Šicí stroj v každé domácnosti
Socialistické ženy byly zvyklé po vzoru svých babiček všechno vyrábět doma, protože k sehnání vlastně nic zajímavého ani originálního nebylo, a to se netýkalo jen módy, ale třeba také potravin. Samozřejmostí bylo mít doma šicí stroj a dokázat spíchnout základní sukně, šaty, halenky či oblečení pro děti, umět plést a háčkovat, takže ani o svetry, šály, čepice nebo háčkované dečky nebyla nouze. Oblíbené bylo i drhání, a to výroba typických drhaných dekorací na zeď, kabelek nebo třeba šperků na krk.
Kromě ručních prací si ženy doma třeba vyráběly vlastní šunku nebo jogurty v jogurtovači pomocí jogurtových kultur, na venkově se pořádaly zabijačky, pekly se buchty a koláče na neděli, což bylo naprostou samozřejmostí, mlela se strouhanka anebo se vyráběly domácí nudle.
Právě pečení, vaření a zavařování patřily mezi běžné úkoly hospodyňky, takže se prováděly ve volném čase. Když ženy zrovna nebyly v práci nebo se nevěnovaly dětem, manželovi či úklidu, vytvářely zásoby na zimu.
V rámci sousedského a kamarádského setkávání žen v jejich volném čase se provádělo také sdílení tipů a vychytávek na úklid domácnosti, šití a pletení nebo společné sdílení zajímavých receptů, které se tehdy psaly na papír. Snad v každé domácnosti měla žena sešit s pevnými deskami, kam si propiskou nebo tužkou zapisovala zajímavé recepty od své maminky, babičky, sousedky, kamarádky či si je opsala nebo vystřihla a nalepila z nějakého ženského časopisu.
Hlava pod sušákem
Opravdu volného času, kdy ženy nedělaly vůbec nic a jen tak nečinně seděly, bylo málo. I při sezení u kadeřnice dělaly něco rukama, například pletly nebo si četly ženské časopisy, mezi něž patřily například Vlasta, Žena a móda, Burda, Květy anebo třeba humoristický časopis Dikobraz. U kadeřnice si ženy mohly popovídat a sdílet své radosti i starosti, stejně jako dnes. Často dostaly i kafe, typického „turka“. S hlavou pod sušákem pak musely dlouho čekat, takže si aspoň na chvíli odpočinuly.
Co se týče sledování televize, to bylo typické spíše ve večerních hodinách, protože přes den na to zkrátka nebyl čas. Pozdější pořady pro ženy v 80. letech umožňovaly například podle televize cvičit aerobik v typickém oblečení, což bylo pro každou ženu, která chtěla dobře vypadat, oblíbeným domácím rituálem.
Jedeme na chatu!
Pokud nebyla zrovna pracovní sobota, jelo se na celý víkend na chatu. Lidé z města se sbalili a odjeli do lůna přírody, kde měli svá útočiště a třeba i udržovanou zahrádku, kde si pěstovali ovoce, zeleninu a okrasné rostliny. Chataření bylo spojeno například s cyklistikou, rybolovem, koupáním v řece či jezeře, večerním posezením u ohně s přáteli nebo spoustou možností volného pohybu a her venku pro děti, které se vracely až večer domů na večeři.
Ty, které neměly chatu, proto ocenily, že podniky občas jako ocenění za dobrou práci soudružkám nabízely pobyty v ozdravovnách nebo i různé výlety za kulturou, například do divadla a podobně. Tento způsob trávení volného času byl velice oblíbený, protože ženy tak měly konečně čas samy na sebe a péči o své tělo a duši.
Návštěvy mnohdy bez ohlášení
Volný čas ženy trávily také po návštěvách nebo hoštěním hostů. Většinou se to neobešlo bez manželských protějšků, takže nejen rodinné, ale i sousedské a přátelské návštěvy byly na denním pořádku, ovšem pozor – bez ohlášení! Bylo zcela běžné, že o víkendu nebo vpodvečer někdo zazvonil, protože se rozhodl strávit svůj volný čas s vámi. Bylo slušností návštěvu vždy pozvat dál a mít k dispozici nějaké vhodné pohoštění. Do restaurací a kaváren se zase tak často nechodilo, a tak se mnohé společenské kontakty odehrávaly doma po pracovní době, a to často bez předchozího upozornění, protože mobilní telefony tehdy nebyly.
