Česká rodina v Thajsku: V hospodě "Na slamníku"

Mezi levnou a polívkářkou

Polívkářka je jasná, to jsme snad hned první nebo druhý den intuitivně natrefili na mladou paní, která přímo na ulici vaří polívky. Geniální. Jezdíme tam často a zatím jen jedinkrát jsme jedli ve  společnosti bílých „neThajců“.

Houpačkami označujeme jednu vzdálenější pláž. Visí tam nádherné houpačky na dlouhatánských lanech snad z úplně každé palmy. Korunami dosahují až nad vodu. Tam i zkažená fotka by mohla rovnou do kýčového kalendáře.

Levnou alias pětatřicítku máme na půl cesty mezi naším domem a největším ostrovním přívozem. Podobných obchůdků, jako má ona, jsou tu desítky. Ale jen a jen ona polotajně prodává litr benzínu do skůtru o 5 Bathů levněji, než všichni ostatní. Tedy ne za 40 ale za 35.

Jezdíme sem vytrvale. Jednak nás hřeje trochu komické vědomí úspory a pak snad i trochu pocit spiklenectví, protože tady na ostrově se obchodní mafie postaraly o tvrdě dodržované kartelové dohody snad na úplně všechny druhy zboží: benzín, polívka, víno, kokosák, párek v rohlíku, pronájem motorky a tak podobně.

Zázračně objevené nudle

Nejraději máme hospodu „Na slamníku“. Přezdívka jí vznikla tak, že mi Soňa jednou slíbila, že přiveze z výletu s Honzíkem smažené nudle. Přivezla. S očima navrch hlavy. A hned mi vyprávěla, jak zastavila u pouliční kuchyňky. Jedli tam místní – to je pro nás známky kvality. Oni sami na ni koukali dost překvapeně, tady turista podle všeho prakticky nikdy nezastaví.

A tak tady na ně taky nejsou zařízení: jídelní lístek je jedna stránka vytržená zřejmě ze školního sešitu dcery samotné kuchařky, kde jsou napsaná thajským „rozsypaným čajem“ základní jídla a vedle, trochu neuspořádaně, to samé anglicky. Kuchařinka, zdravě naducaná fortelná ženská snad asi tak kolem třicítky neřekne jediné slovo anglicky. Ale to nevadí. Stačilo pár návštěv a ona už moc dobře ví, co kdo si rád dává, kdo rýži a kdo polívku.

Nejlíp je "Na slamníku"

A proč tu říkáme na slamníku? Protože hned vedle sporáku a dvou lednic, tu je z bambusu svázaná velká postel, odkud se kouká na televizi. Často tu sedí dcera, zhruba desetiletá, nádherná jako obrázek a její o dva tři roky mladší bráška. a právě tyhle děti nás vždycky moc rády vidí. Kuchařka totiž kvůli našim klukům, než nachystá jídlo, pouští na televizi satelitní program s kreslenými dětskými příběhy. Tuhle bylo dětí v posteli hned pět. Naši kluci zatím trůnili na plastových židlích v nohách postele.

Už si nás oblíbil i „pan domácí“ v uniformě a s širokým úsměvem nám nabízí velký orosený Chang- místní pivo, které tu s oblibou Thajští muži pijí ze sklenic plných ledu. Naposledy se nám chlubil svým synem (asi osmiletým) který vytahoval ze splleti rybářských sítí vlastnoručně ulovené chobotnice, které už o pár minut později voněly na našich talířích. Na slamníku jsme často, máme to kousek. A máme to tam rádi.

Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz