11°C
Každá z nás má čas od času chuť svého miláčka praštit pánví, prohodit oknem a ze všech sil na něj vykřičet všechny křivdy a jeho úlety. Hádky patří do vztahu i těch největších hrdliček. Jenže není hádka jako hádka. Jedna může vaši lásku rozstřílet na kousky, druhá ji posílí.
Většina z nás se pravidla hádky učí za pochodu a využívá metodu pokus–omyl. Třeba já jsem několik let na partnera jen zoufale křičela, nadávala, pak jsem se rozbrečela a urazila. Až časem jsem se naučila krok za krokem trochu poslouchat, víc argumentovat, míň vyčítat a hádku si správně načasovat. Přesto dělám spoustu chyb. Umět se správně pohádat je totiž obrovské umění.
Sopečný výbuch
Ideální scénář vypadá asi takhle: Jsme zamilované, umíme partnerovi říct, co potřebujeme, co nám chybí, kde nás tlačí bota, a to stejné dělá on. Oba se navzájem vyslechneme, pochopíme, vymyslíme kompromis a vyjdeme si vstříc. Jenže ideály neexistují a nám vázne komunikace, narůstá nepochopení, tlaky a napětí. „Hádání je nemocí z nedostatku. Pokud na sebe partneři dlouho nemají čas a ignorují své potřeby, dojde k nahromadění přetlaku potřeb a k výbuchu. Pak stačí málo a ze všeho se začne dělat problém,“ vysvětluje psycholog Aleš Kalina z mujvztah.cz. Hádka je pak šance na pročištění vzduchu, vyříkání křivd a vybojování místa na slunci nebo spíš v srdci toho druhého.
Volání o pomoc
Všimněte si, že málokdo se hádá, prostě protože ho to baví (i takoví se najdou, ale jsou to naprosto beznadějné případy). I když to tak většinou nevypadá, hádka je zoufalé volání o pomoc. „Každý má základní potřeby: být milován, chápán a přijat. V hádce vůbec nejde o hádání, ale o to, co tím bojovníci vyjadřují. Ve většině případů totiž jako by hádkou říkali: ,Prosím, vyslechni mě a pochop mě!‘ nebo ,Prosím, miluj mě víc!‘ Nebo se hádkou člověk snaží upoutat pozornost,“ vysvětluje Aleš Kalina. Takže je jasné, že nemá cenu na člověka, který hádku vyvolal, vytahovat zbraně silnějšího kalibru, útočit a snažit se ho smést ze stolu. Ideální je vytáhnout bílý prapor a po hádce zapřemýšlet, jestli náhodou partnera nepřehlížíme, dáváme mu dostatečně najevo, že ho milujeme a umíme říct, co od něj chceme my, a naopak, zda on od nás dostává, co potřebuje.
Umění hádky krok za krokem"
Tedy té, která má smysl a nesmete všechno, co ji přijde do cesty v okruhu padesáti kilometrů. Učeně se jí říká konstruktivní hádka. Vypracoval ji britský manželský poradce G. Bach a je fuška se ji naučit. Ale za námahu to stojí.
1. Správný čas a místo
To se snadno řekne, ale hůř udělá. Každý ví, že není dobré hádat se před příbuznými, a před dětmi je to dokonce neodpustitelné. Ale když si člověk nemůže v tu chvíli pomoct… Jste naštvaná doběla, emoce stoupají, vám se valí krev do hlavy a musí to ven. Stopněte to. Když ucítíte, že „to na vás jde“ a blíží se hádka, řekněte: Promluvíme si o tom později. Počkejte, až budou děti spát a vy budete doma v klidu. Pak můžete svůj problém vytáhnout a začít řešit.
2. Popis pocitů
„Je mi líto, že si mě nevyzvedl v divadle.“ „Když mluvíš špatně o mé rodině, rozčiluje mě to.“ „Mrzí mě, když sedíš do rána v hospodě, místo abys byl se mnou.“ To je jasný pocit z toho, jak se cítíte, co vám vadí a co vás zraňuje. Je to jasné, konkrétní a váš partner má šanci si uvědomit, o co ve sporu jde, a proč vás některé věci tak štvou. Pořád lepší než na něj hulákat: „A ty si myslíš, že takhle se chová normální člověk?“ nebo „Všichni chlapi jsou prostě nemožní pitomci, tak co bych od tebe mohla chtít.“
3. Být konkrétní
Podle doktora Bacha musí být předmětem hádky konkrétní chování, které jste vypozorovala. Křičet na něj, že už vás určitě nemá rád a jako ženská ho asi nepřitahujete, je k ničemu. Místo toho mu můžete říct: „Všimla jsem si, že jsi už třikrát odmítl moje pozvání do kina a radši šel na bowling s kamarády.“ Buďte přesná a popište, co vidíte a co se děje, ne co cítíte nebo tušíte.
4. Ostatních se to netýká
I když se vám stokrát chce vpálit mu do očí, že vaše matka si o něm také myslí, že je nemožný lenoch a budižkničemu, nedělejte to. V tu chvíli chlap začne vidět rudě a z konstruktivní hádky je ničivá síla uragánu. Nakonec jde přece o to, co je mezi vámi. Názory okolí v tom nehrají žádnou roli.
