2°C
Potřetí za sebou máte mladšího partnera. Máte něco proti starším mužům?
To jste mě rozesmála, určitě nemám! Předtím jsem měla vždy starší partnery, takže to není žádné železné pravidlo. Asi je to ale tím, že mám v sobě skryté dítě, které si potřebuje hrát… a s mladšími muži to jde snáz.
Co vám na mladšího řekli doma? Neradili vám rodiče, ať se raději poohlédnete jinde?
Rodiče mi nikdy do vztahů nezasahovali, vždy věřili mému úsudku a tomu, že vlastní zkušenosti mě naučí nejvíc. Celkově na to okolí reagovalo velmi pozitivně, dokonce se začalo spousta lidí svěřovat, že i mezi nimi a jejich partnery je velký věkový rozdíl. Možná jsme tím někomu dodali i odvahu…
Je to osudový muž? Plánujete rodinu?
Každý partner byl osudový, protože měnil můj život v jeho jednotlivých etapách. Ale jen s Viktorem nemáme žádné „ale“, které by poukazovalo na to, že to není navždy. Obecně to jde se slovenskou společností demograficky z kopce, tak se to pokusíme dynamicky zvrátit.
Působíte tak trochu nepřístupně… Je pro vás těžké se s muži seznámit?
Muži, kteří se mě bojí oslovit, mě nezajímají. Nevím, čeho by se taky měli bát – ti, kteří mě oslovili, rozhodně nepřišli k žádné fyzické ani mentální úhoně. Ale všechno je podle mě tak, jak má být. Zřejmě bych se té první skupiny mužů bála naopak já. Anebo bych je po „dobytí“ přestala zajímat.
Když jsme u toho dobývání, přítele jste sbalila vy, nebo on vás?
Asi on mě, a já se moc nebránila. Začalo to na svatbě našich kamarádů, kde jsme spolu tancovali. Už tam jsme oba cítili, že se děje něco výjimečného…
Pojďme na zem. Slyšela jsem o vás, že nosíte pořád jednu kabelku, že je nerada střídáte. Nezajímáte se o módu?
Móda mě naopak baví a zajímá, ale otravuje mě neustálé přendávání věcí z jedné kabelky do druhé. Proto nosím papírový ruksak, který obsahuje všechny věci, které denně potřebuju, a můžu je tak snadno přendávat.
Jak byste popsala svůj styl?
Uvolněný a šedý. Do televize mě většinou oblékají do slavnostních nebo formálních modelů. Proto si užívám, že v soukromí nejsem ničím omezovaná. V pohodě prochodím celý den v teplácích a vytahaném svetru se sněhulemi na nohou. A často nosím šedou barvu, kterou miluju.
Jste výrazný typ. Měla jste někdy komplexy? Nebo jste se měla vždycky ráda taková, jaká jste?
Pochybuju o sobě každé ráno, kdy mi to z druhé strany postele připomene Viktor. Ale vážně, pravda je, že jsem vzhled nikdy moc neřešila. Ptali se mě mnohokrát, proč si nedám spravit nos nebo prsa. Ale já to vnímám tak, že jsem byla nějak stvořená a že tohle jsem prostě já. Vzhled mi nikdy nedělal problémy v práci ani v soukromí. Ale možná budu později uvažovat jinak, kdo ví.
Celý rozhovor s Adelou Banášovou si přečtete v časopisu Blesk pro ženy.
