O herečce, zpěvačce, průvodkyni pořadem Herbář a taky blogerce Kateřině Winterové se ví, že než něco vloží do nákupního košíku, přečte si nejprve etiketu, jež musí projít lustrací její éčkové tabulky (seznam barviv, konzervantů a emulgátorů).

Potkaly jsme se ve vinici Svatá Klára v pražské Tróji a vyprávěly si o přístupu k biopotravinám a taky o tom, jak dětem vysvětluje, že cucat bonbony plné éček není dobré, i když to dělá celá třída. Po rozhovoru jsem vyzvedla dítě ze školky a zamířila do obchodního centra do pekárny, kde rozpékají francouzské pečivo. U pokladny se mi honilo hlavou, že ten rozinkový šnek možná krátí život mého syna. Otočila jsem se a u zmrzlinového stánku plného sladkých nezdravých lahůdek jsem uviděla dva rozjásané kluky, kteří si z obrovské nabídky nemůžou vybrat. Hned vedle nich stála jejich máma. Kateřina Winterová. Ulevilo se mi.

Zuzana Vinzens: Dámu v krátkých šatech pošleme domů, říká šéfka Plesu v Opeře

Nedávno jste po pětileté pauze opět vystupovala s kapelou The Ecstasy of Saint Theresa. Hrajete v Národním divadle, hostujete v divadle Verze, společně s Lindou Rybovou jste vydala již třetí knihu Vaříme podle Herbáře, a navíc jste rozjela svůj blog Culina Botanica. Kdo se u vás stará o děti?

Tuhle otázku bych vynechala. No tak dobře. V součtu aktivit to vypadá hrozně, ale děti chodí do školy, takže mám v tu dobu čas. Někdy se fotí na Culinu, pak je schůzka kvůli knížce nebo jedu na zájezd. Je to organizačně náročné, ale skloubit se to dá, nedělám všechno naráz. Musíme s mužem fungovat oba.

Vaši kluci chodí do běžné základní školy. Když jsou nemocní, léčíte je dostupnými léky, nebo se i v této oblasti upínáte k přírodě a máte vytipované nějaké speciální apotéky a báby kořenářky?

Doma máme vždycky po ruce sušený bez, který si sami sbíráme, pak taky lipový květ, občas hluchavku, když nejsme líní ji trhat. Je docela pracné nasbírat nějaké větší množství, když z každé rostlinky máte pár malých kvítků. Z bylin pak dělám čaje, které fungují jako první pomoc. Hlavně se ale snažím o prevenci. Celý rok pijeme jablečné mošty, které si necháváme lisovat. Když je zle, k lékům můžete přejít vždycky. Nejsem alternativní absolutně. Jsem ráda, že antibiotika na světě existují, tady jde jen o to je nezneužívat a nenadužívat. Musím zaklepat, že kluci naštěstí moc nemocní nejsou.

Autor: archiv OK!

Jak se na váš životní přístup dívají vaši synové, kteří jsou pomalu v pubertě?

Samozřejmě, že si ze mě dělají legraci. Jsou pořád v tom procesu, navíc je tlačí okolí, které si z toho dělá srandu. Biomatky a vaříme zdravě, to jsou u nás velká témata. Já jim pak vždycky řeknu: „Takže vy chcete skutečně jít do téhle příšerné cukrárny a dát si tam tyhle bonbony? Tak já vám, děti, přečtu, kolik je v nich éček.“ I tak to pochopitelně strašně chtějí. Když je tam ale pak lákají jejich kamarádi, vysvětlují jim, že tam nejdou, protože se tam neprodávají dobré věci. Takže to, jak žijí rodiče, je určitě ovlivňuje. Ale možná to na mě hezky hrajou. Když jsme nedávno byli v restauraci, překvapilo mě, že si můj starší syn vzal lahev od piva a říká mi: „Mami, víš, že je to pivo prošlé?“ V životě by mě nenapadlo, že se dá v restauraci koupit prošlé pivo. Samozřejmě, že pivu nic nebylo, ale je vidět, že si děti naše myšlenky berou za své.

Celý rozhovor a další zajímavé texty najdete v novém čísle časopisu OK! Magazine, které je právě na stáncích.

Titulní strana aktuálního čísla časopisu

Autor: OK Magazín