Česká rodina v Thajsku: Potápění pro Honzíka část 2.

Pluli jsme a Honzík začal blednout v obličeji. Nakonec těsně před uvázáním lodi nad vrakem Honzík s mojí pomocí nakloněn přes levý bok na přídi vrhnul. Chudák. Mizerně jsme snídali, pak ta jízda autem v zatáčkách a nakonec loď.

Šel si zničeně lehnout na horní palubu. Odpočíval. Domluvil jsem se se sympatickou Bulharkou, že na něj dá pozor a šel se potopit k vraku. Okamžitě po vynoření vedle naší lodi jsem na Honzíka volal. Ukázal se nahoře a řekl: nic jsem nepil, nic jsem nejedl, ale je mi líp.

Hurá!

Za chvíli už jsme pluli na jiné místo, k nenápadnému útesu v moři. Čekal jsem, že se Honzíkovi při houpání lodi zase přitíží, ale nestalo se. Dokonce, když se objevily mísy s obědem, mi řekl, ať mu dám na talíř kuřecí rizoto. A jedl. A pak si přidal. A pak ještě jednou. Barva do jeho tváře se očividně vracela. Právě v tuhle chvíli přišla francouzská instruktorka se zeptat, jestli je Honzík připraven k ponoru.

Vzhůru dolů! 

Rozhodli jsme se ještě půl hodinky počkat. Honza během minut jako zázrakem zapomněl na nevolnost a dlouho před svým plánovaným vstupem do vody si natáhl plavky, plavecké triko a potápěčskou masku a začal se, sám od sebe, potápět na konci schůdků.

Kdykoliv se nějaký potápěč vracel z ponoru, Honza mu pomohl zout ploutve.  Pak se objevila instruktorka. Kývli na sebe. Honza dostal do pusy dýchací přístroj – hadice vedla z tlakové lahve, kterou měla na zádech ona – a podle domluvy šli na konec žebříku.

Tam na sebe chvíli koukali. Honza v naprosté pohodě. Začal vyhlížet kolem sebe, ryby, skalnaté dno. I mě, protože jsem okamžitě skočil za nimi.  No a když instruktorka zjistila, že Honzík nemá žádný problém, nepanikaří, klidně dýchá – udělala tu nejfantastičtější věc, kterou mohla – pustila se schůdků a vypluli do moře. Plavali vstříc útesu, hejnům ryb. Občas se kolem prosmýkl další potápěč.

Kdo byl nejnadšenější?! 

Po nějakých deseti minutách byly zpět u schůdků. Honzík se usmíval, plný života, zážitku. Kdo ale byl neuvěřitelně unesený a euforický, byla instruktorka. Volala na mě částečně anglicky a částečně svojí původní franštinou: To je fantazie! Je úplně v klidu! Dýchá normálně! Nedělá mu to žádný problém! Nádherný ponor! Na další lokalitě jdeme zas!

Přeložil jsem Honzovi nabídku, s úsměvem kývnul  Zbytek potápěčské výpravy dopadl klidně. Vystupovali jsme v podvečer v přístavu pěkně unavení. Ale spokojení.  A nakonec nás čekalo ještě jedno překvapení: instruktorka Stefanie nechtěla o placení za potápění za Honzíka ani slyšet, vzala si jen jako by Honza byl šnorchlař. No a Honza je přitom už přece potápěč! Vše nejlepší k narozeninám, Honzíku.

Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz