2°C
Proč nemáte ráda, když vás oslovují paní hraběnko?
Vybudovala jsem si dobré jméno jako Diana Phipps. Svůj titul jsem nikdy nikomu nepředkládala. Ani moji rodiče, kteří si mohli stěžovat, o co přišli, to v emigraci nedělali. Když jsem se vrátila do Čech, překvapilo mě, jak velký majetek má rodina kdysi vlastnila, ale šlechtický svět mých rodičů mi zůstal velmi cizí.
Jak by měla vypadat taková správná hraběnka v roce 2015?
Neměla by být tak stará jako já. Tak unavená a iritovaná. A především by neměla mávat tou hraběnkou. Potkala jsem na zámku báječné dítě, které se na mě podívalo a řeklo: „Vy jste hraběnka? A kde máte hrábě?“ To se mi líbilo. I já bych se moderní hraběnky zeptala, kde má hrábě, protože by měla něco dělat.
Povídáte si s návštěvníky vašeho zámku v Častolovicích často?
Chtějí se se mnou fotit. Jsem zdvořilá, proto jim neříkám, že mi to přijde absurdní, ale opravdu to absurdní je. Vždyť, co já jsem pro ten zámek udělala? Jen to, co bylo v mých lidských silách. Jedinou zásluhu cítím, když kvetou růže. Jako právě teď. Jsou fantastické a já je všechny sama zasadila.
Vrátila jste zámku jeho dávnou krásu a stále do něj vkládáte svůj volný čas a energii. Klidně byste si mohla říct: dost, už nemůžu.
Je to jako s těmi růžemi. Prvně je zasadíte a čekáte, jestli vůbec začnou kvést, pak zas čekáte, až trochu povyrostou... Když už něco zasadíte, musíte se o to starat i přes všechnu chuť s tím praštit.
Není vám na zámku smutno?
Ne, jsem ráda sama. Navíc na zámku sama nejsem, jsem tu neustále obklopena lidmi i zvířaty. Skoro všechna zvířátka mám pojmenovaná a když na ně zavolám, pokaždé ke mně přijdou.
Celý rozhovor a další články najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine
