2°C
V nové romantické komedii Všechno nebo nic hrajete svobodnou, nezávislou ženu, která sice přitahuje muže, ale pořád nemůže najít toho pravého. Co z její povahy máte i vy?
Vanda z filmu prochází různými vztahy a zjišťuje, co se jí líbí a co ne. Nemá předsudky. Jde i do vztahu se starším mužem. Prostě to zkouší a moc si neláme hlavu s tím, co si kdo myslí. V tom je pro mě velká inspirace. Já byla dříve zdrženlivější, čekala jsem na toho ‚pravého‘, aniž bych cokoli zkoušela. Měla jsem představy o tom, jak by měl můj přítel vypadat, a to mi bránilo se s někým spontánně seznámit a být otevřená pro různé možnosti. Dnes jsem mnohem klidnější. Nejsem pro to urputně někoho hledat, ale ani se nebráním občas zajít na rande a vyzkoušet, zda by mě to třeba s někým bavilo.
Je zvláštní, že si pro tuhle roli vybrali zrovna vás, která působíte naprosto opačným dojmem – jako plachá introvertka klopící cudně oči. Musela jste jít hodně proti sobě?
Já o sobě vím, že mám v sobě i divokost a prudkost. Spíš mi vadilo, že mě tak okolí zaškatulkovalo. Že dáme lidem různé nálepky a tím to končí. Proč si nenecháváme větší prostor pro změnu, vývoj a fantazii? Umím být hodná a starostlivá, ale taky přísná a ozvat se, když je to nutné. Reaguji tak, jak je zrovna potřeba.
Štve vás, že jste v nějaké škatulce, která navíc ani nemusí být pravdivá?
Dříve jsem s tím bojovala tak, že jsem odmítala role princezen a něžných dívek, a až když mi přišla role v Anděl Exit, řekla jsem si: teď už můžu. Měla jsem pocit, že jsem ukázala i něco jiného. Proti předsudkům jsem zabojovala třeba i tím, že jsem si sama vyprodukovala divadelní představení, i když mi okolí tvrdilo, že budu spíš jen filmová herečka. Tak jsme ve dvaceti s kamarádkou postavily představení Služky. Mám v sobě touhu i sílu věci měnit a nebýt jen obětí osudu. To je moje plus. Znáte to: co si člověk neudělá, to nemá…
Vy jste přečetla spoustu duchovních knih a knížek o seberozvoji. Která vás nejvíc oslovila a čím?
Každá kniha přišla v pravý čas a také, až když jsem byla připravená některé věci pochopit. Proto je opravdu dobré dát na sebe a svou intuici. Co pomohlo mě, nemusí fungovat někomu jinému. Některé autory jsem nechápala a po dvou letech, když jsem knihu otevřela znovu, všechno najednou začalo do sebe zapadat. Tyhle věci se uspěchat nedají. Všechno má svůj čas, a tak si dost často opakuji: klid, Klárko, klid, o nic nejde.
Jak vám duchovní hledání změnilo život?
Přijde mi to jako nejlepší investice do sebe. Jsem mnohem veselejší, otevřenější, beru věci víc s nadhledem a humorem. Lépe komunikuji s ostatními lidmi a také čím dál víc vím, co v životě chci, jak se chci cítit. Vlastně poznávám, kdo opravdu uvnitř jsem, a nebojím se tak projevovat.
Celý rozhovor s Klárou Issovou najdete v časopisu Blesk pro ženy:
