Je to prostě „horňák”
S Jarkem jsem se seznámila před sedmi lety na koupališti. Původně pokukoval po mé nahoře lépe vybavené kamarádce. Když ale zjistil, že je šťastně zadaná, nepohrdl mou společností a skvěle jsme se pobavili. Druhý den mě pozval na procházku do lesa a hned mě začal líbat. Ze všeho nejdříve ho zajímal můj výstřih a neskutečně krásně se mazlil s mými ňadry. Říkala jsem si, že to bude určitě „horňák”, což se nakonec ukázalo jako jeho velký fetiš.
Po porodu dcerky mi zůstala nějaká kila navíc a ze dvojek jsem měla rázem prsa trojky. Takže mohl být snad aspoň trochu spokojen. Jarkovi to opravdu stačilo a moje prsa se mu líbila. Když jsem mu řekla, že jsem svobodná matka s dítětem, zachoval se moc hezky. Nejprve jsem si myslela, že hledá jen někoho do postele, dal mi ale najevo, že vztahy bere vážně. A tak jsem se zamilovala, vlastně my obě, protože i moje čtyřletá dcera ho zbožňovala. Nosil jí sladkosti a drobné dárečky. Taky měl psa, kterého brával s sebou, takže malá Klárka byla úplně nadšená.
VIDEO: Cesta za vysněným dekoltem: Co předchází plastické operaci prsou?
Dítě přijal s nadšením
Chodili jsme spolu necelé dva roky, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Původně jsem chtěla rychle vztah posunout někam dál a třeba se i vdát nebo spolu žít, ale Jarkovi to vyhovovalo tak, jak to bylo. Moje těhotenství však přijal s velkým nadšením a konečně se k nám nastěhoval. Narodil se nám chlapeček Lukáš a Jarek byl náramně spokojený s tím, jak se mi zvětšila při kojení prsa. Nemohl se jich nabažit a málem jsem kojila i jeho. Po roce jsme se přestěhovali do domku po jeho tetě a já svůj byt pronajala.
Dařilo se nám dobře, ale během těhotenství jsem dost přibrala a po porodu se mi nedařilo zhubnout. Jarek moc nebyl doma, já lítala kolem dětí a baráku, všechno jsem zajídala sladkým, abych byla v klidu. Už mi taky chyběla práce, ale malý byl pořád nemocný a nechtěla jsem ho dávat brzo do školky. Nakonec se všechno nějak ustálilo a já si na svoji nadváhu zvykla. Jarek si taky nestěžoval, protože jsem tím pádem měla docela pěkný obvod prsou.
Když jsem zhubla, nastal problém
Jakmile jsem ale znovu nastoupila do práce a Lukášek do školky, automaticky jsem při jiném režimu shodila pár kilo. Navíc jsem chodila s kamarádkami cvičit, tančit a taky mě chytlo běhání. Prostě jsem se rozhodla se svou postavou něco udělat a díky pohybu, pozitivnímu stresu a rychlejšímu životnímu tempu jsem nakonec během osmi měsíců shodila více než 15kg. To už byl ale problém, protože mi „spadla” prsa. Už předtím to nebylo nic moc, jakmile jsem přestala kojit, tak to šlo na prsou hned poznat. Ale teď už si Jarek stěžuje skoro každý den. Pokaždé když někam jdeme, kouká po ženách, které mají pětky a více, anebo obrovská umělá ňadra. Na to jsem si už bohužel zvykla a občas si ho kvůli tomu dobírám.
Jenomže teď mě humor přešel. Do toho ke mně do práce nastoupila kolegyně, která má udělaná prsa, asi tak šestky, a nosí neskutečné výstřihy. Můj přítel, když ji poprvé potkal, málem vyčelil sloupek, který měl před sebou. To už jsem věděla, že jsem v háji. Sice spolu máme dítě, ale jsme spolu už více než sedm let, nevzal si mě a ani o tom neuvažoval, a teď už ho moje prsa zřejmě nebaví. Moje sebevědomí šlo hodně dolů.
Prý mě miluje i bez plastiky
Jarek mi samozřejmě plastiku prsou navrhoval hezky, spíše to téma naťukl, ale nakonec mě spíše prosil a žadonil. Oceňuji jedině to, že chce, abych taková prsa měla já a dává tomu šanci, než aby šel rovnou za jinou. Jenomže já si nechci nechat zasahovat do těla takovým způsobem, navíc jenom kvůli němu. A co když ještě otěhotním a nebudu moct kojit? Poprosila jsem ho, aby už na toto téma se mnou raději nemluvil, že jsem proti tomu a nikdy bych plastiku prsou udělat nenechala. Řekl mi na to, že mě miluje takovou, jaká jsem.
Jenomže o týden později jsem ho viděla bavit se před školkou s tou mojí kolegyní z práce. Skákal kolem ní jako Medvídek Pú kolem soudku medu. Neubránila jsem se žárlivosti a obavám. Co když si najde nějakou jinou, nahoře lépe vybavenou, ženu? A co když to bude právě ta kolegyně? Pokud vím, je rozvedená a zrovna nikoho nemá. Začínám se bát…
Ivana (34), Kroměříž