Po pár letech společného soužití jsme se vzali. Vychováváme dvě krásné děti. Dvě holčičky, naše zlatíčka.
Před pěti lety jsme vyrazili s přáteli na hory. V té době byly naší starší dceři čtyři roky. Vyjeli jsme na svahy do ciziny. Jelo nás hodně a téměř celý penzion jsme měli jen pro sebe. Všichni jsme tam byli spárovaní.
Tehdy s námi jela i moje kamarádka se svým přítelem. Nikdy jsem ho neviděla, ale od ní jsem věděla, že je naprosto úžasný, prostě ten pravý. Byla jsem na její nový objev opravdu zvědavá.
Ještě před odjezdem, když nás představovala, se mi málem podlomila kolena. Doposud jsem se nesetkala s nikým takovým. Byl dokonalý! Svého muže jsem milovala a miluji, ale k němu mě to neuvěřitelně přitahovalo. Když mi podával ruku, podržel ji o chvilku déle, než bylo nutné, a podíval se mi do očí. Rozbušilo se mi srdce jako nějaké školačce. Celou cestu na hory jsem na něj musela myslet. Na každém odpočívadle jsem ho nenápadně vyhledávala pohledem.
Celý pobyt na horách neměl chybu. Přes den dovádění na sněhu a večer, jakmile děti usnuly, jsme sedávali u teplého punče. Prostě perfektní. Až na to, že jsem se nenáviděla za to, že mě, matku a manželku, přitahuje cizí a zadaný muž. Stačil však jeho jediný pohled…
Poslední večer jsme završili rozlučkovou party. Nejprve jsme pro děti uspořádali maškarní. Když si pak šly úplně utahané lehnout, přišla na řadu i naše zábava. Též maškarní, ale trošku odvážnější. Oblékla jsem na sebe co možná nejvíce sexy obleček, tak jako mé kamarádky, a vyrazila jsem se bavit s ostatními do společenské místnosti.
Jakmile jsem vešla, hned jsem si všimla, jak mě propaluje pohledem. Večer utíkal a my se všichni skvěle bavili… Alkohol pomalu udělal své a padly zábrany. Manžel si šel lehnout, protože společensky přebral. Moje kamarádka – přítelkyně onoho muže, se vytratila neznámo kam.
Přisedl si ke mně a povídali jsme si, smáli jsme se a pak mě začal hladit po koleni. Měla jsem minisukni a úplně jsem hořela. Ani nevím jak, ale najednou jsme se ocitli v zapadlém kumbálku, který téměř nikdo nepoužíval. Úplně jsem ztratila hlavu a oddala se mu…
Druhý den ráno jsem se probudila v našem pokoji s bolestí hlavy a se strašným pocitem viny. Nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla. Cítila jsem se naprosto strašně. Celou cestu domů se mi ze sebe chtělo zvracet, manžel to naštěstí přikládal kocovině. Nejhorší bylo, že když jsem uviděla jeho, stále jsem po něm toužila. On se však tvářil, jakoby se nic nestalo. Po příjezdu domů jsme se jen rozloučili.
Za několik týdnů se mi udělalo špatně. Věděla jsem, co se děje. Byla jsem těhotná. Nejdříve jsem byla šťastná, ale pak jsem si to spočítala. Nebyla jsem schopná určit, kdo je otcem! Za pár měsíců se nám narodila druhá dcera. Každý den od jejího narození vidím stále ty jeho oči. Manžel nic netuší. Nikdo nic netuší a já to tak nechám. Ani po tolika letech nevím, co bych měla dělat.
Čtenářka Renata