3°C
Veroniko, vy si přejete, aby už Agáta založila rodinu?
„Nééé!!!! Jen jsem na dotaz odpověděla, že bych se z otěhotnění Agáty nezhroutila. Ale na vdávání i na miminko má ještě pět let čas.“
Proč?
„I když si odžila dost, zkusila leccos i byla leckde, nemyslím si, že už je zralá na to, aby dokázala potlačit jakékoli svoje přání a přizpůsobit všechno dítěti.“
Ale když jste byla vy v jejím věku, už jste měla dvouletou dceru.
„Když jsem byla mladá, považovalo se za trapné nebýt ve dvaadvaceti vdaná. Ostatně i Martin v tom věku měl už dvouleté dítě. Je prima, že se to dneska už posunulo.
Litujete, že jste se zakládáním rodiny začala příliš brzy?
„Ano. Neměla jsem se poprvé v třiadvaceti vdávat, mít dítě a v šestadvaceti rozvádět! To byla chyba.“
Ale to byste neměla Agátu…
„Třeba by se narodila o deset let později a bylo by jí dneska patnáct.“
Proč jste se tehdy po třech letech rozváděla?
„Potřebovala jsem svobodu. Dnes zakládají rodiny třicátníci, mají něco odžito a nestrádají pocitem, že jim něco utíká, když sedí s dítětem doma. Snad si tím ušetří ty naše rozvody. Z faktu, že jsem se dvakrát rozvedla, mi není dvakrát veselo.“
Potřetí jste se vdala za Martina Stropnického. Jaký máte vztah?
„My jsme dva ředitelé zeměkoule. V našem případě je manželství soubojem titánů.“ (směje se)
O co bojujete?
„O všecko! Otázkou je, jestli to oba vydržíme, to já nemůžu vůbec zaručit. Třeba ho budu mít plný zuby a na Vánoce se rozvedu. Nebo on se mnou... V tomhle věku už se prostě nikdo nikomu jen tak nepřizpůsobí. Nechce. Taky mám tak blbou povahu, že potřebuju pořád nějaký kus svobody, jinak balím a utíkám.“
Co si pod tou svobodou mám představit?
„Všechno, co mi partner dovolí, aniž by se se mnou chtěl rozvést.“
Ty souboje jsou jen doma, nebo i v práci?
„V divadle je Martin v roli nadřízeného a to jako herečka prostě respektuju. V práci se nestalo, že bych Martina neposlechla, co se týče domova a výchovy, tam se skoro nestalo, že bych ho poslechla.“
Od ledna u vás žije i manželova maminka. Jaké to je, bydlet s tchyní?
„No… Vím, že já se svými dětmi nikdy bydlet nebudu, soužití více generací je vždycky problém. Ale náš život se prostě dal touhle cestou. Zkrátka mám doma tři Stropnický. Martina, babičku a Kordulku, která je povahově hodně po Martinovi.“
Co to obnáší?
„Neústupnost, panovačnost... utekly nám už tři chůvy! A to, myslím, mluví za vše. Já bych tedy Kordulku hlídat nechtěla. Bude jí pět a díky těm starším sourozencům se chová, jako by jí bylo deset. Ona je opravdu nadprůměrně chytrá, ovšem nesnese jiné řešení než je její vlastní názor. Celý tatínek… Ale zase ve svých necelých pěti umí upéct buchty, umýt nádobí, pověsit prádlo, vynést smetí, nakoupit. Ovšem musíte ji nejdříve přesvědčit, že to, co po ní chcete, chce vlastně ona sama.“
Vypadá to, že Agáta je celá vy, Kordula celý Martin, co ostatní děti?
Ty už si právě dopřávají tu svobodu se svými partnery. S Markétou a Agátou nám k synovi Honzovi do rodiny přibyli ještě další dva Honzové. Jen Cyril si nepřivedl Honzu, ale Denisu. No a třináctiletý Vincent je typickým puberťákem, otráveným z příkazů a zákazů své matky. Ale můžu říct, že snad díky mé výchově žádné z mých dětí není lenoch, všechny jsou fakt pracovité.“
Takže jste všichni pracovali i o prázdninách?
„To zase ne. Čtrnáct dnů jsme strávili ve Francii v kempu s manželem a dvěma nejmenšími dětmi, Vincou a Kordulí. Pak dovolenkoval manžel sám se svými dětmi a já strávila týden na chalupě s mou šestaosmdesátiletou maminkou a Vincou s Kordulí. Zbytek volných dní jsem trávila na stavbě Agáty, která rekonstruuje barák.“
Co jste tam dělala?
„Celá šťastná jsem organizovala stavební firmy, jezdila s Agátou vybírat střešní krytinu, po nocích si malovaly, kde bude věšet prádlo, a jestli je lepší koupelna v přízemí či v patře. Ale když se o půlnoci rozletěly dveře a Agáta se zeptala, jestli nemá mít koupelny radši dvě, zařvala jsem Neee!!!! Jsem její částečný investor, tak musím hlídat, aby stavěla jen to, na co jsou peníze.“
A to vás baví?
„Moc! Po maturitě jsem dokonce zvažovala i stavební fakultu, moc ráda bořím a stavím. A když nemám co, tak alespon přestavuju nábytek, takže mi zbytek rodiny nadává, že tam, kde včera byl jídelní stůl, dnes třeba stojí skříň.“
Co všechno už jste postavila a zbořila?
„Když jsem si před 25 lety koupila plesnivý domeček v Suchdole, netušila jsem, že propadnu vášni budovat. Když jsem ho postupně různým přilepováním ložnic pro nové děti zvětšila do dnes už témeř obludných rozměrů, děti dospěly a odešly. Předloni jsem opravovala dětem Markétě a Honzovi byt a vloni jsem budovala bydlení Cyrilovi ve vedlejší vesnici.“
Teď už na takové stavební aktivity asi moc času mít nebudete. Čeká vás mimo jiné i katedra, ne?
„Začínám učit na konzervatoři, kam jsem se dobrovolně přihlásila do výběrového řízení. Jak mi odešly ty starší děti, asi moc cepuju okolí, tak tu svou pedagogickou činnost potřebuju uplatnit jinde. Taky natáčím pokračování seriálu Vyprávěj, mám menší roli v jednom filmu, v Ostravě budu točit úvodní díl soutěžního pořadu s Pavlem Zedníčkem, pilot slovenského sitcomu, práce mám pořád dost!“
Navíc se šušká o vaší účasti ve StarDance...
„Kdyby mě Česká televize oslovila, šla bych tam ráda.“
A oslovila?
„Zeptejte se koncem září.“
Toužíte ještě po nějaké zásadní filmové roli?
„Tak momentálně se cítím docela vyčerpaná. Ale určitě toužím po práci s dobrými lidmi. Teď jsem si znovu potvrdila při natáčení s režisérem Kleinem, jak je fajn se opravdu těšit do práce. Potkala jsem tam kolegy, kteří už v době mých začátků měli renomovaná jména, všem je k sedmdesáti, i včetně některých hereček. Například Iva Janžurová během natáčení slavila devětašedesát. A pro mě bylo moc příjemné zjištění, že není nutné být jen mladý, bezohledný a dravý. Že i seriózní profesionální přátelství je cesta.“
