Ano, se štíhlým, tak trochu aristokraticky dekadentně působícím Jeremym Bradleym se super tančí. My trsali na disko rytmy, slangem řečeno. Konkrétně na VIP charitativní – s dražbou spojené – večeři, na níž byli filantropové ze zahraničí v přesile. Poté jsme se viděli na jistém mikulášském večírku. A Jeremy všude jistou jedinečností čněl. Zajímalo mě, co všechno jej formovalo, proč žije v Praze a jak ji – a Česko vůbec – z pohledu nezávislého cizince vnímá. Myslím, že je občas dobré takové zrcadlo nastavit, konfrontovat své vidění života a věcí kolem s pohledem světoběžníků.
Jeremy, vím, že pocházíš z New Yorku. Tam jsi se i narodil?
Narodil jsem se ve Spojených státech, za život jsem už navštívil zhruba třicet zemí a dost času jsem strávil v Anglii.
Tomu moc nerozumím. Nechceš prozradit věk, vyhýbáš se odpovědi na místo narození, i když máš N.Y. uvedený na Facebooku. Stejné je to s otázkou na rodinu, na prostředí, v němž jsi vyrůstal. Snad budeš sdílnější v případě odpovědi na otázku: Co všechno tě formovalo?
Jistě to byly Velká Británie s Francií, neboť odtud pochází mí předkové. Mám také hlubokou úctu k lidem ze zemí jihovýchodní Asie. Asijci jsou mnohem více než Evropané spjati s určitými hodnotami. Mnozí z nich, které jsem tam potkal, se odmítají zabývat nešťastnými nebo ošklivými věcmi. Místo toho se soustředí na krásu. A to dělám i já, i když mě leckdo kvůli tomu považuje za výstředníka. Ale, Františko, řekni, kdo chce být obklopen odpadky?
Kdy jsi byl naposled doma v N.Y.?
Už nějakou dobu jsem se tam nedostal. Na vině jsou pracovní cesty po Evropě a také fakt, že rád poznávám nové kultury, zajímám se o historii, což mě přivádí do dalších zemí. Jen mezi Vánocemi a začátkem února jsem pobyl v Chorvatsku, Velké Británii, Německu, Malajsii, Singapuru a Rakousku.
Před čtyřmi lety jsi v Londýně začal pracovat pro mezinárodní společnost InterActive zabývající se on-line byznys programy. Jsi ředitelem programu výuky pro studenty. Na tomto postu máš za sebou působení v řadě států. Proč jsi zakotvil zrovna v Praze?
S tím, jak v InterActive rostl můj záběr působnosti, vyvstala i potřeba být v těsnějším kontaktu s klíčovými zaměstnanci, kteří sídlí právě v Praze.
Za tři čtvrtě roku jsi jistě českou metropoli, její tep, obrazně řečeno, poznal. Jak se ti v ní žije, čím tě přitahuje a co ti v ní schází?
Praha je krásné město. Mám rád její architekturu, kulturní památky. Také jsou zde příjemně nízké životní náklady. Do dalších evropských metropolí je z ní blízko. A co mi tu schází? Nejvíc umění a divadlo, jaké je k vidění v New Yorku či v Londýně. Ale pražská fantastická muzea a galerie mi absenci přímého požitku z anglického divadla a muzikálů vynahradí.
Celý rozhovor a další texty najdete v novém čísle časopisu OK! Magazine, které je právě na stáncích.