Česká rodina v Thajsku: Bažant bambusový

Lítají tady obrovští motýli. Jako dlaň. V městečku na jednom místě běhají opice po elektrickém vedení a somrují banány. To je normální. Hada viděl Luboš jednou, když jel na motorce. Žít na civilizovaném okraji tropického pralesa je zábavné.

Oražené opice

Před pár dny jsem jel s Vítkem na skůtru a nějakých sto metrů před námi něco šlo přes silnici. Volným nevzrušeným krokem. Jak jsem naučený z Česka od volantu, řekl jsem si: pes. Jenomže na posledních metrech se ukázalo, že to má strašně dlouhej ocas. A ona opice. Odkráčela mezi palmy, oháňku jako kliku od pumpy.

Nějaký čas jsem se bavil, že tady mezi tou exotickou zvířenou k večeru při odlivu je skoro denně možné vidět vlaštovky. Schválně jsem na ně koukal dalekohledem. Není sporu, jsou to ty samé, co znám od dětství vylétat ze štěrbin fasád paneláku nebo od babičky z chlívku. Jsou to ony.

Bažant na to kouká...

Ale pozor: dneska jsem ztuhnul. Hráli jsme si zrovna s Vítkem, malovali jsme na verandě vodovkami a najednou koukám, v bambusovém keři, tak asi třicet metrům od nás, prosvítá nějaká ptačí silueta s mohutným, tlustým tělem. Chvíli jsem napínal zrak, ale mezi tisícovkami drobných a ve větru drilujících lístků jsem viděl prdlajs. Skočil jsem si pro dalekohled. A jen jen jsem zaostřil, už to někam ufrnklo. No spíš žuchlo někam níž do porostu. Tam se v žabkách pouštět fakt nebudu.

V té poslední vteřině, co jsem koukal, jsem měl velmi živý dojem, že vidím bažanta. Jsem z vesnice, vím, o čem je řeč: výrazný zobák, krk, mohutnější tělo, ocasní pera. I na internetu jsem na obrázky pro jistotu koukal. A tak teď sedím tady v Thajsku a říkám si: Tak já letěl s dětmi přes půl světa pomalu k rovníku , abych tady koukal na bažanty. To už chybí jen aby tady kolem nás všechno zorali a vyseli řepku!

Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz