2°C
Stala jste se matkou poměrně pozdě, až ve čtyřiceti. Neměla jste pocit, že vám ujíždí vlak?
Děti jsem měla později prostě proto, že jsem čekala na toho pravého… Možná škoda, že jsem ho nepotkala dřív, ale nelituju.
Ten pravý ale přišel a prý o vás řekl, že jste byla láska na první pohled. Cítila jste to stejně?
Neměl to tak snadné… I když měří přes dva metry a fyzicky se mi líbil, ženská taky musí k chlapovi vzhlížet i duševně. Musel tedy vyvíjet i trošku jiné aktivity než jen to, že vypadal dobře. Asi jsem mu to moc neulehčovala. (smích)
Na první poslech mi zněl sympaticky do telefonu. Měl hluboký a příjemný hlas. Pak jsem zjistila, že má smysl pro humor a je velmi společenský. Často se spolu smějeme, obzvlášť hláškám staršího syna, který někdy doslova perlí, až nás to dostává do kolen. A také se shodneme ve spoustě věcí a v názorech, což je, myslím, docela podstatná věc pro společný život.
Myslíte, že to byla náhoda, že jste se potkali?
Já na náhody nevěřím, věřím ale na shodu okolností. Říká se „Být ve správný čas na správném místě se správnými lidmi“ atd. Nic se zkrátka neděje náhodou. Ani to, že zavoláte kamarádce a ona vám na druhém konci s údivem řekne, že vám zrovna také chtěla volat. Prostě jste byly naladěné ve stejný okamžik na stejnou vlnu, protože jste na sebe myslely. Byly jste něco jako přijímač a vysílač obě zároveň. A protože žijeme v duálním světě, tak i tento fenomén má dvě strany mince. Ne všechno se děje v životě jen pozitivně, bohužel.
Lidé se dnes moc nechtějí vázat „papírem“ a žijí stále častěji na hromádce. Co vy a svatba? Stála jste o ni, nebo považujete manželský slib za přežitý?
Dříve, když jsem byla o hodně mladší, jsem spoustu věcí viděla jinak. Měla jsem odpovědnost jen sama za sebe a řešila pouze vlastní život. Dnes už to nejsem jenom já, ale MY. Jako kdybych pokročila do další úrovně. Najednou má pro mě život větší hloubku a smysl. Myslím, že manželství má delikátnější podstatu, zvláště když jsou děti. Má to i psychologický význam a pro mě znamená jakési zpečetění oněch partnerských hodnot. Je to prostě důkaz toho, co oba vyznávají a v co věří. Jinými slovy se tomu říká „ve jménu lásky“.
Vy jste vlastně neskonale šťastná ženská, až vám závidím…
Spíš bych řekla, že mě baví život, a obzvlášť teď, když na něj nejsem sama. Člověk by měl dělat rád věci pro druhé. A věřím na štěstí. Je stejně reálné jako noc a den. Samozřejmě se ale nedostaví samo. K tomu, aby se člověk do toho rozpoložení dostal, musí přiložit ruku k dílu. Jinými slovy, když chce být někdo šťastný, musí holt za štěstím jít.
Rodina je obšírný mechanismus, ve kterém by měli všichni táhnout za jeden provaz. Nejenom rodiče, ale i prarodiče – pokud žijí. Ne nadarmo se říká, že rodina je základ společnosti. Děti jsou naše budoucnost a jsou těmi, kteří si dál nesou do života své vzory a příklady právě z rodiny. Dá se očekávat, že budou žít tak, jak byly vychovávané, v dobrém i bohužel ve zlém. Je nutné, aby vyrůstaly ve skutečně zdravém a pevném zázemí, v jistotě a lásce, aby i dál ve svých vlastních rodinách zachovávaly ty opravdové hodnoty. Takhle nějak to cítím, ale v žádném případně nechci být za mentora. Opravdu neumím popsat stoprocentní návod, jak na to, ale ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne.
Vy už ale nejste jen dva, máte dva syny. Myslíte, že si je ve vyšším věku víc užíváte?
Mám pocit, že si to užívám, a taky mám pocit, že tím, že mám děti až teď, si vlastně prodlužuji mládí. A už chápu, proč ty hollywoodské celebrity mají děti až daleko po čtyřicítce – oddalují si tak menopauzu. (smích)
Souhlasím s vámi, i já jsem starší matka… Z vlastní zkušenosti musím říct, že mladá si připadám pořád, ale někdy je to docela náročné. Jak to děláte vy, abyste byla v pohodě?
Holduji přírodním preparátům, bylinkám, šípku, rakytníku (obsahují i hodně vitaminu C), aloe vera, cistus… Tím se vždycky nadopuju a věřím, že budu fit. Snažím se vyvarovat antibiotik, a to platí i o dětech. Když to není potřeba, raději jdu přírodní cestou. Zvláště u viróz, na které antibiotika ani nezabírají.
Voláme si skoro každý den. Bydlíme od sebe 400 km, takže si tu vzdálenost kompenzujeme klábosením o tom, co nového je u ní nebo u nás. Jaký nový příkrm zkoušíme s Dominikem a tak podobně... Někdy se jí ptám na názor, jakou například používala výchovnou metodu na mě, když jsem jí jako malá třeba odmlouvala. Jenže ne všechny výchovné metody jsou přenosné, protože ke každému dítěti se musí přistupovat individuálně a co platilo na mě, nemusí platit na mé děti. Takže si spíš vyměňujeme zkušenosti a někdy se tomu i od srdce zasmějeme. Každopádně ona ani moje tchyně mi do výchovy nemluví. Je vidět, že jsou to moudré ženy. A já doufám, že je to dědičné.
Nedá mi to, musím se zeptat – neštve vás, že lidé kolem neustále řeší vaše kila navíc, místo toho, aby řešili naprosto jiné věci?
To víte, že kvůli tomu neotevírám šampaňské. Vadí mi to, obzvlášť když jsem pět měsíců po porodu. Ženy by měly být naopak v tuto dobu hájené, vždyť daly nový život! Člověk je neustále kritizovaný a perzekuovaný, a kvalita člověka je úplně vedlejší. Proč se nenapíše o tom, že podporuji dobročinné akce a spolupracuji na charitativních projektech? Protože je to nuda a nikoho to nezajímá? Na to nejde víc říct, než že žijeme ve zvrhlé době a ti, kteří umějí jen kritizovat, tomu systému slouží.
Samozřejmě že ano. Současný trend, který hlásá, jak má žena vypadat, je naprosto proti všem přírodním zákonům. Zvláště když chce někdo po novopečené matce, aby vypadala za tři měsíce jako před těhotenstvím. To pro ně může být i mnohdy frustrující a může se to podepsat i na jejich psychice. Pak nejsou v pohodě, a to přenášejí i na své děti. Znám několik maminek, které přesně tohle řešily. Bohužel dnešní doba je nemilosrdná a nebere na nás matky ohledy. Proto ženám vzkazuji: „Nenechte se rozhodit, užívejte si mateřství a buďte na sebe hodné a hrdé. Máte minimálně rok na to, abyste se opět dostaly do formy, a taky nezapomeňte, že velkou roli v tomto případě hraje i genetika. Takže když to půjde hůř a pomaleji, nedávejte si to za vinu.“
A co vy, máte čas na cvičení?
Čas na cvičení si udělat musím, i když jsem v zásadě pohodlný člověk. Cvičení beru jako nutnost, a tak pozvolna začínám – mám doma VacuShape, a ten mi naprosto vyhovuje. Chci začít i s jógou, abych se dobře cítila nejen po těle, ale i na duši.
Jiné koníčky, jako třeba esoterika, která vás kdysi chytla, asi momentálně „nehrozí“, že?
Kdepak, teď je pro mě opravdu nejdůležitější rodina a děti, ale i přesto už občas vyjíždím na vystoupení. Mám rozpracované nějaké projekty, které chci letos zrealizovat. Pozvolna si připravuji nové věci na desku, kterou bych ráda představila příští rok. Vyjde mi reedice mé Best of 22X ILONA v novém přebalu s novou písničkou, kterou jsem složila, ráda bych vydala pestrou a zajímavou kuchařku pro těhotné a kojící ženy. Jak vidíte, rozhodně jsem nepověsila řemeslo na hřebík a čeká mě spousta zajímavé a tvůrčí práce, bez které bych nemohla žít. To dělám i tak trochu v rámci vlastní relaxace a tak, aby tím rozhodně rodina nestrádala.
Ano, jsem. A protože člověk myslí na zdraví svých dětí i na své, tak jsem se stala pěstitelkou zeleniny a ovoce a chystáme se i na chov nějakých opeřenců.
To si děláte legraci? A vy jste někdy chovala slepice?
Směje se). To ne, ale rodiče manžela s nimi mají zkušenosti a já se ráda přiučím nové věci. Chceme si pokud možno co nejvíce vypěstovat, protože jen tak víte, co jíte, čím to krmíte a tak. Záleží mi na tom. Bylo to vždycky moje skryté přání mít zahrádku. Našla jsem si prostě nové životní radosti a vlastně i ty koníčky.
Je to obrovská změna. Mám pocit kompletnosti a naplnění prapodstaty ženství. Změnil se mi pohled na život. Neříkám, že jsem předtím nebyla spokojená, byla, ale jinak. Mateřství je někdy fuška, psychická i fyzická, ale stojí za to. I když zrovna někam pracovně cestuji, musím na děti pořád myslet. Dnes už chápu svoji mamku, když si o mě dělávala a pořád dělá starost. Je to zkrátka dědičné, a tak to už zůstane napořád.
