2°C
V seriálu Všechny moje lásky hrajete sekretářku Anežku, je vám něčím blízká?
Je to posel dobré energie, prima holka s proříznutou pusou. Přestože je Marie, kterou hraje Veronika Žilková, její nadřízená, nebojí se jí nastavovat zrcadlo a dokáže ji uvést zpět do reality za všech situací. Mě baví, protože má humor a že je trošku ostřejší.
Když mají v reálném životě vaše kamarádky problém, dokážete jim také poradit a ukázat, že se na něj dá podívat i z jiné strany?
Myslím si, že jsem mezi svými kamarádkami jako poradkyně vyhlášená. Snažím se na každou věc dívat objektivně a nabídnout jiný úhel pohledu. Samozřejmě někdy se shodneme, že nějaký muž se zachoval hloupě, ale snažíme se na něm najít i nějaké pozitivum. A nesmíme si lhát do kapsy, protože za problémy ve vztazích málokdy může jen jeden. Takže se snažím pomáhat kamarádkám, a mnohdy i sobě, uvádět věci na pravou míru.
Dokážete být drsňák, který vpálí pravdu rovnou do očí?
Neplácáte se v podobných situacích sama úplně stejně?
To víte, že ano, ale na druhou stranu umím přiznat, že chyba je ve mně a vím kde. Jsem tolerantní a dlouho mi trvá, než udělám zásadní změnu, protože nic nemůže být úplně dokonalé a je nutné překonávat krize. Neodcházím po první hádce, vydržím hodně, ale musí to mít zdravý základ. Nejsem zastánce toho, aby spolu lidé zůstávali kvůli dětem, když to dojde do jistého bodu, je lepší to ukončit.
S dětmi člověk také potřebuje trpělivost a zásadovost, jak vám to jde?
Používám taktiku cukru a biče. Myslím si, že jsem přísná, a snažím se být i důsledná. Ale občas to nejde, můj manžel je mnohem důslednější. Když toho mám hodně, nejsem ani tolik trpělivá, jak bych chtěla, a uvědomuji si, že je to mé selhání.
Říká se, že dcerky jsou hodně tatínkovy holčičky a maminky tím trochu trpí. Platí to i o vaší Justýnce?
V čem na sebe nejvíce narážíte?
Je hrozně hubatá a prudká, ale taky děsně chytrá, takže má bleskové reakce a opravdu jí to pálí, hlavně při argumentech v odmlouvání. Ona má ADHD, poruchu pozornosti, takže s ní musíme být ještě mnohem trpělivější. Jsem trpělivá maminka, ale tahle porucha vyžaduje extrémní trpělivost, a to je náročné.
A to ještě není v pubertě, už se jí děsíte?
Hrozně, při té představě pociťuju fyzickou úzkost a vůbec si to nedovedu představit.
Měla byste raději dva kluky?
Původně jsem si přála ještě jednu holku, protože jsem si nedovedla představit, co budu dělat s chlapečkem. Ale narodil se syn a já jsem se do něj úplně zamilovala. Otevřel mi nový obzor. Když jsem měla holku, přišlo mi, že mít holku je to nejlepší, teď když mám kluka, tak mám pocit, že kdybych měla ještě třetí dítě, chci kluka.
Měla jste někdy problém s kilogramy navíc po Novém roce a řešila diety jako mnoho jiných žen?
Já přes Vánoce nepřibírám, nejsem totiž na sladké, i když teď jsem objevila čokoládu. Nikdy mi nechutnala, až teď. U nás doma se nepřejídáme, takže hubnout po Novém roce nemusíme.
A vaše fitness spočívá v lítání kolem dětí, nebo chodíte cvičit?
Já jsem takový vnitřní stresař, hubnu většinou, když mám hodně práce, a také chodím na pilates. Malou dám do Sokola a jdu si zacvičit.
Babičky a dědečkové nefungují?
A vyjet si jen tak na romantický víkend s manželem, bez dětí, po tom netoužíte?
To bychom bez dětí nevydrželi. Tím, že chodíme do práce, bez nich trávíme poměrně hodně času, takže bychom měli spíš celý víkend výčitky. To raději vyjedeme celá rodina někam na výlet společně.
Jsou to malí závisláci?
Berou to dost sportovně, dceři je osm a půl, ta mi někdy, když hodně pracuji, říká: „Mami, nechoď.“ Můžu ji vzít do divadla nebo na natáčení s sebou. Malý Theodor ještě hodně spí a neřeší to.
Myslíte si, že dcera půjde ve vašich stopách?
Herečka být nechce. Natočila jeden film a byla v něm úžasná, dostala další nabídky, ale byly moc velké a já jsem nechtěla, aby strávila dětství na place. Chci, aby chodila do školy. Dělala balet, ale to na ni bylo příliš disciplinované, takže teď tančí hip hop. Chodí na výtvarku a je hodně šikovná.
Jakým směrem by se podle vás mohla ubírat?
Jde jí cokoli výtvarného, to je fajn, ale tím se člověk neuživí nebo těžko, stejně jako hraním. Jednou mi řekla: „Mami, já bych nechtěla být herečka. Ty pořád chodíš na nějaké konkurzy a nic, nebo toho máš naopak zase hodně, to jsou furt nějaké nervy, to bych nechtěla.“ Já bych jí přála, aby mohla cestovat, protože je otevřená, zvídavá a inteligentní. Možná dokumentaristka, to by bylo pěkné. Podle IQ testů jí vyšlo, že má logické myšlení, takže by jí měla jít matematika, ale vůbec ji nebaví. Po tatínkovi dramatikovi zdědila vlohy a cit pro jazyk, takže si pořád něco píše. Syn je taky moc chytrý, musím říct, že jsem dost pyšná na to, že se mi děti povedly, protože je to hodně fajn, mít chytré děti. Je to velká úleva.
