4°C
Rudé karafiáty na rozloučenou
Poslední den června dorazili do školy na prázdniny natěšení, vzorně učesaní a upravení žáci zasedající do uklizených lavic, k jejichž stavu se přihlíželo mnohem více než dnes. Soudružce učitelce donesli na rozloučenou nejčastěji rudé karafiáty.
Ředitel poslední školní den obvykle stručně zhodnotil celý školní rok plný úspěchů a v dojemném proslovu popřál studentům i učitelům hezké prázdniny. Nezapomněl ovšem ani připomínku o slušném chování.
Povinných 10 let školy
Mimo jiné se studenti mohli těšit také na předměty, které jim byly zabavené za vyrušování při hodině s tím, že je dostanou až na konci roku. Obecně ale mívaly tehdejší děti menší problémy s kázní a zlobením, neboť se při povinné desetileté školní docházce všechno přísně zapisovalo a hodnotilo. Každý student musel až do roku 1989 povinně odchodit osmiletou školní docházku a nejméně dvouletou středoškolskou. Teprve od roku 1990 začala být povinná školní docházka pouze devítiletá, tedy základní.
Vedly ekonomky, gymnázia i učiliště
Mezi školy, na které se studenti na konci základní školy hlásili, patřila nejčastěji dodnes oblíbená všeobecná gymnázia, častý zájem studentů zaznamenávaly také ekonomky, zemědělky nebo učiliště. S dostáním se na vybranou školu to za minulého režimu nebylo zdaleka tak jednoduché. Kromě přijímacích zkoušek a vysvědčení, rozhodovaly o budoucím osudu žáků také jejich posudky a především posudky jejich rodičů. Totalitní režim řešil například to, jaké mají povolání, zda jsou nebo nejsou ve straně i zda z jejich pohledu nemají nějaký škraloup, který by zabránil jejich potomkům dál studovat.
Takových „drobností“ se našlo hodně a komunistický režim se tím nespravedlivě podepsal na životě mnoha tehdejších mladých lidí. Komunistům na žácích vadil například příklon k Západu a USA, anglicky psané nápisy, ale také extravagantní nebo dlouhé účesy mladíků, stejně tak tetování, piercingy, roztrhané džíny a jakékoli jiné odlišnosti. Kdo vybočoval, ten podle tehdejších komunistických pohlavárů nebyl vychováván v souladu s představami tehdejšího socialismu.
Přísné hodnocení nejen žáků, ale i učitelů
Podrobováni neustálému hodnocení z hlediska prorežimní výchovy a politické propagandy ovšem bývali nejenom studenti, ale také učitelé. Ve školách byli pod neustálým drobnohledem i mimo výuku. Zejména z hlediska komunistické ideologie bylo zasahováno do výuky našich dějin a hodin dějepisu, nezřídka kdy museli učitelé dětem předávat nepravdivé nebo neúplné informace o naší historii. Alespoň co se Sovětského svazu a jeho okupace týkalo.
Vše muselo být v souladu s propagandou. Hodnoceni byli učitelé nejen za svůj prorežimní přístup a výchovu, ale třeba i za to, jak úhledně a správně psali do třídnice, dodržovali školní osnovy, používali režimem schválené učebnice nebo hlídali pravidelnou školní docházku. Za tohle všechno byli učitelé průběžně i na konci roku komunisty hodnoceni ve svých posudcích.
Děti se těšily na pionýrské tábory, na chalupy i k Jadranu
Když už byly prázdniny konečně za dveřmi, nemohly se děti dočkat svých letních aktivit. Některé z nich se ale od těch současných podstatně lišily, jiné už o něco méně. Oblíbené byly zejména pionýrské tábory, které mimo skautských dovedností zahrnovaly, jak jinak, také propagandu a výchovu socialistické mládeže. S výjezdní doložkou bylo možné se podívat i za hranice, ovšem většinou pouze do zemí tehdejšího takzvaného východního bloku. Za frajera byl u spolužáků každý, kdo měl v plánu s rodiči, někdy pouze s částí rodiny, vycestovat k Jaderskému moři.
Nezřídka kdy směli republiku opustit pouze někteří členové rodiny, a někdo z rodičů nebo sourozenců musel zůstat doma. Totalitní režim si tak vytvářel jakousi pojistku, že mu občané neemigrují do západních zemí.
Někdy se lidé v létě vydávali na své oblíbené chaty a chalupy. Chalupářství bylo v komunistickém Československu na vzestupu. Některé děti to braly jako povinnost, jiné si užívaly houbaření, sběr lesních borůvek, jahod a malin nebo venkovní hry do sytosti. Jezdilo se ale do chat i pod stan také na ozdravné pobyty a rekreace, které většinou rodičům umožňovalo zaměstnání v rámci takzvaného ROH. V létě byl oblíbený třeba Mácháč, Špindlerův Mlýn, Český ráj a Lipno.
