Vítejte v mlíčňáku
Mléčné bary měly svůj typický vzhled. U vchodu obvykle visel jídelní lístek s cenami psanými na tabuli, uvnitř několik stolů s laminátovou deskou a stoličky přimontované k podlaze. Výzdoba byla střídmá: kachličky, bílé stěny, jednoduché nerezové pulty. Přesto působily útulněji než běžné jídelny a lidé je brali jako dostupnou alternativu kavárny. Sedět se dalo jen omezeně, většina hostů jedla rychle vestoje. Typický byl ruch, vůně smaženého těsta a ano, občas i dlouhé fronty.
Věděli jste, že jahodový koktejl často nebyl z jahod?
Jídelníček byl jasně daný: všechno muselo obsahovat mléčné výrobky. Klasikou byly bílé kávoviny, kakao, mléko do skla nebo smetanový koktejl. Ten nejoblíbenější – jahodový – se ale často nevyráběl z jahod. Používala se jablka a směs se dobarvovala, aby měla správný růžový odstín. Na pultu nechyběly koláče, tvarohové dezerty, jogurty ve skleněných kelímcích či chléb s pomazánkou. Nabídku sladkostí doplňovaly věnečky, indiánky, zmrzlinové poháry nebo palačinky s tvarohem. Zasytit se dalo i slanou klasikou: bramborákem, houskou se sýrem, chlebíčky nebo lahůdkovými saláty – od vlašského přes camping až po hanácký z červeného zelí. Socialistickou obdobou hamburgeru byl rohlík s rozpečeným masem a sýrem.
Proč byly tak populární?
Mléčné bary měly výhodu, že byly dostupné všem. Ceny byly nízké, například kakao stálo pár desítek haléřů, bramborák kolem jedné koruny. Navíc šlo o prostory, kde se lidé mohli rychle najíst bez dlouhého čekání. Studenti tam chodili mezi přednáškami, dělníci na svačinu, maminky s dětmi na jogurt a buchtu. Bary otevíraly brzy ráno, a tak si v nich lidé často dávali i snídani „na stojáka“.
Nabídka z Ráje
Mléčné bary byly prakticky všude. Ve větších městech na náměstích a u dopravních uzlů, v menších obcích alespoň jeden bar u hlavní ulice. V Praze lidé vzpomínají na mléčný bar na Národní třídě nebo ve Vodičkově ulici, v Brně zase na Mléčné lahůdky na Svoboďáku. Často spadaly pod síť podniků Restaurace a jídelny (RaJ), s nadsázkou přezdívanou Ráj, která měla na starost i školní jídelny či závodní stravování.
Po revoluci přišel ústup
Po roce 1989 mléčné bary rychle ztrácely dech. Do Česka pronikly zahraniční fast foody i kavárenské řetězce a lidé chtěli vyzkoušet něco nového. Skromné prostory i jednoduché menu působily ve srovnání s nimi zastarale, a mlíkárny tak mizely z mapy. Některé se proměnily v klasická bistra či cukrárny, jiné zanikly úplně.
Fenomén, na který se nezapomíná
Dnes se mléčné bary připomínají hlavně ve vzpomínkách – vůně bramboráků, skleněné kelímky od jogurtů a hlavně chuť růžového koktejlu, který pro mnoho lidí představoval malou radost všedního dne, nicméně několik jich existuje i v současnosti. V Pardubicích fungují Mléčné lahůdky od 50. let, společnost Milko provozuje bary v Poděbradech, Varnsdorfu, Městci Králové a Nymburku, moderní verzi mléčného baru najdete i v pražské Heřmanově ulici. Částečně dnes roli mlíčňáků supluje také řetězec Ovocný světozor, kde si můžete dát koktejl i obložený chlebíček.
I když by dnešní zákazník zvyklý na latté a avokádový toast možná koukal překvapeně, mléčné bary měly své kouzlo. Byly symbolem jednoduché doby, kdy stačilo pár drobných a člověk odcházel s pocitem, že si dopřál malý luxus.
