Šéfka Soukromých pastí říká: Život jsem nakonec neprohrála

20. září 2011 | 05:00

Každý někdy těžce hledal cesty z existencionálních průšvihů. Výjimkou jistě není ani šéfka TV Soukromých pastí, Tereza Kopáčová. Úspěšná ženská, která ve čtyřiceti porodila první dítě a donedávna tvrdila, že má mužský přístup k životu. Jaké vlastně byly či jsou Tereziny pasti, zrádné pastičky?

Cyklus televizních filmů Soukromé pasti, který se po třech letech dočkal pokračování, netřeba představovat. Problémy, jež mapoval, lidi oslovily. Na téma sexuálního zneužívání dětí natočená Tatínkova holčička zasáhla Čechy i porotu ve francouzském La Rochelle, kde Tereza Kopáčová převzala Cenu pro nejlepší snímek v sekci evropské TV tvorby. A lze předpokládat, že stejného ohlasu se nejspíš dočkají i čtyři nové, od září vysílané příběhy.

Soukromé pasti zkrátka veřejnost zná – na rozdíl od jejich duše, režisérky Terezy Kopáčové. Jedné z šedých eminencí, o nichž se nemluví - na rozdíl od slavných herců ztvárňujících hrdiny příběhů. Tak už to v showbyznysu chodí, ale troufám si tvrdit, že Kopáčová má co čtenářům říct. I když žádné velké trauma nezažila. Narodila se na dobré adrese, v dobré rodině, v níž se jí dostalo lásky i vzdělání. A kariéru odstartovala raketově...

I děti štěstěny se občas octnou ve slepé uličce. Kvůli sobě, kvůli bližním. Řeší lásku, prachy, kariéru, mateřství. Sny a deziluze. Stárnutí. Závazek úspěchu. Pokud ne, jsou podezřelé. Anebo snad ne?
Jasně. Taky jsem zažila špatná období. Asi nejhorší bylo nedávno - shodou okolností se časově shoduje s vysíláním první série Soukromých pastí. Můj život se lámal a já si najednou začala s hrůzou uvědomovat, že ho taky můžu úplně prohrát. Jsem na nejlepší cestě už navždy sedět dvanáct hodin denně v práci a ostatním závidět, že nějaký osobní život mají. Ale nakonec jsem neprohrála. Naopak. Žiju to, co jsem si přála ze všeho nejvíc. I když to v blbým období vypadalo těžce nereálně.

Jak se ti podařilo proměnit sen ve skutečnost?
Já si za ní ním velmi umanutě šla. Myslím, že ta umanutost, hezčeji řečeno „odhodlání nevzdat to“ je důvod, proč mám blbých životních období minimálně. Ty říkáš, že jsem dítě štěstěny, taky se mi říkalo „nedělňátko“... Vlastně to slyším nerada. I když dost štěstí v životě mám. Určitě mi pomohl dobrý start, za který vděčím rodičům. Ale taky svému štěstí celý život hodně pomáhám. Fakt se neflákám. Nikdy v ničem.

Čím si vysvětluješ úspěch Soukromých pastí? Plejádou skvělých herců, kteří v nich účinkují, volbou zadání?
Herci hodně pomohli, ale hlavní bylo, že měli co hrát. Proto role ochotně vzali. Texty, co říkali, řešily témata, která zajímají hodně lidí, a byly napsány s vášní a poctivě. Což jsou dva jevy, které jsou u nás překvapivě vzácné. Je třeba investovat hodně energie, abys toho docílila. Diváci to pochopili. A ocenili.

Proč Pasti pokračují až po třech letech a proč jen čtyřmi příběhy? Schází snad témata?
Neschází, i když přiznávám, že jsme se první řadou značně vyčerpali. V mezidobí jsem pracovala na seriálu Dokonalý svět a pak se mi narodilo dítě. Proto to chvíli trvalo, než jsme se rozjeli znovu naplno. Taky se změnila ekonomická situace. Filmy druhé série jsou delší a trochu jiné. Teď se teprve ukáže, co dál.

Působíš jako silná suverénní osobnost, která to má v hlavě srovnané. Nejdřív kariéra, ve čtyřiceti dítě. Taky máš chlapa, kterého jsi chtěla. Napadlo tě někdy, že i pohoda může být past?
Nesmíš jí uvěřit. Musíš si připomínat, že ji kdykoliv můžeš ztratit. Proto když je relativní idylka, začnu se rozhlížet, odkud může přijít rána. Hlavně ta pohoda nesmí být nudná. Stojaté vody spokojenosti pastí nejspíš jsou. Já doma nudnou pohodu nemám, někdy si naopak přeju, aby byla klidnější. Ale na to jsme doma tři hodně umanuté osobnosti.

Před časem jsi řešila typické problémy úspěšné singl ženy, která chce mít dítě, protože je správné dát život a tím si svůj naplnit. Něco předat, nebýt sama, něco zanechat. A věděla jsi, že biologické hodiny hlučně tikají. I to bych nazvala pastí. Mimochodem, pastí mnoha holek na pokraji čtyřicítky.
Ta past je především v tom, že když touha být matkou přijde relativně pozdě, tak máš mnohem přesnější představu, co od života, muže chceš. A těžko slevuješ. Úplně největší past pak je, když konečně potkáš toho pravého, o němž víš, že právě s ním to dítě máš mít. A že se vlastně celou dobu jen čekalo na něj…

Narodila se ti Luisa, mateřství si jistě užíváš. Nicméně, pracovat jsi nepřestala. Proč si nedáš pauzu, nejsi matkou na plný úvazek? Co tě nutí, abys makala jak chlap?
Nemakám jako chlap. Nestíhám. Chci být s Luisou. Nechci ji prošvihnout. Ale i tak jsem měla jsem pocit, že si nemůžu dovolit na mateřskou jít. Jednak si nedovedu představit, že bych kolegům, kterých si vážím, řekla: pa, odcházím od rozdělané práce. Tak za rok, dva, tři se objevím a uvidíme. Bála jsem se, že když přeruším pracovní vztah s Radkem Bajgarem, který mne pro Pasti vymyslel a s nímž se mi mimořádně dobře pracuje, budu toho hodně litovat. Ani si jako pravý kozoroh nedovedu představit, že bych nebyla tou pracovitou, spolehlivou, zodpovědnou. A jsou tu existenční důvody. Můj obor zdá se zatím zdá perspektivnější než profese mého muže. A pokud mám ještě dvacet, třicet let pracovat kvůli Luise, nemůžu teď dobyté pozice opustit.

S oblibou v rozhovorech říkáš - nebo alespoň říkala - že jsi pipinkou, která se okouzleně dívá na svět. Měnit jej nehodlá. Jak moc narození dcery tvůj pohled na něj změnilo? Tebe změnilo...
Mateřství mě změnilo hodně. Vlastně pořád mění. Jsem citlivější, vnímavější. Přeskládaly se mi hodnoty, srovnala jejich důležitost. Dneska řeším se stejnou vážností sledovanost filmu jako nákup na večeři. To kdybys mi řekla před třemi lety, svíjela bych se v záchvatu smíchu. Co se pohledu na svět týče, jsem méně rezistentní. Teď už je mi touha měnit svět pochopitelnější. Nemyslím tím profesní ambice, spíš neschopnost přehlížet bezmoc. Když to takhle říkám, uvědomuju si, že jsem změnila mužský přístup k životu na ženský.

Taky jsi prohlásila, že bys chtěla být Matkou Terezou a Carrie v Sexu ve městě zároveň. Tohle zdánlivě šílené spojení chápu – to jsi vlastně ty. Ještě stále po tomhle existencionálním koktejlu toužíš? Myslím, že už dávno sis jej namíchala. Nebo ne?
Myslím, že ne. Doteď zvládám žít jen docela egoisticky a pro své nejbližší. A i to stíhám špatně. Ale plánuju altruistický důchod.

Snímek o sexuálním zneužívání dívky otčímem Tatínkova holčička rozčeřil stojaté vody problému, který od nepaměti existuje a o němž se stále decentně mlčí. Dokážeš si jako máma něco takového představit?
Nedokážu. Ne že bych byla nedůvěřivá, ale právě proto, abych mohla absolutně důvěřovat, dost lidi okolo sebe prověřuju. Zkoumám je. Šťourám a pouštím si k tělu jen velmi  kvalitní bytosti. Díky tomu můžu troufale říct, že se to v mém životě stát nemůže.

Matka zneužité dívky si nehodlala myšlenku na incest z pudu sebezáchovy připustit. Takových matek je spousta...
Tak tomu už vůbec nerozumím. To mě děsí. Ale bohužel je to dost častý konec těchto krutých příběhů.

V pokračování Soukromých pastí režíruješ příběh manželské krize s Terezou Kostkovou a Lukášem Vaculíkem v hlavních rolích. Tady se řeší otázka, zda je věrnost nejdůležitějším elementem ve vztahu. Je nebo není?
Tématem scénáře Mirky Vopavové je otočený pohled na nevěru – nemusí být tragédií, jen dírou v plotě špatného manželství. Obecně myslím, že nevěra opravdu vzniká až ve vztahu, který má problém. I když jakékoli paušalizování je na tomhle poli nebezpečné a většinou úplně blbé.

Terko, ty inklinuješ ke starším, teoreticky vyzrálejším mužům. I otec tvé dcery, s nímž zanedlouho půjdeš poprvé k oltáři, je podstatně starší než ty. Nebojíš se, že za čas uvíznete v pasti, kdy on ti přestane fyzicky stačit, uspokojovat tě? A uvědomuješ si, že až vaše Luisa bude maturovat, ty se budeš blížit věku penzistky? I tohle jsou pasti, pastičky...
Začnu zdánlivě nesouvisle. Teď jsme se vrátili z chalupy, kde jsme se poslední letní víkend chtěli ještě projet na rybníce. Můj táta na něm má starou malou plachetnici. Vyskočí na ni křepčeji než já. Ráhno má ta sešlá loď tak povolený, že mezi ní a dnem lodi je dvacet centimetrů a tím se musíš proplazit pokaždé, když měníš směr. A musíš to udělat hodně rychle, zvlášť když fouká větší vítr. Táta to zvládá s jistotou, přehledem, švihem. A je mu osmdesát tři let! Nikdy nijak moc nesportoval, jí docela nezdravě... Nesměj se mi: já si vážně myslím, že fyzická i mentální kondice je do značné míry otázka rozhodnutí. Vůle. A věk je velmi relativní, v podstatě nedůležitý. Připadám ti na jednačtyřicet? Já sobě ne.

Takže?
Mám v plánu dožít se Luisiných čtyřicátin v tátově kondici. To mi pomáhá se problémem věku nezabývat. A starší muž? Potkám člověka, který mne okouzluje, obdivuje. Je evidentně krásný chlap i člověk,  je to evidentně láska…. Vážně bys po mně chtěla, abych ho nechala, zlomila si srdce jen kvůli většímu věkovému rozdílu? To snad ne!

Natočila jsi i seriál Dokonalý svět. Takový úspěch jako Soukromé pasti neměl. Co je vlastně podle tebe dokonalý svět?
Asi se usvědčím z toho, že jsem přece jen šílená, protože mi v hlavě naskočila koláž s domečkem ve vzrostlé zahradě  s ovocnými stromy, mezi kterými visí prádlo. Pod ním běhají šťastné děti a koza. Za jedním rohem bydlí všichni mí příbuzní. Za druhým je centrum města. Za humny se nachází moře a kolem toho všeho se vine červený koberec...

Terezo, jsi šílená a tvůj mužský přístup k životu se opravdu změnil na ženský.

Autor: Františka Čížková, šimk
1080p 720p 360p
DesktopMobile