Zora Jandová: Problémy řeším, až když nastanou | Pro ženy | Blesk.cz

Zora Jandová: Problémy řeším, až když nastanou

4. srpna 2008 | 15:02

Neuvěřitelný živel, který hltá život plnými doušky a nebojí se získávat nové zkušenosti a poznávat nové věci. Taková je žena mnoha tváří Zora Jandová (49).

A nezastaví ji skutečně nic, proto ji příliš nestresuje blížící se padesátka ani zvěsti o manželově údajné nevěře.

Navzdory své profesi a péči o rodinu ještě studujete dvě vysoké školy, není to příliš náročné?
Na té sportovní, kde studuji obor sportovní a kondiční specialista, už mám před státnicemi. A na druhé, kterou studuji v Nitře a kde hodlám obhájit doktorát, mě čekají ještě minimálně tři roky. Já si ale studia užívám, mám je pro radost. I když je pravda, že teď jsem si naordinovala prázdniny. Myslím, že je to už naprosto jednoznačně potřeba. Ze školy totiž vím, že musím o tělo a o duši také pečovat.

Proč jste se vlastně do studií vrhla takto po hlavě?
Učím thaj-či a věnuji se také meditačně relaxačním technikám, proto jsem si říkala, že by bylo možná dobré vědět o lidském těle něco víc. Z toho důvodu jsem chtěla studovat obor, kde se zároveň mohu vzdělávat v anatomii i psychologii. Pak už mě ale chytlo úplně všechno, a to i ty obory, které mi nikdy nebyly tak úplně blízké, jako je marketing, právo a ekonomika. Nadšením ze studia jsem téměř zešílela, a to byl i důvod, proč jsem se rozhodla přibrat si ještě druhou školu. Protože když člověk vynaloží energii, je potřeba, aby byla zužitkovaná a aby jí zbytečně neplýtval. Takže, když už jsem se něco naučila a když už jsem kvůli tomu rozhýbala mozkové spoje, proč nezkusit ještě něco dalšího?

Jde vám učení opravdu tak snadno?
Musím říct, že ano. Všechny zkoušky mám za jedna, ale jediné, co mě trochu hyzdí, je ekonomie, na kterou mi nezbyl čas. Učila jsem se ji jen čtyři hodiny, a tak jsem dostala za tři. Byla to poslední možnost, jak projít, protože jsem si to nechtěla nechávat přes prázdniny. Jinak bych ale mohla získat červený diplom…

Tak to je škoda…
Ale není! Už jsem velká holka a navíc, historie se na to neptá. I kdybych měla horší známky, tak je to jedno. Je ale pravda, že co mě škola nabídla, to jsem nasála a moc mě to bavilo.

Byla jste vždycky takhle cílevědomá a důsledná?
Cílevědomá jsem byla, ale důsledná ne, protože to k mládí nepatří. Dokonce jsem tehdy školu velmi flákala, ale kvůli dcerám to nemůžu odtajnit. Té starší už jsem sice všechno možné řekla, ale teď už je ve škole i ta mladší, a co kdyby se k tomu textu někde dostala? Takže jsem byla vždycky šikovná a pilná (smích)… Užívám si to spíš až teď, takže mamince konečně dělám velkou radost!

Tak to opravdu věřím…
Chudinka se mnou mívala dost starosti. Nikdy jsem ale neflákala předměty, které mě bavily. Když jsem měla pocit, že to k něčemu je, snažila jsem se. Ale jakmile jsem cítila, že to není k praktickému použití, nastal pro mne problém a nedokázala jsem si najít k danému předmětu vztah. Teď si to vynahrazuji a zvládám i ty věci, ke kterým mám respekt a které mi nejsou tak úplně vlastní. Každému studium doporučuji, čas se totiž dá najít vždycky.

Jaký na to máte návod?
Paradoxně jsem nikdy neměla více času než teď. Už se totiž nezabývám zbytečnostmi, nemusím být všude vidět. To, co dělám, není pro široké masy, tak nevím, proč bych měla být pořád na nějakých večírcích. A když jsou dcery dopoledne ve škole, tak já taky. A odpoledne už jsem s nimi doma. Ráno se pak učím ještě u snídaně.

Opravdu se vám nestýská po blýskavém světě šoubyznysu?
Mám teď jiné zájmy a jiné úkoly. Občas už opravdu nevím, kdože jsou ti slavní kolegové, což samozřejmě není jejich chyba, ale není to ani moje chyba. Televizi nesleduji, takže pak jen žasnu, když mi někdo říká, bude tam ten a ten a já prostě nevím…Na druhou stranu mě oni taky nemusí znát… Třeba se to časem ustálí a já se začnu znovu orientovat.

A co vlastně vaše profesní aktivity? Na čem teď pracujete?
Teď je takový klid před bouří. V září mi bude padesát, takže se chystají oslavy s rodinou a s kamarády. Blížící se narozeniny jsou také dobrým důvodem dokopat se k tomu, že konečně vydáme desku. Uskuteční se také takový bilanční koncert, na který se moc těším, protože se zase dáme dohromady s kapelou. A taky bych měla mít na podzim premiéru v divadle, jestli se mi to ovšem podaří skloubit dohromady se školou. Buď do toho skočím později, anebo ne. Nemusím být u všeho. V současné době probíhá také konkurz na muzikál, který jsme se Zdeňkem napsali. Bude se hrát v Městském divadle v Brně.

Když už narážíte na blížící se padesátku, vnímáte ji jako významný životní předěl?
Vnímám jí jako třetinu svého života.

Takže opravdu počítáte s tím, že se dožijete 150 let?
Ano. I vědci mluví o tom, že už to bude za pár let normální. Myslím, že dožít se 130 by neměl být problém. Když žijeme zdravým životem a máme dobré geny, tak proč ne? Člověk si musí udělat nějakou perspektivu. V momentě, kdy si řeknu, že v 60 půjdu do důchodu a můj život končí, je to špatné. Tak to nejde! Když ale budu chtít být aktivní, co nejdéle to půjde, tak asi s největší pravděpodobností aktivní budu. Dlouhodobé perspektivy jsou důležité.

A pociťujete někdy úbytek sil třeba v porovnání s tím, když vám bylo dvacet?
Ano, pociťuji ho, když jsem se svou mladší dcerou. Ona by pořád jen tancovala, zpívala, běhala... Někdy pak propadám pocitům, že nemám ani miligram energie, protože Esterka je opravdu energetická bomba.

A co starší dcera Viktorka? Ta je jiná?
Ta byla vždycky taková soustředěná intelektuálka – samozřejmě v dobrém slova smyslu. Jezdí teď na přírodovědné výlety, což je podle mne hezký zájem. Bavilo by mě jezdit s nimi, ale to teď s mou školou nepřipadalo bohužel v úvahu.

Na jaké střední škole Viktorka studuje?
Je v šestém ročníku na osmiletém gymnáziu. Zatím s ní nemáme sebemenší problémy, což může klidně přijít, ale já problémy řeším, až když nastanou.

A co její puberta? Proběhla hladce?
Jestli něco takového proběhlo, ani o tom nevím. Asi jsme problémům předešli. Výhodou je, že máme dům postavený tak, abychom se nemuseli potkávat, když nechceme. Žádné scény se u nás neodehrávaly. Horší ale je, že si člověk nemusí všimnout takových těch vnitřních smutků. A jestli jsou dcery částečně po mně, tak se v tom mohou také pěkně plácat. Ale jinak si myslím, že to buď prošlo v pohodě, nebo to ještě nastane. Možná ale na dcery pozitivně působí i to, že ačkoli se jim věnuji, tak mám i spoustu svých vlastních zájmů a neupírám svou pozornost jen na ně. A stejně to máme mezi sebou i se Zdeňkem. Když se ale všichni sejdeme doma, tak je tam opravdu radostně a veselo.

Zahýbalo nějak s vaším rodinným životem, když se v tisku objevily zprávy o manželově údajné nevěře?
I kdyby to nebyla údajná nevěra, tak je to v zásadě jedno, když je vztah partnerů vybalancovaný. Tyto věci pak z dlouhodobého pohledu nemohou nadělat velké škody. Čeho jsem se ale bála, bylo to, že obě dcery byly v citlivém věku, a já se bála, jak si to přeberou, nebo jak jim to bude interpretováno. A naštěstí, i když to proběhlo tiskem, ony věděly, že doma je pořád pohoda. A v těchto momentech pak říkám: "Podívejte se na naše děti, ty jsou velmi v pohodě a velmi vyladěné, takhle nevypadají děti, kde to doma neklape." A to je pro mne dost silný argument!

Autor: Alena Dušková