2°C
Na Primě příští neděli začíná nový seriál Temný kraj, vy v něm hrajete jednu z hlavních rolí. Můžete nám ji představit?
Hraju kriminalistku, která ale není nijak drsná. Sice vede místní oddělení a pod sebou má dva chlapy, ale jinak je to úplně obyčejná ženská, která žije sama se svým synem a tátou a má docela hodně svých osobních problémů. Takže linka není jen pracovní, kdy řešíme případy, ale odhaluje i soukromí postav.
Nemusela jste podstoupit nějakou speciální průpravu?
Nemusela. My nejsme žádní drsňáci jako v Kriminálce Anděl – kdybych to přirovnala, je to spíš psychologické drama.
Dovedete si představit, že byste ve skutečnosti řídila muže?
Jasně že dovedu, některé rozhodně!
Vy máte doma dvě dcery, takže jste trochu v přesilovce. Přála byste si to vyvážit a pořídit si ještě chlapečka?
Já bych klidně uvítala chlapečka, ale zatím mi ta přesilovka takhle vyhovuje.
Váš muž je režisér. Má doma sklony režírovat, nebo tam vládnete vy?
Myslím, že se to u nás doma vyrovnává. Jeden den vládnu já, druhý on.
Teď jsou za námi Vánoce. Jak u vás probíhaly? Byli jste doma všichni hodní?
S dětmi jsou Vánoce nejhezčí, vrací vás to zpátky do dětství, kdy jste si to všechno užívala jinak. Ten mezičas, kdy jsem dospěla a než jsem měla děti, byly Vánoce taky hezké, ale ne takhle. Je to krásné, jak tomu ještě věří, chlapi cinkají a my jsme schovaní. Letos se nám podařilo takové faux pas, chtěli jsme totiž mladší Mariánce schovat dudlíky, protože pořád dudlá. Dali jsme je na stromeček, že je Ježíšek odnese a vymění za dárky, ale chlapi, jak tam dávali dárky pod stromeček, tak na to zapomněli. Občas se to nevyvede, ale Marjánka byla celá šťastná, že jí je Ježíšek ještě nechal.
Našla jste vy nějaké překvapení pod stromečkem?
Dostala jsem nádherný dárek, který mě neskutečně dojal, ale je tak osobní, že o něm nemůžu mluvit, ale jinak je to s dárečky u nás hlavně o dětech. Každý rok si sice říkám, jak nebudeme nakupovat moc, protože toho mají hodně, ale nakonec mi to nedá a při nákupech to zase přeženu a mají pod stromečkem haldy věcí.
U nás v redakci je to teď aktuální téma: nabraná vánoční kila. Jak se vy bráníte vánočnímu přejídání?
Nebráním, pustím to na plné pecky a pak se celý leden musím hlídat. Kila letí nahoru strašně rychle, ze všeho toho cukru... A maminka upeče husu, tak to si samozřejmě dám pěkně s knedlíkem.
Jakým způsobem se těch kil potom zbavujete?
Jediný způsob, jak já zhubnu, je prací. Zkouším v divadle, pak pro holky do školky a do školy, pak letíme na kroužky. To je můj jediný sport, já totiž vůbec jinak nemám disciplínu. Plánuju už od prvního porodu, což je sedm let, že si koupím permanentku do fitka, ale ještě jsem to neudělala. Tak jsem si to dala za úkol letos, překonat se. Ovšem vůbec nevím, kdy bych na to cvičení chodila, večer už jsem unavená a ráno to nestíhám. Je to hrozně těžké, obdivuju každého, kdo se k tomu dokáže dokopat. Já jsem raději s dětmi, když přijdu z práce, než abych je odvezla domů a jela zase na dvě hodiny pryč.
A holky jsou hodně živé?
Jsou, obě dvě, dávají mi pěkně zabrat.
A už vidíte podobnosti – holky a vy nebo tatínek?
Teď se to začalo docela profilovat, na začátku to vypadalo úplně obráceně. Že ta starší bude spíš po mně, ale teď jde do tatínka. Malá vypadá, že bude hodně po mně. Má ráda lidi a společnost, je hodně do světa a ráda zažívá nové věci. Je hodně extrovertní a milá.
Změnil se váš život hodně po druhém dítěti?
Úplně. Nevěřila jsem tomu, když se říká "jedno dítě, žádné dítě". Teď máme tu starší na horách a doma je s námi jen malinká a je to neuvěřitelný rozdíl, i když odjede jen na týden. Taky jsem nikdy nepochopila, proč se říká, že ten mladší sourozenec je ten rozmazlenější, mně to přijde naopak. Starší Róza se skoro čtyři roky s nikým o nic nemusela dělit, kdežto ta mladší se narodila už do toho, že se dělí automaticky o všechno. Róza dává Mariánce jako starší sourozenec děsnou čočku, takže je víc obrněná, nerozpláče ji všechno jako tu starší.
Co vás do budoucnosti v souvislosti s nimi nejvíc děsí?
Nedovedu si představit, že je pustím samotné ven. Že mi Róza řekne, že jde ven s holkami, a přijde třeba o hodinu později domů, to se asi zblázním. Já jsem doma měla docela volný režim, ale vždycky to fungovalo na nějaké dohodě a tu jsem dodržovala, protože jsem potom mohla příště jít znova. Myslím, že nejlepší je být s dětmi kamarádka, pak se toho nejvíc dozvím a nebudou to dělat tajně. A taky se hrozně bojím, jakého si přivedou kluka, aby to nebyl úplný blbec, který je nějak raní. Tím si ale asi stejně budou muset projít, jako my všechny.
