9°C
Kde jinde mohl proběhnout náš rozhovor než v kavárně Dejvického divadla, kam Lenka přiběhla celá udýchaná přímo z jeviště… Žádná křehotinka, ale rázná sebevědomá žena s dobře srovnanými myšlenkami. Ví se o ní, že jí nedělá problémy mluvit o práci, ale své soukromí si dost střeží. Proto mě zajímalo hlavně ono.
Pocházíte z umělecké rodiny a vzala jste si za muže hudebníka. Nechybí vám v rodině někdo s normální profesí? Nezalitovala jste někdy, že jste si nevzala třeba právníka?
Vzala jsem si muzikanta a vůbec toho nelituju. A to je manžel přímo hudební workoholik, takže nejen koncertuje, skládá hudbu, píše texty a vydává CD pro svou skupinu Please the Trees, ale i stále vymýšlí nové a nové projekty.
A navíc spolu máte dva syny. Jaký je táta?
Skvělý, nemůžu si stěžovat. Dokáže mě ve všem zastat, uvařit a postarat se sám o děti, jak dlouho je potřeba. Kluci, Šimon a Eliáš, ještě nechodí do školy, takže si můžou vymyslet program, jaký chtějí. Když toho mám moc a nestíhám, je schopný s nimi sám odjet na chalupu.
Ale když koncertuje…
Je fakt, že když má šňůru koncertů, tak se třeba několik týdnů doma neukáže, ale to zase mám své rodiče a i jeho maminka je ochotná přijet až z Pardubic a pohlídat.
Vy jste asi spíš taková bohémská rodina, ne?
To bych neřekla. Jen u nás nefunguje pravidelný časový harmonogram jako v rodinách lidí, kteří chodí pravidelně ráno do práce a v šest večer z práce. Taky obvykle oba hrajeme o víkendech. Abychom si udělali ten náš rodinný „víkend“, musíme si vzít své diáře a naplánovat si ho. Jestli to bude třeba úterý a čtvrtek, je přece jedno.
Z toho taky může vznikat pěkné dusno…
U nás to tak není, protože dokážeme tolerovat práci toho druhého, a to je důležité. Co si budeme povídat, samotný citový vztah k udržení rodinné pohody nestačí. Chce to k tomu pořádnou dávku pochopení a úcty k partnerovi. Ale nemyslete si, občas to i u nás pěkně zabouří, protože jsme oba výbušní.
Máte nějaké rodinné rituály?
Ne, myslím, že na to si nikdo z nás nepotrpí. Spíš občas nějaký všeobecně zažitý bouráme. Například jsme si vystrojili Štědrý den s babičkami už koncem listopadu a ten opravdický jsme strávili sami v exotické Asii. Bylo to fantastické, objevné a kluci všechno zvládli úplně skvěle. Střídali jsme oceán a hory, viděli spoustu zvířat a hlavně pocítili, jak je důležité být občas pohromadě mimo obvyklé starosti.
Přesto žijete z velké části herectvím. Byla vaše cesta k téhle profesi, díky vašim rodinným kořenům, jasně daná?
To ne, dlouho to tak vůbec nevypadalo, protože jsem nikdy nebyla klasické dítě z umělecké rodiny. Dokonce jsem se v pubertě styděla, když jsem do žákovské knížky psala zaměstnání rodičů. Herečka a režisér, to byl přece trapas!
Celý rozhovor s Lenkou Krobotovou najdete v dnešním vydání tištěného Blesku pro ženy:
