Mohla z ní být právnička, nebo sportovkyně, osud ale pro Terezu připravil jinou cestu. Chtěla podpořit kamarádku a tak se s ní vydala na konkurz do modelingové agentury. Ovšem místo kamarádky vybrali právě Terezu. A tak se v roce 1989, to jí bylo 18 let, sbalila a nasedla do vlaku směr Paříž - dobýt svět modelingu a velkých peněz.
První měsíce neměla na růžích ustláno. Francouzsky nemluvila, velká část peněz jejích honorářů šla agentuře a ta jí navíc vyčítala, že má velký nos a příliš malé uši. Dlouho u ní Tereza nezůstala. Dnes tvrdí, že je za to ráda a cestu k úspěchu si sama tvrdě vydřela.
První honorář dostala za focení do katalogu pletených svetrů pro těhotné. Bylo jí osmnáct, měla vycpané břicho a tehdy se usmívala nad francouzskou módou a prohlašovala, že její babička by určitě upletla hezčí kousky. Za vydělané peníze se si koupila letenku. Byl to její první let a mířila domů, do Prahy, na návštěvu.
Schwarzenegger měl smůlu
Zlom v kariéře přišel v roce 1991, když nafotila obálku prestižního časopisu Glamour a začalo se o ní mluvit jako o topmodelce. Mimo jiné i proto, že prý české holky mají v zahraniční dobrou pověst. Neremcají, udělají svou práci a je s nimi sranda.
Za svůj úspěch Tereza do velké míry vděčí módnímu návrháři Karlu Lagerfeldovi. Když ji poprvé uviděl, připomínala mu egyptskou zpěvačku Dalidu a díky tomu zůstala pod jeho ochrannými křídly tři roky. Předváděla pro světoznámé značky Dior, Prada, Gucci, Ralph Lauren, Armani, nebo Versace.
Nechybělo málo a z topmodelky se mohla stát i ozdoba hollywoodského plátna. Na jednom večírku se potkala s režisérem Cahrlesem Russlem. Přesto, že ji neznal, nabídl jí roli po boku Arnolda Schwarzeneggera. Ona však odmítla. Prý neuměla dobře anglicky…
Mezinárodní lásky
Svou první velkou lásku potkala Tereza v roce 1999. Nejprve se Federikem Fetterleinem () setkali v letadle, kde se navzájem pohledem jen letmo zaregistrovali, a pak se znovu sešli na tenisových kurtech Roland Garos, kde Frederik hrál.
Už o rok později byla svatba a a 9. září 2000 se jim narodil syn Tobias Joshua. Manželství se ovšem po pěti letech rozpadlo, protože tenista se zakoukal do dánské zpěvačky Saseline Sorensen ().
Dnes je Tereza šťastná po boku tureckého podnikatele Buraka Oymena (). To, že se po jejím boku objevují cizinci, považuje topmodelka za přirozené, většinu svého času totiž tráví v cizině.
S Burakem se usadila v Monaku, prý je to na půl cesty mezi Prahou a Istanbulem. Mají spolu dceru Minu, což v turečtině znamená „nebe“.
S jazyky to mají vyřešené, doma mluví Tereza s dětmi česky a jako rodina spolu komunikují v angličtině.
Ticho odstartovalo charitu
Další osudové setkání bylo pro Terezu s charitou, které se zrodilo už v době, kdy ještě žila v New Yorku. O Vánocích ji chodilo hodně obálek se žádostmi o finanční pomoc. Tereza vyplnila šek a poslala finanční podporu. Vadilo jí, že někdy nedostala od organizací poděkování nebo zmínku o tom, kam peníze putují. V době, kdy se léčila doma v Praze ze zápalu plic, se rozhodla pro konkrétní pomoc. Ve telefonním seznamu vyhledala nejbližší kojenecký ústav a vypravila se do něj. Místo smíchu nebo pláče ale slyšela jen obrovské ticho. Nenechalo jí to chladnou a požádala ústav o seznam věcí, které jsou potřeba. V roce 1996 tak založila vlastní nadaci – Tereza Maxová dětem.
Poslední rozhovor před porodem
S Terezou Maxovou jsme mluvili před pár dny bohužel nikoli osobně, ale moderním způsobem – pomocí počítače a skypu. Odpovídala totiž ze svého bytu v Monaku. Proč?
„Jsem nucena chvilku sedět na jednom místě, ideálně co nejblíže porodnici,“
Je rozdíl v tom, že je modelka těhotná poprvé, podruhé nebo potřetí?
"Při prvním těhotenství se snažíte reorganizovat svůj pracovní plán, při druhém si dáváte v diáři delší pauzu a při třetím těhotenství už to neřešíte vůbec."
Jak dlouhou pauzu jste si naplánovala teď?
"Pracovala jsem do čtvrtého měsíce těhotenství, kdy jsem ještě natáčela reklamu na Bohemku. Když jsem totiž podepisovala kontrakt, tak jsem netušila, že mimi je už na cestě. Ale od té doby už mám zaslouženou mateřskou dovolenou."
Je tohle těhotenství v něčem jiné než ta dvě předchozí?
"Psychicky je na tom člověk líp, protože ví, do čeho jde. Ale fyzicky je to určitě náročnější. Už taky nemám tolik času na odpočinek, protože se musím doma postarat o celou smečku. Navíc Tobias měl prázdniny, takže jsme jezdili po celé Evropě – byli jsme u rodičů mého přítele v Turecku, ale taky v jižních Čechách. Teď už samozřejmě nikam necestuji – s trochou nadsázky se dá říct, že sedím raději u telefonu, protože nevím dne ani hodiny, kdy se tomu malému zachce na svět."
Takže se v pohodě můžete věnovat jen takovým „starostem“ jako je třeba klasická otázka – co dnes na sebe?
„Vzhledem k svým dnešním rozměrům mám celkem omezený výběr,“ usmívá se Tereza. „Jinak doporučuji pravidelné třídění šatníků, nechat si jen pár věcí a pak je výběr rychlý.“
Když budete v porodnici, zvládne váš přítel Burak tu smečku, jak své rodince říkáte?
"Určitě si poradí."
U manžela jižanského temperamentu by se dalo očekávat, že máte občas italskou domácnost…
"Nejsme ty typy."
Ale všechno zase tak harmonické být nemůže, to je leda tak v nějakém hollywoodském slaďáku. Jak řešíte konflikty? Vyříkáte si je nebo si počkáte, až to vyšumí?
"Jak kdy. Dnes už mi spousta věcí přijde malicherných a plýtvat energii nad zbytečnostmi je ztráta času. Určitě je lepší maličkosti přejít a neshodám předcházet."
I v těhotenství jste se intenzivně věnovala své nadaci. Čím to je, že charita je hlavně doménou žen?
"To si tak úplně nemyslím. Je pravda, že v neziskovém sektoru pracuje víc žen, což je zřejmě dáno nejen tím, že ženám je citlivost a empatie bližší, ale možná i kvůli nízkým platům. Na druhou stranu co se týče zakladatelů nadací, filantropů či dárců, najde se mezi nimi spousta mužů, kterým jde o dobrou věc. Jsem přesvědčena o tom, že ten, kdo to štěstí má a je úspěšný, by měl něco vrátit zpět těm, kdo takovou kliku nemají a vlastně za to ani nemůžou."