2°C
Tam, kde bydlíme je u moře nastavěných pár dalších domů. Samozřejmě v první řadě s výhledem na moře stojí ty nejlepší. Ještě před nimi je ale pláž – normální písečná, úzká – která je určená všem.
Tedy nájemníkům domů v tomhle resortu. Ať už jsou v první řadě nebo kousek dál. Chodíme se sem koupat, s klukama běhat jen tak po písku, Vítek tu kreslí moc pěkná sluníčka. My se Soňou jsme sem párkrát sami zašli si v podvečer zaplavat v odlivu. Je to zajímavý zážitek.
Nový soused
Jednou jsme byli u moře se všema klukama. My se Soňou jsme seděli na nízké kamenné zídce, kluci se honili kolem. Běhali po pláži sem a tam. Občas vyskočili na zídku. Pak Matýsek proběhl dva tři kroky za námi po trávníku. A hned se tem mladík vyhrnul ze svého luxusního proskleného obýváku a se slovy „Až sem je to soukromý pozemek“ mával rukama na znamení, kde jsou jeho hranice. Pro pár dětských kroků…
Matka vlčice
Nevím proč, jsme si mysleli, že ten protiva, co nemá rád děti, je Rus. Jeho hrubé chování to alespoň v mých očích vysvětlovalo. Pár zážitků z ruských letišť nebo moskevského metra mi v tomhle ohledu stačilo. O pár dnů později jsme se od Bruce dozvěděli, že je to Angličan. Prý i Bruce s ním má často nedorozumění. Je to jedno, řekli jsme si. Takového člověka je možné podle všeho potkat kdekoliv.
