru je zima, ještě jsem snad nezažila, aby bylo 14. února hezky.
Máte letos s kým slavit?
Přítele teď nemám, ale nikdy jsem se ve vztazích nezabývala Valentýnem, měla jsem štěstí na chlapy, kteří rádi slavili na prvního máje.
Co máte ráda na chlapech?
Vizuálně mám moc ráda ruce, ale to bude asi tím, že se sama živím rukama, takže se chlapům na ruce hodně dívám. Jinak co se týče typů mužů, tak mi to asi bylo úplně jedno vždycky. Mám taky ráda hlas, to je asi taky tím, že hraju na hudební nástroj a hlas hodně vnímám. Líbí se mi, když muž respektuje to, co dělám, a nemá potřebu mě za to nějak trestat.
Co vás v nejbližší době čeká, na co se těšíte?
Čeká se na světové turné Vivaldianno, nejbližší koncerty budou v Londýně, Rize, Záhřebu a Sofii. Pokračuje další část světového turné bratrů Bubeníčků, které hudebně doprovázím. Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat dál. Začínáme hrát mnohem víc zase s Vladivojnou, z čehož mám radost, protože spolu hrajeme už dvanáct let a teď na to chvilku nebyl prostor.
Na dovolenou se nechystáte?
Mám vždycky velké plány, ale nakonec mi to nevyjde, kvůli práci. Chtěla bych se podívat do Spojených států za svou rodinou, kterou jsem neviděla deset let. Taky se chystám v blízké době s kamarádkou do Paříže. Ona sama tam už byla mockrát, takže je to skvělá průvodkyně. Potom asi s rodiči pojedeme do Turecka, jako každý rok, to je velký odpočinek.
V které části Ameriky máte příbuzné?
Oni jsou tak všude. Sestřenice mé babičky tam emigrovala a měla pět dětí, každé z těch dětí mělo minimálně dvě děti a ty už taky mají děti, takže jsou opravdu všude. Nejvíc času trávím ve Wisconsinu, což je stát, kterému se všichni Američané smějí, ale podle mě je to nádherná země. Velká jezera, lesy, podnebným pásem je to blízko nám, takže tam narazíte na spoustu lidí s českým jménem.
Jste český patriot, preferujete české značky před zahraničními?
Určitě, a to ať se týká oblečení nebo jídla, myslím, že by každý měl podporovat naši produkci.
Co vám první proběhlo hlavou, když jste dostala nabídku stát se tváří koncernu Baťa?
Byla jsem nadšená a říkala jsem si, že musím hned zavolat mámě.
Není to žádná malá firma, váš obličej teď bude všude. Jste s tím smířená?
Ono to asi člověku nedojde do chvíle, než se to reálně děje. Člověk s tím ale mentálně počítá, když se podepíše pod něco, co je úspěšné. Vidět sama sebe na tramvajích nebo zastávkách je ale strašně zvláštní pocit. Přistihla jsem se, že za poslední rok mám tendenci vídat se s přáteli, které mám už hodně dlouho, abych se ujistila, že jsem to pořád já a nemagořím z toho všeho.
Motto kampaně je: Jsem s tím v pohodě. Byla jste vždycky sama se sebou v pohodě?
Měla jsem ve škole takové malé období a bylo to především kvůli tomu, že se mi líbil první kluk. Bylo mi dvanáct a říkala jsem si, že trochu zariskuji a změním se tak, abych se mu líbila. Bylo to tehdy poprvé a naposledy, kdy jsem se kvůli někomu tak změnila. Myslím si, že každá žena tohle někdy zažila, hlavně v dnešní době. Jsou momenty, kdy jsme moc sebekritické a myslíme si, že nejsme dost dobré takové, jaké jsme. Je to velká výzva dnešní doby, aby se člověk netrápil zbytečnostmi a byl v pohodě.