Manželka Petra Jandy Alice se nedávno stala dvojnásobnou maminkou a známému rockerovi porodila čtvrtou dceru.

Po Martě (38) a Elišce (19) z jeho předchozích manželství, tedy přibyla k jejich Anežce (2,5) ještě Rozárka.

Všemi svými krásnými ženami se Janda pyšně pochlubil na tradiční červencové zahradní party v jeho domě Propast. Alice tam tedy Rozárku poprvé veřejně představila.

Váš muž každoročně pořádá tuto velkou party. Jak to letos zvládáte se dvěmi malými dětmi, navíc s novorozenětem.
V pohodě, nijak mi to nevadí, mám tu mámu, tak mi s dcerami pomáhá. Samozřejmě, kdyby to bylo každý pátek, tak bych nadšená nebyla, ale když je to jednou do roka, tak si to taky užívám.

Druhou dceru Rozárku jste porodila teprve nedávno, jak jste její příchod na svět prožívala?
Vzhledem k tomu, že to bylo podruhé a můj mateřský cit byl už rozvinutý, tak to všechno bylo silnější, než u prvního porodu. A jak se říká, že každý porod je jiný, tak opravdu hodně jiný byl. Tentokrát byl mnohem rychlejší a naopak to, co bylo u porodu Anežky nejlehčí, tak teď u Rozárky bylo to nejtěžší.

Měla jste i jiné pocity, když jste Rozárku držela poprvé v náručí?
No určitě, protože, když se narodila Anežka, tak to bylo takové, jako: „Je, ahoj“ – všechno pro mě bylo nové. Hned jsem taky všem posílala SMS, že je na světě, ale pak jsem toho strašně litovala. Tentokrát jsem proto poslala zprávu jen mámě, aby to vyřídila dál.
A pocit z miminka? Bylo to takový malinký vlhký, voňavý, prostě neskutečný miminko. Byla jsem hrozně dojatá a na měkko a nic okolo mě nezajímalo.

Jak přijala sestřičku Anežka?
Pobavila nás, když ji ještě po narození pořád hledala v bříšku. Zvedala mi triko a koukala na břicho, kde že to mimino je. Anežka je naprosto senzační, má to dost těžký, protože Rozárka není zrovna hodný miminko. Vyžaduje hodně pozornosti, takže Anežka musí počkat a vydržet, než se můžu věnovat jí, je ale statečná a nese to výborně. Sama mi kolikrát říká: ´Maminko, plače ti Rozárka, ´ a odstrkuje mě od sebe. Má ji moc ráda.

Váš muž říká, že na další dítě by si už netroufl. Co vy na to?
To cítíme stejně, další dítě nebude. Jak říkám: jedno je málo, tři jsou už moc. Vždycky jsem chtěla dvě děti hned po sobě a případné další až tak za 15 let a to už asi nezvládneme.

Žijete přeci jen kus od Prahy, na malé vesnici a často jste tu s dcerami sama. Nemáte trochu strach, že by se mohlo něco přihodit?
Teď ne, většinou tu se mnou někdo je, celé léto tu bude Marta, která se těší, že s holkama bude pomáhat.
Nepříjemné to ale bylo před porodem, protože nevíte, kdy to přijde. Proto jsem byla domluvená se všemi sousedy okolo, že kdyby to na mě přišlo, když by byl Petr pryč, někdo z nich by doma určitě byl a odvezl mě do porodnice.

Drží se i manžel víc doma, aby si malou užil?
Teď ano, protože nekoncertuje. Klubová vystoupení v Malostranské besedě skončily a hrát bude až na podzim na velkém koncertě, kde oslaví 50 let Olympiku.

Zvládá se sám postarat o holky?
Určitě, dokonce i přebaluje a obstará cokoliv. Nedávno mě nechal skoro tři hodiny spát a nejen, že zvládl péči o ně, ale ještě k tomu uvařil. Když ještě kojím, tak se zatím od Rozárky nemůžu na dlouho hnout, ale s Anežkou je v pohodě sám klidně celý den, uvaří jí, zabaví, uspí. Ale začal ji sám hlídat, až když trochu povyrostla, protože miminka jsou pro chlapy prostě trochu nudný.

Tatínkové většinou holčičkám dovolí víc, než maminky, a dcerky toho rády využívají, platí to i u vás?
Ve výchově jsme s Petrem za jedno. Když Anežce něco nedovolím, tak jí to nedovolí ani on. Tedy, pokud to ví… Ale je to i naopak. Nedávno jí koupil zmrzlinu a šli jsme k autu. Než jsme nasedli, chtěl jí tu zmrzlinu vzít, že do auta s ní nesmí. Musela jsem zasáhnout, to přeci nejde tak malému dítěti najednou vzít zmrzlinu…
 
V loni jste se vrhla na podnikání. V Bílých Karpatech jste zrenovovala stavení a nyní rozjíždíte penzión. Zvládnete to i sdětmi?
Určitě. Penzion Nivy je kompletně hotový, máme i internetové stránky, tak můžeme začít ubytovávat… Z podstatné části ho vede moje maminka, která tam i bydlí. Je to na samotě u lesa, kde v okruhu kilometru nepotkáte jediného člověka. Ale zase je to kousek od Luhačovic. Je tam tak krásně, že tam sami jezdíme každý měsíc asi na týden.

Rádi a často také jezdíte do zahraničí. Vyrazíte i se dvěmi malými dcerami?
Ano, dokonce za týden letíme na Malorku. Nevidím v tom problém, s Anežkou také cestujeme od jejího narození. Když jí bylo šest neděl, byli jsme v Řecku. Na podzim pak plánujeme Paříž. To dostal Petr jako dárek a pojede s námi i Marta a Eliška, takže to bude rodinný výlet. No a v únoru zase Austrálie.