Zora Jandová (53): Odmítám stárnout, klidně půjdu i na plastiku | Pro ženy | Blesk.cz

Zora Jandová (53): Odmítám stárnout, klidně půjdu i na plastiku

27. dubna 2012 | 06:13

ROZHOVOR: Herečka a zpěvačka Zora Jandová je rozhodnutá žít do 150 let. A také proto cokoliv udělat, včetně zkrášlování plastickou operací. Hlavním omlazovadlem k plánované dlouhověkosti je její oblíbené cvičení tai-chi.

Někde jsem četla, že se chcete dožít alespoň 130 let. Jak toho chcete dosáhnout?
Už jsem to zvýšila na sto padesát, proč tady být jen tak krátce?
Ne, teď vážně. Třeba se ukáže, že bude rozumnější usnout třeba v pětadevadesáti, ještě se sama rozhodnu. Já mám tolik plánů do budoucna, že se to nedá tak úplně stihnout, ale nevidím jediný důvod, proč se za tím honit. Cokoliv dělám, tak si to chci užít. Rozhodně si nechci programovat krátký život.

Programovat?
Ano. Naprosto souhlasím s jednou paní léčitelkou, která mi říkala, že když se člověk v mysli naprogramuje na krátký život, tak to většinou tak dopadne. Když si budeme říkat tohle nemůžu, tohle neumím, tohle nedokážu, tak to opravdu nedokážeme. Stejně tak, pokud očekáváme, že náš život skončí třeba po šedesátce, může se to doopravdy stát. Na to pozor.

Takže jaký je podle vás elixír dlouhověkosti?
Ne nadarmo se říká, jste tak staří, na kolik se cítíte. Je nutné neustále zaměstnávat svou mysl, učit se, zdokonalovat, nezávisle na věku. Kontrolovat své myšlenky, nepřemýšlet o smrti nebo o nemocech. Berte život s humorem a radostí, tak jak přichází. Také je důležité hodně spát, pít hodně tekutin, přiměřeně cvičit a zdravě jíst. To je klasika.

Doopravdy mi připadá, že vy moc nestárnete.
To víte, že jo. Připomínají mi to hlavně bolesti kolenou, po úrazu oddaluju operaci. S tím mi naštěstí hodně pomáhá tai-chi.

Šla byste třeba na plastiku?
Samozřejmě, dokonce už jsem byla na operaci horních víček ze zdravotních důvodů. A vůbec nevylučuji, že to v budoucnu třeba ještě někdy nezopakuji. Měla jsem unavené oči, pořád jsem slzela a děsně to pálilo. Od té doby mám klid.

Nic jiného jste nevyzkoušela?
Ano, mám jednu úsměvnou historku, když jsem si nechala aplikovat botox do čela. Říkali mi, že to má vydržet půl roku. Už za měsíc a půl jsem zjistila, že mám tak silnou mimiku, protože se ráda směju a komunikuju, že jsem jim ten botox doslova prorazila. Asi by mi nestačila ani koňská dávka. Ale protože jsem se naučila mít se ráda taková, jaká jsem, tak se umím smířit s nějakou tou vráskou na čele.

Jste spokojená i se svou postavou?
Když naberu nějaké to kilo, tak si vezmu o dvě velikosti větší džíny, které na mě plandají a pocit mi to nezkazí. Já to zkrátka neřeším, je to jen úhel pohledu. Důležité je, co vyzařujete a ne jak vypadáte. Vezměte si Marilyn Monroe, byl to pořádnej kus ženský a chlapi se mohli přetrhnout. Oblejší křivky teď přicházejí do módy... Já si myslím, že to jsou spíše povzdechy nás žen, které nejsme se sebou spokojeny. Realita vypadá trošku jinak...

Jak jste se dostala k cvičení tai-chi?
Asi před patnácti lety jsme v televizi točili reportáž o lidech, kteří tai-chi ovládali, a už tenkrát mě zaujalo, jak přitažlivé a magické umění to je. Asi o dva roky později jsem se k němu dostala znovu, vyzkoušela jsem si ho a po pár lekcích zjistila, že mi tento druh pohybu nesmírně vyhovuje a mám k němu fyzické i psychické dispozice. Asi po roce už jsem dostala příležitost ho vyučovat.

Zora Jandová odletěla do Antálye utužit manželské pouto s nevěrným Zdenkem Mertou a dcerou Ester
Zora Jandová odletěla do Antálye utužit manželské pouto s nevěrným Zdenkem Mertou a dcerou Ester
Dají se pomocí tai-chi vyléčit i některé nemoci?

Určitě, má velký zdravotní přínos. Mozek se při cvičení dostává do hladiny alfa, resp. ještě do dalších hladin, je to takový ten stav, co máme krátce před usnutím nebo těsně po probuzení. V této hladině alfa se dokážeme lépe koncentrovat zlepšujeme paměť, zbavujeme se stresu atd. Má to pozitivní, posilující účinky na celý pohybový a dýchací systém, srdce i cévy. Těch léčebných účinků tai-chi je opravdu mnoho.

