Ilona Mančíková (45) patří k nejvýraznějším českým podnikatelkám v oblasti realit. Neumí se delší čas nudit, zastavit a jen tak být. Tedy ještě předloni tomu tak bylo. Vysoké pracovní nasazení střídal pravidelný pohyb – kdysi balet a atletika, pak hlavně jóga. „Nálož v práci a s tím spojený stres, to byl můj druhý každodenní přítel – tedy spíš nepřítel,“ přiznává mladá žena.

Desatero snížení rizika vzniku rakoviny:

Proč zrovna já?

V covidových časech si ale uvědomila, že je třeba si vydechnout. Odjela k moři na delší ozdravný pobyt. Nabilo ji to po všech stránkách, po návratu ale překvapivě cítila dušnost. Přičítala to však stavu po onemocnění covidem, kdy bojovala s neustávajícím kašlem. Když se ale začala zadýchávat při sebemenších činnostech, zpozorněla. K návštěvě lékaře a absolvování zátěžového testu ji postrčil její trenér. „Na rentgenu plic se ukázal první nález. Následovaly konzultace na plicním oddělení, magnetická rezonance, CT,“ vypráví Ilona. Právě CT neboli výpočetní tomografii doporučuje podstoupit všem, kteří dlouhodobě kouří nebo kouřili, bez ohledu na to, zda pociťují příznaky. Tohle vyšetření totiž případný nález potvrdí nejlépe.

Konečná diagnóza ji překvapila. „Mojí první reakcí byl údiv, jak můžu mít nádor na plicích, když přece nekouřím…“ vzpomíná. Oporou jí byl partner, rodina, přátelé. Nemohla se ale v duchu zbavit otázky, proč zrovna ona, ani myšlenek na to, že jí na rakovinu zemřeli oba rodiče, sportovci a ještě v mladém věku… „Prvotní šok byl obrovský, ale řekla jsem si, že to zvládnu. Že oproti době, kdy byli diagnostikováni moji rodiče, se medicína posunula dopředu. Snažila jsem se nepropadat depresím. Sem tam ukápla slza, strach tam samozřejmě byl, ale snažila jsem se mu čelit. Situaci mi ztěžovalo, že jsem nevěděla, jaké je stadium a rozsah nádoru. Nejhorší bylo období deseti dnů po operaci, kdy člověk čeká na výsledky biopsie. Ale věděla jsem, že mi zoufání nepomůže, musela jsem bojovat pozitivní myslí,“ připomíná si situaci před několika měsíci.

Jóga mě podržela

Operace, kterou podstoupila, se jmenuje lobektomie – chirurgické odstranění plicního laloku a mízních uzlin. Po operaci neměla rozříznutý celý hrudník, ale pouze tři vstupy na straně hrudníku. I přes počáteční bolest už pár dní po zákroku začala s dechovou a pohybovou rehabilitací. Chodila po chodbě, šlapala na rotopedu. Výhodu viděla v tom, že se léta věnovala józe. „Je to v podstatě dechové cvičení a uvědomění si vlastního těla. To mi pomohlo před operací v nemocnici doslova prodýchat celou situaci. Před odchodem na sál jsem si díky dechu nastavila klidnou mysl. I po operaci, kdy vás bolí každé nadechnutí, jste směrováním dechu schopni ulevit si od bolesti,“ pochvaluje si Ilona.

Začala podporovat projekt Karma srdcem, který nabízí hodiny jógy pro onkologické pacienty. Kurzy jsou navíc úplně zdarma! Nemoc ji samotnou změnila. Začala si vážit drobností a užívat si každý den. Ze života se snaží odstranit vše negativní – stres, zbytečné hádky s partnerem, kamarády, kolegy. Dívá se na něj zkrátka jinýma očima. Sportu se už zase věnuje, zatím ale spíš zlehka. „Cítím se skvěle, i když už to nikdy nebude jako před operací, kapacita plic je menší, ale s tím se dá žít,“ usmívá se. Motivuje ji, že dostala druhou šanci. Nemoc bere jako zvednutý prst, možná varování, aby zmírnila v práci a nebrala si věci tak osobně – aby je pořádně prodýchala.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se