2°C
Zamilovala jsem se do něj až po uši. Proto jsem na něj také čekala jeden a půl roku, když byl ve vězení (za vesnickou rvačku a černou jízdu) a poté ještě dva roky vojny.
Po tak dlouhém čekání jsme konečně byli spolu. Doufala jsem, že se konečně naše velká láska naplní, ale stalo se něco jiného. Časem jsem zjistila, že nemáme téměř nic společného. V té době jsme už byli svoji a narodila se nám dcera Kačenka. Myslela jsem, že nás dítě stmelí, ale rozdíly byly ještě zřetelnější.
Snažila jsem se být co nejlepší mámou, ale on tvrdil, že Káťu rozmazluji. Já mu vařila oběd, on se šel raději najíst k mámě. Já chtěla trávit večery s ním doma, on raději ve společnosti v restauraci. Já miluji zvířat, on jen ta, která se dají sníst. Ani v rozhovorech jsme nenašli společné téma. Po pár letech jsem vzala Káťu a odstěhovala se. V té době můj muž hodně pil a nás už vlastně ani nevnímal. Na rozvod jsem však nepomýšlela. Asi v naději, že pochopí, že mu scházíme.
Pochopil a chodil mi to říkat čím dál častěji, ale bohužel vždy v podnapilém stavu. Roky utíkaly. Už osm let jsem žila s jiným partnerem, stále jsem nebyla rozvedená, pořád jsem však myslela na manžela, který mi velmi scházel. Vídali jsme se při běžných návštěvách, ale oba jsme cítili, že nás to k sobě táhne.
Po rozchodu s mým novým partnerem jsme to nesčetněkrát zkoušeli znovu a znovu, ale ať jsem ho milovala sebevíc, žít jsme spolu nedokázali. I můj muž si našel partnerku, ale po čase byl znovu u našich dveří se slovy, že mu scházím a nemůže beze mě být.
Šlo to stále dokola dlouhých 25 let. Rozvod po 16 letech také nic nevyřešil, táhlo nás to k sobě dál. Nejšťastnější jsem byla v jeho náruči. Pokaždé však přišlo bolestivé probuzení. Dcera byla dospělá a pořád mi říkala: "Stojí ti opravdu za to? Stále se pro něj trápíš, hraje si s tebou jako kočka s myší, zase ti ublíží..." Jak by ale mohla ten "vztah" pochopit, když jsem ho nechápala ani já sama.
Pak přišel den, kdy můj exmanžel vypustil z úst osudovou větu. Řekl mi, že mezi námi ty roky nejspíše nešlo o lásku, ale o sex! To, co jsem v tu chvíli cítila, nejde popsat.
Teď žije se ženou, kterou snad na rozdíl ode mě miluje. Já se seznámila na inzerát, který jsme společně s Káťou vybraly, s velice hodným mužem. Známe se již rok. Nebydlíme spolu, ale trávíme spolu hodně času. Pořád si máme co říct a máme toho tolik společného... Chodíme na procházky, rozumí si s Káťou a má rád i mé "psí holky". Velmi často říká: "Miluji tě." Ale i kdyby to neříkal, cítím to. Není tmavovlasý, urostlý, a nemá dokonce ani knír.
Nedávno jsem k ránu ležela po jeho boku a v duchu jsem si říkala, že je nejen úžasný jako muž, ale i jako milenec... A najednou mi proběhlo hlavou: "Jak je možné, že už mi můj bývalý muž neschází?" Vzpomněla jsem si na tu osudnou větu a řekla si, že měl možná pravdu.
Čtenářka Zdeňka
