7 rad, jak přežít pubertu svých dětí. Co byste jim neměli říkat? | Pro ženy | Blesk.cz

7 rad, jak přežít pubertu svých dětí. Co byste jim neměli říkat?

  • Berte to tak, že puberta není těžká jen pro vás, ale hlavně pro vaše děti.
    25. ledna 2015 | 06:00

    Kdo to nezažil, neuvěří, jak náročné je někdy soužití s dospívajícími potomky. Můžete si tisíckrát říkat, že nějakou tu drzost snesete, protože nejste žádní zapšklí staříci, stejně jako si klidně představujete, jak skvěle vyřešíte nějaký školní problém, nebo si rovnou řeknete, že vaše dítě se nebude poflakovat ani opíjet, protože jste ho dobře vychovali. Většina rodičů teenagerů se tomu od srdce zasměje. A poradí vám, že tohle není životní období, které si rodič může nějak zvlášť užít, protože důležité je především ho přežít. A nadsázka to zase tak velká není. 

  • Někdy je nejlepší nic nevidět, nic neslyšet

    Vytáčejí vás puberťáci svými projevy na nejvyšší míru? Nebo spíš až za ni? O to přesně jim jde. Nemohou si totiž pomoci. A vy tak uděláte nejlépe, když devět z deseti jejich drzostí pustíte jedním uchem dovnitř a druhým ven. Hlavně si je neberte osobně. Nebo přesněji, samozřejmě jsou určeny přímo vám, ale dítě si nemůže pomoci – jde vlastně o jeden z projevů toho, že se od vás odpoutává, aby mohlo jednou vést svůj vlastní život. 

  • Podívejte se, jak slušně se chová k babičce nebo k cizím lidem

    Asi vás může trefit šlak, když se na vás dítě utrhuje, kudy chodí, ale jakmile přijede třeba vaše matka, je úslužnost sama. Nebo když se u vás třeba zastaví známá či sousedka. Nehořekujte, ale radujte se! Na rodiče je dítě drzé, protože mu to velí vývojová fáze, ale k ostatním se chová slušně přesně tak, jak jste ho vychovali. Takže máte velkou šanci, že se jednou taky dočkáte. 

  • Stanovte mu hranice, bude naštvané, ale uvítá to

    Někteří rodiče se s nastávající pubertou rozhodnou, že dítě už nemá smysl moc vychovávat ani omezovat, a nechají tak nějak všechno na něm. Moc neřeší ani jeho známky ve škole, ani to, kdy přesně přijde domů nebo jak tráví volný čas. Zkuste na to jít jinak – neomezujte dítě tak, jako když mu bylo deset, ale na nějakých hranicích trvejte. Potomek se sice bude tvářit kysele a patrně se dozvíte, že NIKDO jiný své děti takhle netýrá, ale vydržte. Ono totiž vaše dítě bude za ty hranice, kterých se může pevně držet, v skrytu duše rádo. 

  • Nevyptávejte se. Stejně přece nechcete vědět všechno

    Čím je dítě starší, tím větší má právo na to, abyste o něm nevěděli úplně všechno. A o teenagerech to platí už stoprocentně. Proto se nesnažte projíždět mu mobil, e-maily, facebookový profil nebo v jeho pokojíčku hledat tajný deníček – ostatně, když byste se tam dočetli třeba to, že vaše dcera miluje kluka ze čtvrťáku a asi se s ním už vyspala, co uděláte? Řeknete jí to i s tím, odkud to víte? Rozhodně to ani nezkoušejte – její důvěru byste tím ztratili jednou provždy. Pokud máte skutečně závažné podezření týkající se třeba toho, že se opíjí nebo bere drogy, stejně na to zkuste jít přes hovor s dítětem. Případně se domluvte s příslušným odborníkem, jak byste měli postupovat. 

  • Vy a kamarádi? To ani omylem...

    Rodiče dospívajících dětí mají tendenci zaujmout jednu ze dvou extrémních pozic – jedni by nejradši zavedli tvrdou vojnu, druzí se snaží svému potomkovi přiblížit a volí kamarádskou notu. Obojí je špatně, protože vy přece nejste ani štábní kapitán, ani potomkův vrstevník. Když se budete chovat jako generál, dítě se vám odcizí a třeba vám začne lhát, když se budete snažit vžít do role jeho kamaráda, znejistíte, protože ono potřebuje někoho, kdo ho sice štve, ale o němž ví, že už je dávno dospělý. A proto je vhodné třeba potichu zmizet z potomkova facebookového profilu místo toho, abyste se snažili být stejně vtipní jako jeho kamarádi. 

  • Věřte mu a svěřte mu nějakou zodpovědnost

    Autor: Shutterstock.com
    Dospívající děti jsou mistři světa v kladení požadavků a vymezování svých práv. Proč ne, ale snažte se je pomalu seznamovat s tím, že to s sebou nese i povinnosti. A že ať se klidně vrátí v deset večer, ale musí vám to říci předem. Nevolejte jim pak každou půlhodinu, zda už se blíží, věřte jim, že to dají. 

  • Smiřte se s teenagerovskými náladami a nápady

    Je víkend, vy byste nejradši vyrazili už v osm ráno na výlet, jenže potomek hodlá dlouho spát a pak trávit den v pokoji se zataženými závěsy při poslechu poněkud ponuré hudby. A proč vám to vlastně vadí? Radši se budete celý den otravovat se znuděným dítětem, místo abyste si výlet užili sami a s potomkem se pobavili třeba u společné rodinné večeře, kdy na sebe navzájem budete mít náladu? Berte to tak, že puberťáci prostě jsou náladoví a že vám i jim prospěje, když si od sebe odpočinete. Podobně mají právo na různé ztřeštěnosti. Utěšujte se tím, že kdo se nevyblbne do dvaceti, bude pak poněkud dětinský celý život. 

Diskuse ke článku
.