O podpoře opuštěných dětí začala Lucie Benešová uvažovat v době, kdy na svět přivedla první dítě – syna Luciána. „Když se žena stane matkou, začne být citlivější. Dnes a denně mě pronásledovaly myšlenky na děti bez rodičů, na děti, které se po porodu nepřisají k máminu prsu,“ vzpomíná herečka. „Místo, abych si užívala miminko, trápila jsem se nejrůznějšími úvahami.“

Když své úvahy svěřila tehdejšímu partnerovi Filipu Blažkovi, zjistila, že se jejich názory na výchovu cizího dítěte značně rozcházejí. Pochopila, že Filip by cizí dítě nedokázal vychovávat. „Vůbec jsem mu to nevyčítala. Málokterý chlap je k tomu ochotný,“ vypráví.

Česká Angelina, český Brad

Lucie tehdy tedy nápad odložila a řekla si, že ten správný čas určitě někdy přijde. A přišel. Stejně jako nový partner Tomáš Matonoha. Kontakt na dětský domov dostala Benešová od herecké kolegyně Nely Boudové. „Zavolala jsem tam a najednou netušila, co přesně chci pro děti udělat,“ přiznává Lucie.

Ale hned po první návštěvě se stala patronkou. A k jejímu překvapení i s manželem Tomášem. „Ani jsem nepočítala, že se takhle aktivně zapojí,“ vzpomíná herečka. Oba začali dětský domov navštěvovat. To už Lucie porodila Tomášovi společného syna Štěpána. Celá rodina brala na výlety děti z ústavu a za nedlouho se seznámila s tehdy sedmiletou Sárou.

Protože sympatie byly na obou stranách, Lucie se rozhodla pomoci Sáře úplně. Zažádala o pěstounskou péči a dívka se k nim jednoho dne nastěhovala. Sára se podle slov Benešové do nové rodiny adaptovala velmi rychle. Ale než se celá rodina stmelila, trvalo to několik měsíců.

Život pěstounů

Lucie přiznává, že musela najít tu správnou rovnováhu ve výchově. „Nesmíte být na nového člena rodiny moc hodná, ani moc zlá. A hlavně nesmíte protěžovat své vlastní děti. Snad nejlepší je chovat se přirozeně.“ Herečka požádala dokonce i učitelku ve škole, kam Sára nastoupila do stejné třídy s novým bráchou Luciánem, aby zapomněla na to, co o Sáře ví a přistupovala k ní normálně.

První půl rok, co u nich Sára bydlela, byla prý velká vzorňačka. Snažila se do rodiny zapadnout a svou důsledností zaujmout. „Pamatuji si, když jsem jí koupila první snowboard. Štěstím ho hladila pusinkovala. Dneska už s námi na hory jezdí úplně normálně. Už je svým způsobem rozmazlená,“ vypráví její náhradní matka.

Sára má sestru Veroniku, která se také pomalu začleňuje do rodiny. Zatím ji ale Lucie a Tomáš mají na tzv. hostitelskou péči. To znamená, že si dítě z dětského domova mohou vzít domů až na čtrnáct dní. Jezdí s ní tedy na výlety a pomáhají ji, pokud je potřeba.

„Pomoc druhým beru jako povinnost každého člověka“

Podle Lucie opuštěným dětem chybí nejvíc konkrétní osoba, která by jim byla nablízku. „Děti jsou, co se týká citů, trochu otupěné. Střídá se kolem nich spousta lidí. Personál, tety, návštěvy. Když jsem byla v děcáku poprvé, sedl si mi na klín malý chlapeček a chtěla se objímat. Byla jsem dojatá. Najednou odběhl a sedl si k někomu jinému. Dětem chybí láska, objetí, mazlení…“

Lucie byla moc potěšená, když Sářina třída uspořádala výlet do jejího bývalého ústavního domova. Spolužáci chtěli poznat, jak tam děti žijí a Sára je tam sama hrdě prováděla. Herečka by si moc přála, aby dnešní děti už odmalička chápaly, že pomoc druhým lidem je normální a že je úžasné, změnit někomu život k lepšímu.

Kniha k zakoupení se slevou 15% na novém e-shopu Mladé fronty www.kniha.cz

Informace o knize: 299 Kč / vázaná / 224 stran