Česká rodina v Thajsku: Mokré a asfaltové peklo | Pro ženy | Blesk.cz

Česká rodina v Thajsku: Mokré a asfaltové peklo

18. prosince 2013 | 07:00

Je to sotva pár dní, co nám Bruce říkal: Opatrně na skútrech a nikdy nejezděte, když je mokro! Zvlášť s dětmi ne! Úplně všechno jsme udělali špatně! Ale byl to zážitek.

Nechtěli jsme shnít navečer doma. Oblékli jsme se tedy do gala a vyrazili do jedné sympatické restaurace na pláži. Mají tam velký grill. A kluci spoustu prostoru.

Chybí nám vepřové

Lahůdky k ogrilování mají stylově přímo na pláži rozložené na imitaci lodě dlabané z jednoho kmenu. Ryby, mini tuňáky, růžové korálové ryby, něco jako barakudy, kalamáry, čtyři druhy mušlí. Tak jsme to se Soňou prohlíželi, protože to všechno máme moc rádi, abychom nakonec k vlastnímu překvapení sáhli po pořádném vepřovém steaku a špízu. Krom masa na špejli visela i cibule, chilli paprička, rajče a kostka ananasu.

Česká rodina v Thajsku

Kluci měli jasno: pizza se šunkou!Najedli jsme se, kluci si zařádili na pláži a vydali jsme se zpět k motorkám.

Pořádnej slejvák

A začalo pršet. Co teď? Měli jme samozřejmě na paměti Brucova slova. Vzít si taxíka a nechat skútry svému osudu? Objednat nákladního taxíka a odjet za moře peněz i se stroj? Čekat?

Česká rodina v Thajsku

Hlava rodiny, já, rozhodla: v tomto ročním období jsou deště jen krátké, třeba hodně vydatné přeháňky. Jakmile déšť ustal, utřeli jsme sedla strojů a vyrazili.

Cesta hrůzy

V tu chvíli byl na místní jinak dost živé jediné ostrovní komunikaci dokonalý klid. Jeli jsme sami. Pokládal jsem to za výhodu. Byl to omyl. Místní věděli, proč stojí.

Česká rodina v Thajsku
Museli jsme přes hory. Nahoru to celkem šlo. Jeli jsme velmi opatrně. Pak se karta obrátila. Dolů vedou drsné serpentiny. Tu uprostřed, tu k okraji je tmavá čmouha, teď světlá a lesklá. To není nic jiného než zbytek nafty nebo oleje od přetěžovaných náklaďáků. Drama začalo. A nejde zastavit. Já vezu tříletého Vítka, sedí mezi mnou a Honzou. Vybírám stopu. Soňa s Matějem za námi.

Nevítané dekorace kolem cesty

Česká rodina v Thajsku
Najednou míjíme auto vyválené přes bok na pravé krajnici. Rozbité sklo, dveře vmáčknuté. Soňa u něj zastavuje, já se s kluky vracím. Nikdo v něm není, nehoda je starší než déšť. Jedeme dál.

Česká rodina v Thajsku
Kousek níž míjíme v protisměru stojící dodávku. Bliká výstražně. Řidič sedí s nepříčetně vyděšeným pohledem pořád za volantem. Běží k němu po krajnici nějaká místní dívka. Co se děje? Plně obsazený minibus při jízdě do strmého kopce začal na prudce tekoucí vodě a náhle kluzkém asfaltu prokluzovat. Nakonec se v kopci zastavil, kola hrabala, a hrozilo, že se z něj stanou plně naložené sáně… pomohly dva kameny za zadní kola.

Když se daří, tak se daří!

Česká rodina v Thajsku
Pod kopcem je samoobsluha. Tam vždy zastavíme a bereme pětilitrový barel pitné vody. Než jsme zaplatili, začalo zase lejt. Chvíli jsme čekali. Když déšť polevil, chtěli jsme jet dál. Soňa v tu chvíli upustila klíče od motorky do kanálu. Byl to sláva-bohu mělký sběrný kanálek. Nicméně voda, která tu právě teď proudila odnášela od okolních krámků doslova všechno. Nic se nedalo dělat, za pomoci prodavaček a jejich háků na rolety jsme klíč šťastni vylovili.

Česká rodina v Thajsku
Jeli jsme dál. A pak začalo zase pršet. A víc a víc. Zastavili jsme dvakrát. Jednou, když Soňa (nosí dioptrické brýle) neviděla proti protijedoucím autům doslova vůbec nic. Podruhé, když jsme zvažovali, že motorky odstavíme a počkáme. Déšť se ale tvářil tentokrát vytrvaleji, se zaťatými zuby a schoulenými dětmi na sedačkách, prakticky poslepu jsme dojeli. Jedna z motorek cucala v tu chvíli poslední kapky benzínu z rezervy.

Česká rodina v Thajsku
Dopadlo to dobře. Bylo to hrdinství, divoký zážitek a hloupost zároveň. A zkušenost. Hlavně je třeba říct, že všichni tři kluci, ale i Soňa, se projevili jako skuteční odolní bojovníci. Nikdo z nich ani nezakňukal.

Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz

Autor: Jan Rýdl