Česká rodina v Thajsku: Odvaha u vodopádů

Dva tři kilometry od našeho domu stačí poslechnout dost nenápadnou ceduli, odbočit z hlavní a po dvou stech metrech zaparkovat. Ono to stejně nikam dál nevede. Tedy vede – úzká pěšinka do bujného tropického porostu.

Thajští uhlíři

Hned po pár krocích stojí opodál domek, velmi prostý. Za domem se z hromádky hlíny dusně kouří. To pan domácí si tu sám pálí dřevěné uhlí. Na thajském venkově se na něm vaří.

Tedy taková je alespoň tradice, jinak se tu samozřejmě vaří na plynu a bomby se tu prodávají v každém druhém obchůdku. A vypadají stejně a mají určitě i ten samý závit jako ty naše.

Vzhůru do údolí

Cesta za vodopádem vede do kopce. Míjíme a fotíme divoké banánovníky, kokosové palmy, neobřezané gumovníky, Soňa objevila orchideje. Část cesty vede po staveništi nové silnice. Nám sice bagr do romantické džungle moc nepasoval, zato Vítkovi se líbil moc.

Sotva patnáct minut chůze a už slézáme po kamenech do řečiště horského potoka. V období dešťů, když se tudy po lijácích valí voda, to tu musí být opravdu drsné, divoké.

Tohle má být ono?

Samotný vodopád není na první pohled nic moc. Voda poskakuje v nevelkém množství na dvakrát, třikrát z výšky sotva pár metrů. Na straně vodopádu navíc dojem dokonalé exotické přírody kazí dojem modré umělohmotné roury na zavlažování gumovníků někde dole u silnice.

Kdo ale dojde na balvany až těsně pod vodopád, všimne si nenápadné, oplesnivělé tabulky ukazující po straně někam dál nahoru. Je na ní napsáno anglicky „2.patro“. Kousek od tabulky lze tušit betonem a kamením nahrubo vystavěné schody.

Ještě že nejsme v Čechách!

Kluci letí nahoru za dobrodružstvím. I Vítek se hrne. Každý schod mu sahá těsně nad kolínko. Ale bojuje!

A už jsme u horního vodopádu. To je něco jiného. Voda padá po skalní kaskádě. Soňa chvíli obhlíží terén a pak si bere Vítka na záda, zouvá boty a leze po kamení vzhůru. A kluci samozřejmě za ní. Já nerozhodně zůstávám. Tak alespoň fotím. Kdyby tohle viděla česká sociálka, nejspíš nám děti seberou…

Pak se za rodinou vydávám i já. Místy se určitě hodí těch pár tréninků na horolezecké stěně doma. Máme za to skvělé pocity vítězství, nádherné fotky a nadšené děti. To zato stojí.

Romantika jak vyšitá

Ale zážitků nebylo ten den ještě dost. Na cestě zpátky jsme totiž zjistili, že jsme u vodopádů sami. To už jsme stáli zase pod tím spodním a koukali do jeho dokonale křišťálového, hlubokého dopadového jezírka. Další fotky do propagačního kalendáře.

A pak se Soňa se staršíma klukama vydala přímo na kámen nad jezírkem. A už do něj lezli! Já zůstal s Vítkem. Když skákali postupně do vody, každý pořádně vyhekl – voda byla tady, kousek nad rovníkem, skoro ledová.

Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz