Pátek 23. února 2024
Svátek slaví Svatopluk, zítra Matěj
Zataženo, déšť 9°C

Monika Absolonová: 'Špíčky' vytančím ve StarDance

31. října 2010 | 20:42

Zpěvačka Monika Absolonová (34) má v současnosti tolik kšeftů, že na svého přítele Vratislava Jandu (45) nemá skoro žádný čas. Na miminko a svatbu si tak musí její prošedivělý elegán ještě počkat. Stejně tak Monika na rozvod svého milého.

Hrajete v muzikálech, koncertujete a teď ještě vystupujete ve StarDance, stíháte vůbec nějaký osobní život?

(usmívá se) „Ne, nestíhám. A musím říct, že zatím je můj partner velmi tolerantní. Trošku se však bojím, jak dlouho mu to vydrží.“

Takže si váš přítel Vratislav nestěžuje, že na něho nemáte zrovna moc času?

„V naší branži je to tak, že buď máte práce moc, nebo nemáte vůbec nic. Nikdy jsem nezažila, že bych mohla něco dělat v klidu. Nejsem klasická herečka, a když si na mě někdo vzpomene, tak mám radost. Dostala jsem teď nové krásné herecké nabídky a volala mu s tím, že jestli mu to bude vadit, tak to zruším. A on mi řekl, že mu to nebude vadit. Zatím má Vráťa trpělivost.“

Vy ale zase musíte mít na druhou stranu trpělivost, co se týče jeho rozvodu?

„Každý rozvod je vždycky citlivá a hlavně soukromá věc. Navíc sama vím, jak může v některých případech dlouho trvat. Když jsme se poznali, věděla jsem, že se rozvádí. Jsou věci, které můžete ovlivnit a které ne. Takže mám trpělivost, navíc já nikam nespěchám.“

Vy jste také byla několik let vdaná, také jste zažila rozvod, šla byste ještě jednou do svatby?

„Uff . Tak tohle je jak u výslechu… No, nikdy neříkej nikdy, ale řekněme, že svatba není moje priorita. Upřímně? Mně svatba štěstí nepřinesla, když se rozhlídnu kolem sebe, tak neznám moc lidí, kterým by to vyšlo. Svatba je krásná, ale já z ní mám strach.“

Rozumím, bez svatby se dá žít, ale co láska, věříte v ni?

(usmívá se) „Ano. Věřím v lásku.“

Nepochybně ji i prožíváte… dokázala byste odpustit nevěru?

„To určitě ne. Možná to bude znít naivně, ale znám se natolik dobře, že už vím, že nevěru neumím přejít, takže udržovat takový vztah dál pro mě nemá cenu. Neumím být v tomto směru velkorysá a zub za zub už vůbec neuznávám… Navíc já se tak taky nechovám, tak proč by měl můj partner?“

Váš přítel by si prý moc přál miminko, netlačí na vás?

„Samozřejmě že by chtěl rodinu, ale rozumí tomu, že mám práci, která mě baví a nalinkovat se to stejně nikdy nedá. Sama jsem si už taky říkala, že bych se chtěla uklidnit, mít rodinu. A pak přijde tak hezká nabídka, která se neopakuje, jako se to seběhlo teď. Moc dobře si pamatuji dobu, kdy jsem byla nezaměstnaná, a proto si těch šancí nesmírně vážím.“

Když je umělec bez práce, tak jde na pracák? Nebo… jak jste tu situaci tehdy řešila?

„Obcházela jsem konkurzy a čekala a čekala… Na to, až mě někam obsadí. Byla jsem ráda za jakoukoliv možnost někde vystoupit. Přiznám se, že zpětně nechápu, jak to, že jsem to nezabalila.“

Finančně jste na tom asi tehdy nebyla moc dobře…

„Musela jsem si půjčovat peníze, naštěstí od mamky. Ale každý měsíc pět tisíc, s tím, že to příští měsíc vrátím. To jsem vždycky dodržela, ale třeba dva si zas půjčila… Jsem ráda, že už to tak není.“

Dcera vašeho přítele prý pěkně zpívá, poradila byste jí po vašich zkušenostech, ať se tomu věnuje profesionálně?

„Ona je velmi talentovaná, tak jsem zvědavá, kterým směrem se vydá. Mohu jí jen kamarádsky poradit. Kdybych měla vlastní děti, tak bych jim tohle povolání hodně rozmlouvala. Je to strašně nekompromisní profese. Může se stát, že vynaložíte nesmírné úsilí, a přesto nikdy neprorazíte. Je to nejen o talentu a píli, ale hlavně o štěstí a o náhodě… já zpívala devět let, než si mě někdo všiml.“

Teď se vám ale daří, vydala jste nové CD, proč až po šesti letech?

