Lidé z vesnice měli výhodu
Co se týká dostupnosti potravin, lidé z vesnic mající zahrádku měli spoustu výhod. Mohli si totiž ledacos vypěstovat na vlastní půdě a nemuseli v době poválečného socialismu stát dlouhé fronty na základní potraviny, jako tomu bylo v padesátých a ještě i šedesátých letech.
Vesničtí obyvatelé měli většinou k dispozici čerstvé mléko, vejce, ovoce, luštěniny, zeleninu, cibuli, bylinky, ořechy a někdy i vlastní maso. Běžné bylo i pálení lihovin. Lidé ve městech žijící v panelových bytech byli nuceni čekat ve frontě na příděl potravin, přičemž nejhorší situace byla po válce, postupně se však zlepšovala.
Pojízdné prodejny
Běžné bylo chodit do obchodů zvaných „konzum". Nebylo jich mnoho, ale zásobovaly celou oblast. Ve městech pak byly samoobsluhy, které se poprvé začaly objevovat od roku 1955. První samoobsluha vznikla v Husitské ulici na Žižkově a postupně se tyto obchody rozšiřovaly tak, že byly pomalu na každém sídlišti a přesouvaly se i do obcí. Na venkově do vzdálenějších oblastí jezdily ještě v 80. letech pojízdné prodejny, které zastavovaly na konkrétních zastávkách, kam stačilo jen dojít si s taškou na kolečkách, síťovkou či košíkem.
Pojízdná prodejna vypadala jako autobus, ale nepovozila vás. Nastoupili jste, prošli si regály, vybrali zboží a u dveří zaplatili. Byla to velmi šikovná pomoc pro starší osoby a obyvatele odlehlejších částí venkova, protože nebylo samozřejmostí mít auto.
Podpultové zboží
Co bylo v samoobsluhách rychle pryč a patřilo mezi nedostatkové zboží, prodavačky šikovně schovávaly pro sebe a celou svou rodinu, pro známé i ty, s nimiž měli dobré či reciproční vztahy. Například citrusy a banány v šedesátých a sedmdesátých letech se dovážely jen před Vánocemi a jednu dobu byly jen na příděl, což znamenalo, že na každou osobu bylo vyměřené množství mandarinek, pomerančů a všeho, co obvykle nechybí na štědrovečerním stole. Více jste si toho koupit nemohli, protože by se nedostalo na ostatní.
Nespočet konzerv
Co se týká konkrétních potravin, většina toho se nabízela v konzervě nebo v prášku. To přinášelo spoustu výhod: potraviny dlouho vydržely. O jejich přínosu pro zdraví by se ale dalo polemizovat. V konzervách se běžně kupovalo veškeré ovoce, například jahody nebo ananas či broskve. Konzervy se otevíraly otvírákem, neměly dnešní vychytávky pro snadnější otevření, takže byly nedobytné a kdekdo se mohl při jejich otevírání snadno pořezat.
Z konzervovaného ovoce, které mělo nechutnou příchuť siřičitanů, se dělaly poháry, podávalo se s nanukovým dortem nebo šlehačkou, kterou jste si nejprve museli poctivě ušlehat v ručním šlehači. V konzervách bylo také maso a paštiky, naprosto běžné domácí svačiny a večeře podávající se s chlebem a cibulí.
Nezapomenutelný vitacit
V obchodech byla i spousta sladkostí, možná si vzpomínáte na typické perníky v čokoládě plněné marmeládou, které se dávaly dětem ke svačině do škol, sladké termizované smetanové krémy, oblíbené bonbony, žvýkačky nebo plněné oplatky. Pamatujete na vitacit, ovocný prášek plný cukru a barviv? Stál na každé kuchyňské lince a čekal, až jej ve sklenici někdo zalije vodou z kohoutku či domácím sifonem.
Zapomenout se také nedá na mléko v sáčku, které bylo velice nepraktické a často se rozlilo, když sáček praskl nebo to s ním někdo neuměl. Po zakoupení mléka se odstřihl nůžkami růžek sáčku, aby se mléko mohlo konzumovat, poté se postavilo do ledničky do vyššího hrnce či jiné nádoby, protože jinak by se pochopitelně rozlilo.
Některé potraviny se daly sehnat v Tuzexu
Pokud jste chtěli kvalitní kakao, cukrovinky nebo alkohol, bylo záhodno navštívit prodejnu zvanou Tuzex. Tam se nakupovalo za bony a k sehnání bylo všechno zahraniční, co se v konzumech a samoobsluhách nevyskytovalo. Nejčastěji to byly sladkosti a vynikající kvalitní německé čokolády, takzvaná ledová čokoláda, káva, alkohol a spousta dalšího nepotravinového zboží.
