Česká rodina v Thajsku: Kambodža část 1.

Start byl z ostrova už před osmou ráno. Ferry na pevninu a potom skoro čtyřhodinová cesta minibusem na hranice probíhaly bez jakéhokoliv překvapení. Jen to, že řidič jel, jakoby minivan ukradl, bylo na dlouhé trase celkem nepříjemné.

Víza k sousedům

První křest ohněm nás čekal na hranicích. Oba státy spolu sousedí s dost patrnou nevraživostí. O tom ostatně svědčí i vojenské kontrolní body a zátarasy na silnicích už nějakých pět kilometrů od hranic.  Je zapotřebí vízum. To ale zařizuje cestovní agentura. Takže během oběda – smažené nudle nebo rýže v prosté jídelně u silnice – vyberou pasy, vyplní za nás formuláře, nalepí víza a jede se na čáru.

Nejprve thajské odbavení. V nové klimatizované hale se sice čeká ve frontě, ale jde to. Za půl hodiny jsme venku. Pár kroků a je tu kambodžská půda. Vedro, prach, smrad z výfuků náklaďáků, kouř ze palovaných odpadků.

Na odbavení kambodžským policistou se čeká v chodbičce z papundeklu, bez klimatizace, je tu u stropu pár větráků. A čeká se dlouho. Každý pas úředníci kopírují, část opisují, příchozímu odebírají otisky prstů – na obou rukách! – všijí do pasu část formuláře, fotí, otiskují mnoho razítek… Nejsou u toho alespoň tak důležití, jako arogantní Thajci před tím.

A jede se!

Za hranicí čekáme na rozhrkaný autobus. Ten nás odveze jen pár minut na autobusové nádraží. Tady přesedáme do ještě rozhrkanější dodávky. A vyráží se do města Siem Reap.

Podle průvodce nás čeká cesta 2 hodiny. Nakonec jedeme skoro 4. Zpočátku je asfaltka široká a dokonale rovná. Kolem se střídají nekonečná rovina polí, pastvin nebo jen tak neužívaných planin a městeček, vesnic. Všude je neuklízený nepořádek, mraky zahozených igelitových pytlů a pytlíků, papíry a prach.

Už v Thajsku jsme si koupili obličejové roušky proti prachu, pořád čekáme, kdy přijde ta správná chvíle. V minivanu jsme ale zatím bez problémů.

Pak se silnice zhorší. V asfaltu chybí dlouhé pásy jakéhokoliv povrchu, třeba na dvě třetiny šířky silnice. To už je tma. Auta tu jezdí proti sobě do poslední chvíle, některá nesvítí vůbec, některá nevypínají dálkové. Nejde pochopit, jak to, že se nám ještě nic nestalo. Drncá to příšerně. Pak je cesta zase lepší a jedeme.

Konečně na místě

Do Siem Reapu vjíždíme večer. Všude hromady skůtrů. Po krajnicích se všude prodává všechno – ovoce, limonády v plechu, mobily, benzín v petkách, je tu holič… Míjíme pak po obou stranách hodně hotelů. Většinou jsou nové a plné. Celý svět chce vidět Kambodžu a její Angkor Wat. Turistů je tu opravdu nával.

Přijíždíme pozdě, proto nás průvodce bere rovnou na večeři a pak teprve do hotelu. Jíme v turistické malé restauraci někde u středu města. Máme rýži, kuřecí kari, smaženou rybu ve sladkokyselé omáčce se zeleninou a něco jako polévku. Je to dobré. Za malé pivo platíme tři dolary.

Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz