10°C
Ale každý přece říká, že když je někdo zasnoubený, ještě se nemusí ženit. A právě v to jsem doufala!
Vypadalo to, že ani já mu nejsem lhostejná. Scházeli jsme se, chodili na kávu a procházky... Jednoho dne ale vyšlo najevo, že se v sobotu bude ženit. Byla jsem tou poslední osobou, která se to dozvěděla. A navíc ještě od cizích lidí! Udělala jsem "cirkus" a rozešla se sním. Stále jsem ho však milovala.
Poté jsme se velmi dlouho neviděli. Mezitím jsem se vdala a narodilo se mi dítě. Po letech jsme se znovu potkali. Já vdaná a on už podruhé ženatý. Všechno začalo znovu.
Odešla jsem od manžela a otěhotněla jsem se svou životní láskou. On se však zachoval jako ten největší zbabělec. Řekl mi, že pokud je to dítě jeho, ať jdu na potrat. V žádném případě! Zase jsme se rozešli. Tentokrát definitivně.
Před nedávnem jsem se opět seznámila s jedním skvělým mužem. Báječně si spolu rozumíme a dá se říct, že máme "stejnou krevní skupinu". Jenže já už se nyní bojím dalších vztahů. Někdo by možná řekl: "Proč se vůbec vdávala?" Nebylo to z lásky, ale z pomsty muži, kterého jsem milovala téměř dvanáct let.
I když teď už vím, že se taková hloupost opravdu nevyplácí a že jsem ublížila nejen sobě, ale také druhým, stále doufám, že i já mám právo na lásku. A tak stále čekám, že se objeví princ, který mě bude milovat, se kterým se budu moct podělit o všechny radosti a starosti. Jenže teď už nejde jen o mě, protože mám dvě děti, které by musel mít také rád. Takového asi nenajdu...
Čtenářka Ivana
