Vstupujeme východní branou. Slunce máme v zádech a skoro nikdo tu není. Před námi se vypíná skoro tisíc let starý palác, tedy spíš monumentální svatyně, zdá se větší na naše Hradčany. Je celý z pískovce. Přitom na většině zdí jsou skvěle dochované reliéfy, plastiky. Včetně velmi jemných obrazců.
Je hodně sympatické, že tady nikde nejde najít klíčem nebo propiskou vyškrábané nápisy: Byl jsem tady, Pepa nebo Fanda a Monika 2012 nebo podobně, jako na českých hradech…
Už kolem deváté ráno je tady hodně horko. Nesnáze přinášejí navíc stovky hodně příkrých schodů. Někdy jsou jenom po třech, někdy jich stoupá bez zastávky třeba padesát. A pak ty samé zase dolů. Chce to odvahu, vytrvalost a vodu neustále s sebou.Když z Angkor Watu vycházíme západní branou, valí se proti nám turisti ve skupinách po stovkách. Náš průvodce si – uvědomujeme si – zaslouží uznání. Myslím ale, že on sám očekává něco jiného.
Celé dopoledne jezdíme od jednoho „templu“ k druhému. Zvládneme prohlédnout i lesní, polorozbořený chrám, kde zdivo na mnoha místech prorostly obrovské tropické stromy. Mezi kameny se protahují kořeny. Je to tu fascinující. Však si tenhle chrám vyhlédli nedávno i američtí filmaři. Historické kameny se tu válejí jen tak, leze se přes ně, šlape všude. Český ochranář by se tu skácel zoufalstvím. Po poledni jsme už tak zničení vedrem a schody, že vděčně jedeme na oběd. Pak ještě „pole zavražděných“, připomínka dvou miliónů obětí ultrakomunistických Rudých Khmérů v sedmdesátých letech – zvláštní je zjištění, že jejich vůdce v poklidu dožil své dny v Rusku a skonal v kruhu rodinném koncem devadesátých let. Šílené vraždění tady připomíná vyzděná vytrína s lebkami, kostmi a zbytky oblečení. A nástěnka s fotkami rudokhmérských papalášů. Večer jsme objednáni na večeři s národní taneční show. Je to hangár, kam na sedmou navezou autobusy turisty z mnoha mnoha hotelů, je tu obrovský bufet „od všeho něco“ a k tomu na pódiu tančí a hraje místní folklór. Pivo za čtyři dolary. Dobrou noc.Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz