2°C
Jak byste v několika větách charakterizovala svůj nejnovější román „Kde je ta holka“?
S hlavní hrdinkou Charlottou má řada z nás hodně společného – práce nad hlavu, snahu uspět a obstát v tvrdé konkurenci, být výkonná, mít pěknou postavu a alespoň občas dobrou náladu... Charlotte si však neuvědomuje, že ke štěstí a spokojenosti má tenhle život daleko. Jednoho dne potká své o deset let mladší já a vzájemná výchova může začít...
Po kterých žánrech a autorech sáhnete ráda vy sama? Máte na čtení vůbec čas?
Když píšu, vůbec nečtu jiné knihy. Nemohu se totiž přepnout do světa jiného autora, jeho postav a cizích příběhů. Žiju se svými hrdinkami a nemohu dopustit, aby je ovlivňovali mým prostřednictvím jiní autoři. Čtení si vynahrazuji, když mám volno a nepíšu. To pak čtu vše, co mi přijde pod ruku. Jinak je o mně známo, že mými nejoblíbenějšími spisovatelkami jsou Jane Austenová, Emily Bronteová a Liz Jonesová.
I když jsem procestovala řadu zemí a léta jsem žila v Austrálii a v USA, ve vaší zemi jsem poprvé. Lituji, že jsou tak pošmourné dny, jinak bych si Prahy užila určitě daleko lépe. Snad tu nejsem naposledy. Tři dny na tak krásné město jsou opravdu málo.
Kde berete inspiraci pro své romány?
Naprosto všude kolem sebe. Inspirují mě lidé, které potkávám, útržky z jejich hovorů. Dívám se na ženu v metru nebo autobuse a v duchu si představuji, co se jí asi honí hlavou. Být spisovatelkou znamená, že všechno kolem vás a lidé, které potkáváte, naplňují vaši představivost.
Jak si nejlépe odpočinete a dobijete energii?
Moc ráda trávím čas s přáteli u sklenky vína, ráda se procházím v parku, ráda trávím čas se svou matkou a sestrou, čtu časopisy, sedím na sluníčku a nechávám se hladit jeho paprsky.
Snila jste někdy o tom, že vaše knihy budou tak úspěšné?
Ano, velmi často. Když vyšel můj první román, připadalo mi, že se sen stal skutečností. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ale přicházejí další sny – napsat lepší a lepší knihy, které by se držely na špičce seznamu bestsellerů po celém světě.
