Česká rodina v Thajsku: Výlet lodí na ostrovy část 2. | Pro ženy | Blesk.cz

Česká rodina v Thajsku: Výlet lodí na ostrovy část 2.

19. února 2014 | 18:30

Mířili jsme k ostrovu Ko Way . Tady jsme zakotvili u mola a tím tak trochu skončila i naše samota. Byly tu další tři nebo čtyři lodi a u břehu v ostře oranžových záchranných vestách rejdilo nějakých čtyřicet šnorchlařů. Nicméně pobřeží bylo docela velké a tak jsme s Honzíkem i Matýskem – oba ve vestách – vlezli do moře „na kukačku“ taky.

Moc veliké vítězství to ale nebylo: moře bylo trochu zakalené a ryb nebylo nijak moc. Ale nějaké přeci jen byly a klukům se to líbilo. Plavaly tu dlouhé tenké „jehly“, spousta zebřiček a občas byla k vidění papouščí ryba s ocelovými kusadly, které zvládnou štípat i tvrdý korál.

Krmení pro rybičky

Po návratu na loď nás čekala svačina – ovoce. Naše dvoučlenná posádka nakrájela porce akorát do pusy z banánů a ananasů. Chutnalo nám.

Pak nám ale plavčík ukázal, co se děje, když kolečko banánu hodí hned vedle lodi do moře a bylo po svačině. Na hladině se totiž o banán strhla mezi rybami velkými jako dlaň taková rvačka, že kluci okamžitě skoro celý zbytek svačiny zabavili a postupně to na obou stranách lodi házeli do moře a sledovali tu řež. To ani Soňa nevydržela, skočila do vody s foťákem a odvážně strkala objektiv přímo do nejhorších pranic.

Jedeme dál

Kapitán zamířil zpátky na sever, ale my jsme věděli, že nás čeká ještě jeden ostrov. Prý úplně nejkrásnější ze všech v tomhle cípu Siamského zálivu. Těšili jsme se, nebo spíš jsme byli zvědaví.

Ale než jsme tam dopluli, požádali jsme kapitána, aby jen tak na širém moři zastavil. Koukal sice překvapeně, ale bez problémů naše přání vyplnil. No a pak se začalo skákat. Ze spodní i horní paluby.

Matěj na to šel hned, Honzík byl trochu opatrnější. A taky pro první skoky žádali, aby dole na hladině čekal táta s vestou… ale jednou, dvakrát a pak už to do vody plácalo a padalo hlava nehlava. Honza nakonec dal dvě tři docela slušná salta. Kapitán byl správný Thajec, ani náznak nějaké netrpělivosti, jen klid a úsměv.

Jěště větší ráj

K druhému ostrovu Koh Lao Ya to pak byla slabá půlhodinka. O tom, že je to vrchol všech nejkýčovějších romantických představ jsme věděli, už když jsme se přiblížili. Dokonalá přírodní pláž, palmy nakloněné nad hladinu, zapadající slunce…

No a do toho jsme vystoupili z lodi a mezi jen pár lidmi šli po čáře přílivu jen tak nazdař bůh. I tady se dalo šnorchlovat. Ale proč? Kluci běhali z mělčin pod palmy. My fotili a koukali kolem.

Byl tu pod palmy ukrytý nenápadný resort menších i větších bungalowů. Nevypadal ale zrovna moc obydlený. Hledal jsem recepci. Nakonec vedle prázdné zřejmě jídelny na kůlech kousek nad pláží jsem našel.

Nerušit, telefonuji!

Seděl tu snědý chlapík a telefonoval. Usmál jsem se na něj, pokynem hlavy jsem pozdravil a slušně čekal. Telefonoval. Okouknul jsem nejbližší okolí a čekal. Pořád telefonoval. Pak jsem se šel podívat, jestli tu má nějaké prospekty. Nic. Telefonoval.

Jsem vychovaný kapitalismem, takže pokud se objeví klient, měli bychom se mu věnovat. Tady to tak nebylo. Řekl jsem si, že se nebudu rozčilovat, sejdu na pláž a vrátím se za chvíli.

Udělal jsem to, pořád telefonoval.

Chvíli jsem před ním stál a upřeně jsem na něj koukal. I když mluvil thajsky, bylo na hlase jasné, že ho štvu! Pak jsem i přes jeho telefonování řekl anglicky, že chci nějaký prospekt nebo vizitku resortu. Nakvašeně řekl do telefonu něco jako moment, nato vzal ze šuplíku kus letáčku, hodil mi ho pře stůl a telefonoval dál!

Hmmmm, řekl jsem si, to je marketing jako hrom! To jsem ještě nevěděl, že letáček je vytištěný celý v thajském „rozsypaném čaji“.  Takže tady bydlet nebudem.

Tak či tak výlet to byl nádherný a moc povedený. Všem se líbil. Já jsem pak šel ještě Armymu poděkovat za dohození lodi. Říkal jsem mu o tom pitomci v recepci na ostrově a on mi vysvětlil, že jako personál pro tenhle resort najal majitel ostrova (tady jsou ostrovy běžně v soukromých rukách) mořské Cikány a těm je všechno jedno.

Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz

 

Autor: Jan Rýdl