„Když mi vyšlo před šesti lety poslední autorské cedéčko, nechtěla mě hrát rádia, řekli mi, že se nevejdu do formátu. Bylo mi nejdřív líto té snahy, času všech lidí kolem. Pak jsem se naštvala a řekla si, že nebudu nic lámat přes koleno. Že asi gramofonový průmysl nedobudu a že budu raději dělat, co mě baví, ale hlavně mě tam chtějí, to znamená divadlo. Sice jsem dostávala nabídky a moji fanoušci se ozývali, ale pořád jsem to odkládala. Až minulý rok jsem se i díky svému partnerovi rozhodla, že to zkusím.“

Takže vás navedl přítel?

„Ano, je zlatý. Se showbyznysem nemá nic společného, ale líbí se mu můj hlas. Začal se zajímat o to, co dělám, a říkal, jestli není škoda, že nevydávám CD. Já mu oponovala, že není a že se o tom nechci bavit! Ale přemýšlela jsem o tom. Nakonec jsem dala na radu Haničky Zagorové, se kterou chodím na kafíčko. A teď mi vyšlo CD Muzikálové album, na kterém jsou písně z muzikálů, ve kterých jsem účinkovala. Ale v nových aranžích.“

Nekazí vám radost z nové desky podzimní deprese? Míváte je někdy?

„No to víte, že mám. Nemám ráda, když si začnu uvědomovat, že už bude třeba do dubna jenom zima. Letos mám navíc ještě taneční deprese. Někdy tím bohužel obtěžuji celé své okolí.“

Co myslíte těmi tanečními depresemi?

„Když najednou při tom tanci zjistíte, že jste vlastně úplný tupec!“ (smích)

Proč tupec? Vždyť hrajete v muzikálech a musíte mít vztah k tanci a hudbě…

„Chodila jsem kdysi do tanečních, ale v muzikálu se tomu úspěšně vyhýbám. Občas něco udělám, ale ne celou choreografii. Ale tady je to jinak. Tanečník vám řekne, jděte vpravo a vy jdete vlevo. Pak řekne, zastrč břicho a vy vystrčíte zadek. Ale je to pro mě velký zážitek!“

Vzala jste nabídku do StarDance, abyste zhubla?

(směje se) „Asi před půl rokem se říkalo, že Absolonová je tlustoprdka a musím říct, že je to pravda. Když jsem dostala nabídku tančit, tak jsem se rozjedla. Věděla jsem, že se budu hýbat a budu hubnout. Tak jsem začala jíst bez omezení. Zatím jsem se však jen zpevnila.“

Zdá se, že se vám daří na všech frontách, zlepšil se i váš vztah s tátou? Měli jste problémy a dokonce vás uhodil. Už je všechno v pořádku?

„Vnitřně jsem mu určitě odpustila, protože se nedá žít s nenávistí. Ale dobře to není a nikdy nebude. Mně už to líto není, protože ty bolesti, smutek a zklamání jsem si odžila a beru to jako fakt.“

Setkáváte se?

„Ne, nestýkáme se a ani se nehodlám. Myslím si, že takhle se tátové nechovají…“

Takže mám trpělivost, navíc
já nikam nespěchám.“
Vy jste také byla několik
let vdaná, také jste
zažila rozvod, šla byste
ještě jednou do svatby?
„Uff . Tak tohle je jak u výslechu…
No, nikdy neříkej
nikdy, ale řekněme, že
svatba není moje priorita.
Upřímně? Mně svatba štěstí
nepřinesla, když se rozhlídnu
kolem sebe, tak neznám
moc lidí, kterým by to vyšlo.
Svatba je krásná, ale já z ní
mám strach.“
Rozumím, bez svatby
se dá žít, ale co láska, věříte
v ni?
(usmívá se) „Ano. Věřím
v lásku.“
Nepochybně ji i prožíváte…
dokázala byste odpustit
nevěru?
„To určitě ne. Možná to
bude znít naivně, ale znám
se natolik dobře, že už vím,
že nevěru neumím přejít,
takže udržovat takový vztah
dál pro mě nemá cenu. Neumím
být v tomto směru velkorysá
a zub za zub už vůbec
neuznávám… Navíc já se tak
taky nechovám, tak proč by
měl můj partner?“
Váš přítel by si prý
moc přál miminko, netlačí
na vás?
„Samozřejmě že by chtěl
rodinu, ale rozumí tomu, že
mám práci, která mě baví
a nalinkovat se to stejně nikdy
nedá. Sama jsem si už
taky říkala, že bych se chtěla
uklidnit, mít rodinu. A pak
přijde tak hezká nabídka,
která se neopakuje, jako se
to seběhlo teď. Moc dobře
si pamatuji dobu, kdy jsem
byla nezaměstnaná, a proto
si těch šancí nesmírně vážím.“
Když je umělec bez
práce, tak jde na pracák?
Nebo… jak jste tu situaci
tehdy řešila?
„Obcházela jsem konkurzy
a čekala a čekala… Na to, až
mě někam obsadí. Byla jsem
ráda za jakoukoliv možnost
někde vystoupit. Přiznám
se, že zpětně nechápu, jak
to, že jsem to nezabalila.“
Autor: Katarína Krajčiová, mivrk
Video se připravuje ...