V jednom z dílů seriálu Kancelář Blaník si zahrál i váš táta, písničkář Vlasta Třešňák. On ve svých textech moc nevtipkuje – jaký vztah má k humoru typu Kanceláře Blaník?
Jemu se to hrozně líbí. Myslím, že má v písničkách humoru spoustu, třebaže v rovině dvojsmyslů.
Jaký máte s tátou vztah?
Dobrý. Asi ne v té tradiční rovině, že bychom se potkávali při nedělních obědech. Spíš se občas setkáme při různých akcích, zajdu na koncert nebo on přijde do divadla i se svou přítelkyní. Není to typický vztah otec – dcera, ale máme se rádi.
Rozhovor s Halkou Třešňákovou nejen o filmu Prezident Blaník si přečtěte ZDE >>>
Pocházíte z disidentské rodiny. Formovalo tohle prostředí vaše postoje a názory?
Ano. Neřekla bych ale, že to bylo disidentství. Spíš to souviselo s tím, jak se moje rodina stavěla vůči konformnosti, která by přišla s tím, kdyby člověk držel hubu. Jsem od rodičů včetně nevlastního otce naučená, že člověk určité věci dělá, přestože ví, že to negativně ovlivní jeho zázemí. Taky mě ovlivnila emigrace. Vím, že svět není malý, že všude jsou lidé a že člověk má možnost žít a pracovat kdekoli.
Když jste emigrovali, bylo vám jedenáct. Jaké bylo přijít ze dne na den o Prahu, o kamarády?
Mě se nikdo neptal. Najednou jsem se ocitla v německé škole a uměla jsem asi jen: ja, nein a danke. Německo bylo ale už tehdy multietnické a ve škole jsem zdaleka nebyla jediná cizinka. Němci jsou zvyklí na určitou fluktuaci lidí různých národností, etnik a náboženství. Umím si představit, že hůř je na tom dítě, které se ze dne na den ocitne v Čechách, kde na cizince nejsme tolik zvyklí.
Jaký vliv na vás měl váš nevlastní otec Karol Sidon?
Vychovával mě. Vyrůstala jsem v rodině, kde židovství bylo jediné náboženství. Sice za námi občas jezdil Sváťa Karásek, který byl taky v emigraci, a to je křesťan, ale vyrůstala jsem obklopena židovskými tradicemi, jiné jsem nepoznala. Tak to beru i dneska a slavím židovské svátky. Často u mě bývají neteř a synovec a jejich otec, můj bratr, je velmi přísný, co se týče židovské praxe, takže dokonce i vařím podle židovských pravidel. Když jsem byla vegetariánkou a ptala jsem se Karola Sidona, jestli opravdu musíme brát šábes tak vážně, řekl mi: Představ si, že bys byla vegetarián, ale nepraktikovala bys to!
Váš bývalý partner, novinář Jan Macháček, se stal vedoucím think-tanku premiéra Babiše, do kterého se v Kanceláři Blaník trefujete asi nejčastěji. Není to absurdní?
Musím říct, že jsem byla hodně překvapená. Co se myšlení, morálky a novinářské práce týče, byl Honza vždycky mým vzorem. A o Babišovi si myslím, že to je pomalé, tiché, plíživé zlo. Ještě jsem se o tom s Honzou nebavila, ale nedovedu si představit, že změnil své myšlení Babišovým směrem.