Jak se vlastně díváte na nemoc jako takovou?
Každá nemoc začíná v hlavě a stále více lidí si už začíná uvědomovat, že pozitivním myšlením a správnou životosprávou se dá předejít mnohým zdravotním komplikacím. Vytváříme si, já tomu říkám „šmodrchy“, energetické nerovnováhy a blokády, které se postupně somatizují a stávají se reálnými. Výborná je tradiční čínská medicína, která umí včas rozpoznat a řešit stavy ještě těsně předtím, než nemoc naplno vypukne.

Takže vás zajímají alternativní způsoby léčení?
Ano, na řadu z nich mám i osvědčení a certifikáty. Klasickou medicínu ale rozhodně nijak nezavrhuji, naopak, mně i mým blízkým už mockrát zachránila život. Určitě dokáže pomoci, ale v žádném případě nesmí pacienta atomizovat.

Nerozumím...
Atomizací myslím to, že se lékaři specializují pouze na jediný problém a nevidí další souvislosti. Pro mě je ideální západní medicína celostního typu, se zaměřením na pacienta jako na celek s vědomím, že všechno souvisí se vším. Ale je jasné, že když mě rozbolí zub, nebudu přemýšlet nad tím, kde jsem si asi udělala energetickou blokádu, že mě začal bolet. Ne, budu to okamžitě řešit u svého zubaře. Stejně tak třeba nebudu hledat v bolesti břicha Zrovna tak je blbost léčit zlomenou nohu nějakým zaříkáváním...



To zní rozumně. Zajímalo by mě, co děláte, když vás třeba rozbolí v krku. Cpete do sebe hned prášky?
Tak to ne. Jak už jsem řekla, je mi velice blízká tradiční čínská medicína, která toho hodně dokáže v rámci prevence i léčby. Je to způsob, který je mi mnohem bližší, cizí mi nejsou ani „babské recepty“. Než bych si vzala třeba acylpyrin, tak si udělám nejdřív zábal a zkouším osvědčené rady – při horečce stáhnout horkost tvarohem apod.

Pomáhá to?
Z pohledu tradiční čínské medicíny je nutné vyhledat příčinu našich obtíží. Třeba horečku můžete mít z mnoha důvodů. Proto neexistuje univerzální recept, který by pomohl všem a pokaždé.

Prozradíte nám nějakou vaši oblíbenou babskou radu?
Používám úplnou klasiku – třeba při zahlenění je dobré prosypat cukrem nebo zamíchat s medem nakrájenou cibuli, až pustí šťávičku, a tu po lžičkách jíst. To opravdu pomáhá a uvolňuje dýchací cesty. Na nachlazení je zase ideální nastrouhat zázvor, přidat citron, smíchat s medem a zalít horkou vodou. Když někoho u nás z rodiny skolí nějaká viróza, je zázvorový čaj třeba ještě se špetkou tymiánu ideální první pomoc.

Hodně se mluvilo o tom, že je vám manžel nevěrný. Jak se na to díváte s odstupem času?
Zpětně se na to nekoukám nijak, neřeším to. Pro mě je nejpodstatnější, že tu „aféru“ nijak neodnesly holky. Když se paní učitelka ve škole ptala, jak si doma rodiče říkají mezi sebou, tak naše dcera prý odpověděla, že tatínek mamince říká Zorísku a maminka tatínkovi Myšáčku. Kdyby to mezi námi nefungovalo, tak věřte, že by se to úplně nejdřív podepsalo na dětech. Dokud je u nás doma sranda a rodiče se stále dokážou objímat, tak je to přece v pořádku. Dětská duše je lakmusovým papírkem toho, co se doma ve skutečnosti děje. Samozřejmě není nijak příjemné číst, jak mezi sebou doma válčíme, když to tak není.

Dokážete odpouštět?
Ano, naprosto a beze zbytku. Je to součást mé životní filozofie. Žádný vztah, když se na něj podíváte zvenčí, není ideální a konflikty prostě přicházejí. Je důležité se naučit jim čelit a dívat se na ně s nadhledem.

 

CO O ZOŘE MOŽNÁ NEVÍTE:
* Její oblíbené místo je poblíž Kunětické hory ve východních Čechách, kam jezdí pracovat i odpočívat.
* V tai-chi se věnuje stylu YANG, v roce 2002 skončila v tomto sportu na mistrovství světa sedmá.
* Má dvě dcery, Viktorii (20) a Esterku (10).
* Je patronkou projektu Banka pupečníkové krve.
* Nejoblíbenější jídlo je bramborák.
* Nejkrásnější země, kterou kdy navštívila: Planeta Země křížem krážem
* Hraje matku představenou v muzikálu Jeptišky v Divadle Na Fidlovačce a Edith Piaf ve hře Smrt v růžovém v divadle Akropolis v Praze, Múzu v muzikálu Nahá múza v Městském divadle v Brně, který napsala spolu se svým manželem Zdenkem Mertou. S tím také koncertuje na domácích i zahraničních scénách. Moderuje Mikrofórum na ČR2.
* Dokončuje doktorandské studium masmediální komunikace a marketingu na Univerzitě Konštantína Filozófa v Nitře na Slovensku.

Autor: Jana Šlegrová, Kbak