5. Pozor na podpásovky
Absolutní tabu je propírat věci nebo lidi, které má partner rád, ale nesouvisí s vaším sporem. Pokud vás naštval, že zase přišel pozdě, je nesmysl mu vykládat, že je to vina jeho matky, protože ho příšerně rozmazlila. Na hlášky typu: „Co bych po tobě mohla chtít, jsi celý tvůj táta!“ také zapomeňte. Jsou na ně alergičtí naprosto všichni.
6. Za tlustou čáru se nesmí
Tohle je největší slabina žen. Pamatujeme si každou křivdu, kterou nám muž kdy způsobil, a jsme ochotné ji oprášit, kdykoli je k tomu příležitost. Jenže to je chyba. Na každý vyřešený problém vyhlaste přísné embargo a už se k němu nevracejte. Jinak se z hádek nikdy nevymotáte. Platí to i o nevěře (pokud jste mu ji odpustila a rozhodla se ve vztahu pokračovat)!
7. Zakázané údery
Hádejte se férově a k věci. Říkat mu, že je nemožný v posteli, má málo vlasů a za posledních dvacet let ztloustl, je prostě neodpustitelné. Zvlášť narážky na sex jsou nebezpečné.
8. Pravidlo pěti minut
I hádka má být dialog, takže si stanovte časový limit od tří do pěti minut, kdy bude mluvit jeden a druhý pak může po stejnou dobu na jeho slova reagovat. Nakonec, podobně by to mělo fungovat i u politických debat. Jenže tam „hádající se“ obvykle musí krotit moderátor. Vy to musíte zvládnout sami.
9. Moje chyba, tvoje chyba
I když to tak nerady uznáváme, za hádku nebo konflikt obvykle můžeme oba, alespoň trochu. Snažte se uznat chyby, vymyslet řešení, abyste se příště krizi vyhnuli, a partnera za něco pochválit. Přece ho milujete a chcete s ním dál žít, tak na tom „bídákovi“ prostě musíte najít něco pozitivního.
Nikdy nezačínejte hádku:
A) Když si dáte skleničku
Říká se, že ve víně je pravda, ale už po dvou deci můžete říct věci, kterých budete zastřízliva litovat.
B) Extrémně unavená
Budete pak zbytečně podrážděná a naděláte víc škody než užitku. Jděte si odpočinout, pořádně se vyspat a nechte hádku na druhý den.
C) Za volantem
Jednak se z auta nedá vystoupit a napětí v tak malém a uzavřeném prostoru se nedá vydržet.
Odborníci radí střídavé vítězstvíKontrolní otázka. Dohadujete se s partnerem, jestli půjdete na pivo, nebo do kina - jak vaše hádky většinou dopadnou?Pokud odpovídáte, že skoro vždycky vyhraje hospoda, je to špatně. Pokud zvítězí kino, je to také špatně. Ideální je, když si prosazujete svou a vyhráváte na střídačku, jednou vy, jednou on. Podle japonských vědců je to recept na šťastný a dlouhodobý vztah. „Partneři by se neměli snažit vyjít ze sporu vždy jako vítězové. Pokud zvládnou ustoupit druhému, když v minulé hádce vyhráli, pak mají naději, že jim manželství dlouho vydrží. V každém partnerství je důležité uchovat férový přístup,“ tvrdí profesor Alistair Munro z Tokia. |
ANKETA:
Přiznání redakce Blesk pro ženy: Jak se s partnerem hádáme my?
Majka Vinická
Nesnáším hádky a dělám klasické chyby – peru prádlo, které už bylo několikrát vyprané, snažím se ho alespoň trochu ranit, urážím se a mlčím. Jednou jsme se dokonce při hádce s partnerem honili v mrazu po zahradě a křičeli na sebe svoje argumenty. To už je naštěstí pryč a naše hádky jsou s přibývajícími společnými lety čím dál mírnější a méně časté.
Olga Poucheová
Protože jsem poměrně submisivní člověk, hádka s partnerem – tedy někým, koho mám ráda a kdo má rád mě (tedy hádka bezpečná), je skvělá možnost, jak vybít emoce a vyčistit vzduch. Ne každá hádka je taková, některé mě fakt bolí. Ale trvám na tom, že jakékoli slovní potyčka je lepší, než kdybychom se oba hryzali nevyřčenými výčitkami.
Kateřina Pokorná
Na začátku vztahu s manželem jsem byla dost ohnivá. Kdeco mě štvalo a nebála jsem se za svoji pravdu bojovat. Jenže postupem let mě to přestává bavit. Hlavním důvodem je to, že můj partner se do hádání nerad pouští, prostě raději mlčí. A mě fakt vysiluje hučet do někoho, kdo nereaguje nebo si jde prostě po svém. Přiznávám, že někdy bych se docela ráda parádně zhádala, ale parťák by musel stejně jako já pohotově argumentovat.
Alena Dušková
„Ty jsi taková nekonfliktní,“ říkají mi obvykle lidi, kteří mě tak dobře neznají. Ale není to úplně pravda. Vydržím opravdu hodně, ale čím jsem starší, tím méně jsem ochotná donekonečna „skousávat“ něco, co mi není příjemné. Nemám problém pohádat se „do krve“ s partnerem. Občas svůj hlas vystupňuji do takových výšek, že si o mně musí lidi v domě myslet, že jsem šílená hysterka. Ale mně se pak božsky uleví. Svoje emoce v sobě dusit nedokážu. I když vím, že tím občas ublížím.
