„Volám, abych vám nabídla nový revoluční přístroj, bez kterého se určitě neobejdete a díky němuž navíc můžete vyhrát zájezd do Turecka,“ ozvalo se mi dnes ve sluchátku. Ještě před pár lety bych se hodinu vykrucovala, potila a přemýšlela, jak hovor ukončit, a nakonec zbaběle předstírala, že se mi rozbil telefon. Dnes jsem ale reagovala takto: „Děkuji za nabídku, ale jsem v práci a nemám na hovor čas. Přístroj nepotřebuji, a pokud budu chtít k moři, koupím si zájezd.“ Nejsem naštvaná, paní jsem neurazila, ale jasně jí dala najevo, co nechci. Neříkám, že mi to jde pokaždé, ale snažím se. Stejně jako se snažím nebrat si osobně výčitky a prosadit si vlastní názor. Říká se tomu umění asertivity.
Výčitky nic nevyřeší
Jenže naučit se ho není jen tak. Místo klidného vyjednávání používáme
1. TECHNIKA
Zaseklá gramofonová deska
Není na tom nic těžkého. Prostě stejně jako se porouchá deska a pořád dokola opakuje stejný hudební motiv, musíte i vy znovu a znovu omílat svůj požadavek, dokud nedosáhnete svého. Důležité je být vytrvalá, ale ne agresivní. Žádné zvyšování hlasu ani naštvanost.
Situace ze života
Matka: „Péťo, mohl bys vyluxovat?“
Syn (sedí u televize): „Cože? Jasně, za chvíli.“
Matka (po pěti minutách): „Prosím tě, běž, mám hodně práce a nestíhám to.“
Syn (stále ještě od televize): „Jo. Hned.“
Matka (po dalších pěti minutách, bez křiku a rozčilování): „Petře, co bude s tím luxováním?“
Syn: „No jo, už jdu.“ (Je sice naštvaný, že musel vstát od nějakého veledůležitého pořadu, ale nakonec nebylo účelem udělat mu radost, ale donutit ho „k akci“).
Pozor! U obzvlášť zarputilých dětí musíte být vytrvalejší a pevnější než ony a opakovat požadavek několikrát za sebou.
Co je to asertivita Jak být asertivní- Snažte se kolem sebe vytvořit pohodovou atmosféru. |
2. TECHNIKA
Otevřené dveře
Představte si, že se rozeběhnete proti zavřeným dveřím. Když ale čekáte náraz, ukáže se, že jsou otevřené a „prolétnete“ jimi. Na stejném principu je založená i tato metoda, kterou je třeba použít při oprávněné kritice. Člověku, který nás kritizuje, jeho názory odkývejte s tím, že na nich může být zrnko pravdy. Ale tím to končí. Nebraňte se, nerozčilujte, prostě mu seberte vítr z plachet.
Situace ze života
Manžel (naštvaně): „Proč máme k večeři fazole, když víš, jak je nesnáším?!“
Manželka: „Protože jsou zdravé a měly jsme na ně s dětmi chuť.“ (A stop, žádné: Aby ses pro jednou nezbláznil, nevím, proč vyvádíš kvůli kdejaké hlouposti.)
Manžel (ještě je pořád rozčílený): „Ty mi to snad děláš schválně! Člověk si ani nemůže dát, na co má chuť, když přijde utahaný z práce!“
Manželka: „Vím, že nemáš fazole rád, ale můžeš si dát něco jiného.“
Manžel (trochu zaskočený, ale ještě ne úplně klidný): „Když to víš, tak mi je, prosím tě, nevař.“
Manželka: „Dobře, pokusím se. Když budu mít čas, uvařím ti příště i druhé jídlo.“ (Nehroutí se z jeho vyvádění, neslibuje nic, co nemůže splnit, ale dává najevo upřímně míněnou snahu.)
Řekněte NEStejně důležité jako asertivní techniky je naučit se říct ne, když vás okolí žádá o něco, co dělat opravdu nechcete. Přece nebudete dělat nepříjemné věci, jen abyste se někoho nedotkla! Nevysvětlujte důvody, neomlouvejte se, netvařte se nejistě. Prostě řekněte: „Děkuji, to nechci (nebo nemůžu) udělat.“ Správně komunikovat, přijímat kritiku a řešit situace a potíže s chladnou hlavou je zkrátka umění, které zvládá málokdo. Někdo se hroutí při každém konfliktu a jiný si nemůže pomoct, je agresivní a snaží se své okolí vmanipulovat, kam potřebuje.
Autor: profimedia.cz
|
3. TECHNIKA
Přijatelný kompromis
Pokud narazíte na partnera, který zvládl techniku gramofonové desky, můžete se dostat do patové situace, kdy každý budete trvat na svém požadavku, ale z místa se nehnete ani po hodině vyjednávání. Pak je dobré přistoupit na kompromis, který bude vyhovovat oběma.
Situace ze života
Manželka: „Potřebuju o víkendu zůstat doma. Chci gruntovat.“
Manžel: „Ty ses zbláznila. Máme v plánu jet k mým rodičům, protože potřebují pomoct na zahradě a slíbil jsem tátovi opravit plot!“
(Takhle je možné se hádat donekonečna a přistoupit na požadavky druhého s nepříjemným pocitem, že jste prohrála důležitou bitvu o víkend.)
Manželka: „Dobře, tak navrhuju, abychom dva víkendy v měsíci jeli k tvým rodičům a dva zůstali doma.“
Manžel (překvapený): „Jo, to by šlo...“